Geografické rozhledy 33/2

Geografické rozhledy

Národní parky se obvykle zřizují v oblastech, které jsou jen málo dotčené civilizací a skýtají značné

přírodní bohatství. Mají za úkol chránit, ale zároveň částečně i zpřístupňovat vzácné (často ohrožené) druhy rostlin, zvířat, případně celé ekosystémy. Někdy se národní parky zakládají i v lidmi osídlených místech s cílem vrátit tamní krajinu a přírodu do co možná nejpůvodnějšího, přirozeného stavu.
První tendence a myšlenky zakládání národních parků můžeme najít v umění. V roce 1810 anglický básník William Wordsworth popsal Jezerní oblast (Lake District) v severozápadní Anglii jako „druh národního majetku, na který má právo a v němž má majetkovou účast každý, kdo má oči na to, aby viděl, a srdce na to, aby se radoval“. Americký malíř George Catlin se během cest po „Divokém západě“ věnoval problematice domorodých Američanů, indiánů, a také přírodních krás, které viděl. V roce 1832 napsal, že by se měly tyto oblasti chránit „nějakým rozsáhlým státním ochranným programem… ve velkolepém parku… parku národa, ve kterém bude člověk i zvěř, v celé divokosti a nedotknutelnosti jejich přirozené krásy“. Za jeden z prvních pokusů o zřízení ochrany určitého území se považuje případ dnešního Yosemitského národního parku ve Spojených státech. V zákoně z roku 1864 stálo: „Stát Kalifornie přijme tento sdělovaný majetek za výslovných podmínek, že se areál bude používat pro veřejné použití jako výletní místo a na rekreaci a že bude navěky nezcizitelným.“ Jako národní park toto území bylo poté ustanoveno v roce 1890. Některé prameny považují za nejstarší národní park na světě Bogd Khan Úl v Mongolsku, kde byla ochrana tamní krajiny institucionalizovaná už v roce 1783. Dnes je však tato oblast „jen“ biosférickou rezervací UNESCO. Čistě technicky se tak nejedná o národní park. Nejstarším národním parkem světa tak je Yellowstonský národní park založený v roce 1872.
 

Zdroj: Geografické rozhledy