Přírodověda populárně
Popularizační rubrika přináší stručná shrnutí nejnovějších věděckých článků pracovníků přírodovědecké fakulty, rozhovory se zajímavými lidmi i reportáže ze zajímavých vědeckých událostí na PřF UK. Je určena všem zájemcům o vědu, ať už z řad vědců, studentů nebo veřejnosti.
|
 Uvedená práce (dílo), jejímž autorem je Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko . |
 |
Nejnovější články
- Vědci z PřF pomáhají proti povodním z ledovcových jezer v Kyrgyzstánu
- Již téměř 10 let se výzkumná skupina kolem doc. Bohumíra Janského zabývá rizikem povodní z vysokohorských jezer v pohoří Ťan – Šan v severním Kyrgyzstánu. V současnosti většina horských ledovců po celém světě odtává a ani pohoří Ťan – Šan není výjimkou. Tavná voda se tak velmi často akumuluje převážně v morénou hrazených jezerech před ledovcovým čelem. Přesně to je i příklad největšího a nejnebezpečnějšího zkoumaného jezera, Petrova.
- Není slepý jako rypoš
- Pod zemí i v podzemí bývá tma. Úplná. Jakkoli se to zdá být vizuálně se orientujícímu člověku velkou nevýhodou, pod našima nohama úspěšně přebývá více než 250 druhů savců, ať už příležitostně či celoživotně. A nedá se říci, že by tím nějak strádali. Ba naopak, těší se tam relativnímu bezpečí (kdo by lovil ve tmě?) a příjemnému chládku (když je na přiloženém zemském povrchu čtyřicet stupňů). Díky tomu, že není kdo by ocenil jejich nyvý zrak, včetně jich samých, došlo v průběhu evoluce k významné redukci zrakového systému. Lidová říkadla nevznikají nadarmo.
- Odolní bičíkovci u Máchova jezera
- Zlativky, odborným názvem chrysofytní řasy či Synurales, jsou malá skupina sladkovodních bičíkovců. Jejich buňky jsou obaleny atraktivními křemičitými šupinkami, uspořádanými podobně jako tašky na střeše. Podle jejich vzhledu se tyto organismy dají zařadit až do druhu bez použití jakýchkoliv molekulárních metod, často používaných v moderní taxonomii řas. Proč ale tyto organismy využívají množství křemíku na stavbu šupinek není zatím známo. Jedním z důvodů může být odolnost vůči predátorům.
- Nová antibiotika izolovaná ze včelího jedu
- S tím, jak stoupá počet nově objevených druhů patogenních bakterií, stoupá také poptávka po nových, účinnějších typech antibiotik. Při jejich hledání vycházejí vědci často z látek běžně se vyskytujících v přírodě.
- Co mají společného bradavice a rakovina?
- Na první pohled se spojitost mezi nepříjemným virovým onemocněním a zhoubným nádorovým bujením hledá asi těžko. Při bližším přezkoumání však najdeme jedno pojítko z rostlinné říše. Je jím vlaštovičník větší (Chelidonium majus), bylina, se kterou se u nás můžete setkat prakticky kdekoliv. Na okrajích cest, na rumištích nebo třeba u lesa. Kvete od května do září a je celkem dobře rozpoznatelný podle jasně žlutých květů a chlupaté lodyhy.
- Bičenka poševní, parazit s rodokmenem
- V oné houštině podivností, které nabízí diverzita jednobuněčných prvoků, narazíme na jednu malou, ale významnou skupinu organismů. Nazývají se Parabasalia, všichni se obejdou bez kyslíku a až na vzácné výjimky je nenajdeme žít volně, ale vždy v těle nějakého živočicha. Někteří svým hostitelům škodí, jiní pomáhají. Patří sem například bičenka poševní, drobný příživník způsobující nebezpečné pohlavně přenosné záněty.
- Od mihulí ke vzniku čelistí
- Otázka evoluce čelistí je jedním z klíčových problémů zoologie obratlovců. Jejich vznik umožnil obratlovcům přejít z konzumování planktonu k lovu větší kořisti a postupně tak ovládnout mořské i pevninské potravní řetězce. Dnes tak známe okolo 58000 druhů čelistnatců, bezčelistných mihulí a sliznatek je naproti tomu pouhá stovka. Skupina autorů v čele s Robertem Černým z katedry zoologie PřF UK se pokusila vzniku čelistí přijít na kloub a pomocí metody in situ hybridizace nahlédnout do poměrů, které panují mezi geny, podílejícími se na vzniku chrupavčitých výztuh hltanu u mihulí, které se podobné vymoženosti nedočkaly. Výsledky byly před nedávnem publikovány v prestižním časopise PNAS (Proceedings of the National Academy of Sciences).
- Jurský park v srdci Evropy?
- Zkuste si představit tropický ostrov s bujnou vegetací, písečnými plážemi, omývaný vlnami teplé a mělké laguny. Na pláži leží schránky různých mlžů a velkých ústřic. Další vlna náhle přikryje pískem kost velkého živočicha, se kterou si ještě před chvílí hráli žraloci.
- Oči, okno do duše
- Oči nám mohou o člověku mnoho prozradit. Pohled nám může například odhalit, čemu věnuje pozornost. Z očí lze také vyčíst některé emoce. Změna velikosti zorničky může být projevem soustředění. A barva očí, jak ukazuje nedávný výzkum, může u mužů vypovídat o dominanci. Tým vědců vedený Karlem Kleisnerem z Přírodovědecké fakulty nechal lidi ve zmíněném výzkumu hodnotit tváře studentů s modrýma nebo hnědýma očima. Tváře byly zobrazené na fotografiích a jejich hodnocení se týkalo atraktivity a dominance.
- O myších, lidech a parazitu-manipulátorovi
- Mezi největší jednobuněčné hvězdy naší fakulty právem patří parazitický prvok Toxoplasma gondii. V některých zemích západní Evropy se s ní během života setká více než polovina obyvatel, u nás je momentálně nakažena asi třetina populace. To znamená, že zhruba každý třetí čtenář tohoto textu má tu pochybnou čest toxoplazmu hostit ve svém těle, často v mozkové tkáni.
Akce dokumentů