E-mail | SIS | Moodle | Helpdesk | Knihovny | cuni.cz | CIS Více

česky | english Přihlášení



Přírodověda populárně

Popularizační rubrika přináší stručná shrnutí nejnovějších věděckých článků pracovníků přírodovědecké fakulty, rozhovory se zajímavými lidmi i reportáže ze zajímavých vědeckých událostí na PřF UK. Je určena všem zájemcům o vědu, ať už z řad vědců, studentů nebo veřejnosti.
Pozor podlý podražec
Bylinky využíváme v kuchyni ale i v medicíně. Koneckonců, trochou bylinek se nedá nic zkazit. Anebo ano? Aristolochové kyseliny jsou skupina látek produkovaných čeledí podražcovitých (Aristolochiaceae). Jedná se o sloučeniny velmi nebezpečné lidskému zdraví, které jsou dokonce klasifikovány jako karcinogeny první třídy. Takové bychom v léčivých přípravcích neočekávali, že? A přesto jsou stále součástí mnoha tradičních bylinných léčivých receptur, které jsou nekontrolovaně distribuovány po světě. Jak přesně aristolochové kyseliny škodí a jak by se dalo předejít ničivým důsledkům na lidské zdraví? Na to se zaměřil nový souhrnný článek, který v prestižním vědeckém časopise Nature Reviews Cancer publikovala skupina Dr. Jiřího Zavadila z Mezinárodní agentury pro výzkum rakoviny ve francouzském Lyonu. Spoluautorkou článku je i Shefali Thakur, absolventka Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.
Mladí analytici v Praze
Ve dnech 15. a 16. září 2022 se na Chemickém ústavu Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy uskutečnil již 18. ročník mezinárodní studentské konference s názvem „Modern Analytical Chemistry“. V rámci dvoudenního programu naplněného zajímavými přednáškami vystoupilo celkem 39 mladých chemiků reprezentujících 9 univerzit z 6 zemí. Konferenci zorganizovala Katedra analytické chemie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, hlavním organizátorem byl doc. Karel Nesměrák.
Jak nám kopytníci pomohou chránit své predátory?
Můžeme díky pochopení ekologických nároků kořisti lépe chránit jejího predátora? Přesně tuto otázku si položil mezinárodní tým autorů, v jejichž řadách najdeme i Soňu Vařachovou a profesora Pavla Kindlmanna z Ústavu pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty. Autoři nově publikované studie se zaměřili na monitoring muntžaka červeného v nepálských horách a modelování jeho ekologických požadavků. Přestože se výzkum zaměřoval na jeden konkrétní druh kopytníka, cílem výzkumu je vlastně ochrana levharta.
(Ne)jedinečnost květen
Obecně platným pravidlem je, že čím jsou regiony dál od sebe, tím méně jsou si jejich květeny podobné. To ale již přestává platit od doby, kdy lidé začali přesouvat rostlinné a živočišné druhy mezi oblastmi. Tento proces začal před stovkami let, kdy lidé začali cestovat nejen v rámci zemí, ale i mezi kontinenty. Biogeografické bariéry tehdy přestaly plnit svou funkci v takové míře jako dřív. Rostliny, které se do té doby nemohly šířit mimo oblast svého původního rozšíření, se najednou objevily v nových oblastech, kde některé z nich zdomácněly. Důsledky šíření nepůvodních rostlin na celosvětovou homogenizaci flóry byly studovány týmem vědců z více než deseti zemí světa. Mezi nimi byl i profesor Petr Pyšek z katedry ekologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.
Nanočástice: budoucnost nebo dávná minulost?
Nanomateriály jsou díky svým unikátním vlastnostem velmi aktuálním tématem pro mnohé výzkumné týmy po celém světě. Zájem o ně jistě v blízké budoucnosti nebude utichat. Je však možné, že tu s námi jsou podstatně déle, než jsme si mysleli? Že je vyvinula sama příroda? Kvantové tečky jsou typ nanočástic, které jsou běžně považovány za umělé polovodiče se zajímavými vlastnostmi a aplikacemi. Vědecký tým Dr. Martina Feruse, jehož součástí jsou i studenti Přírodovědecké fakulty UK, spojil síly se skupinou Dr. Lukáše Nejdla z Mendelovy univerzity v Brně, aby prozkoumali roli kvantových teček v chemii vzniku života na Zemi.
Když stromy nerostou
Náhlá extrémní zpomalení růstu stromů je možné sledovat na letokruzích, díky nimž jsou vědci schopni studovat nejen všemožné trendy v růstu dřevin, ale i dělat odhady do budoucnosti. Tato zpomalení mohou mít řadu důvodů, od klimatických jevů, přes škůdce až po jiné disturbance. Během těchto extrémních událostí klesá ukládání uhlíku do kmenů stromů na hodnoty kolem 20-40 % běžného stavu. Zároveň je extrémní snížení růstu často hlavním impulsem k následné vlně mortality lesních porostů. Borovice lesní (Pinus sylvestris) a smrk ztepilý (Picea abies), jsou dva druhy jehličnanů vyskytujících se ve střední Evropě a Václav Treml z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy na nich, spolu s dalšími kolegy studoval extrémní zpomalení růstu a jejich trendy. V dlouhodobém horizontu se zaměřili na lesy ve vyšších a nižších polohách a sledovali opakování zpomalení růstu a jejich propojenost s klimatickými jevy. Právě dlouhý časový úsek, z něhož byla sbírána data, je zde výjimečný, protože je dosud z hlediska extrémů málo probádaný.
Ukáže nám měď metastáze v kostech?
Rakovina je onemocněním postihujícím stále větší množství lidí, přetrvávajícím problémem v její léčbě je nejen její pozdní zachycení ale často i absence vhodné léčby. Výzkum v oblasti diagnostiky i terapie rakoviny je tedy stále velice důležitý a je mu věnováno mnoho studií. Mezi jedny z hlavních zobrazovacích technik pro mapování metastází v kostech pomocí radioaktivně značených sloučenin patří pozitronová emisní tomografie (PET) či jedno-fotonová emisní počítačová tomografie (SPECT). Pro využití těchto zobrazovacích technik je nutné zavést do organismu vhodný radionuklid. Mezi dnes standardně využívané radionuklidy, jimiž se značí podávané sloučeniny, se řadí radioaktivní izotop fluoru pro PET či izotop technecia pro SPECT. Stále zkoumaným a velmi populárním tématem je využití kovových radionuklidů jako zářičů. Ty musí být vázány do vhodných nosičů, a tedy komplexovány do ligandů. Právě syntéze ligandu selektivně komplexujícího izotopy mědi a cílícího na kostní tkáně je věnován článek, který vznikl z výzkumu Mgr. Lucie Pazderové pod vedením doc. Vojtěcha Kubíčka z katedry anorganické chemie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Studie vznikla ve spolupráci s Technickou univerzitou v Drážďanech.
Cukrovka? Staré buňky musí pryč!
Cukrovka neboli diabetes mellitus představuje jeden z nejzásadnějších zdravotních problémů současné populace vyspělého světa. Každý z nás pravděpodobně zná někoho, kdo jí trpí. Jen diabetes mellitus druhého typu aktuálně trápí více než 420 milionů lidí po celém světě. Takové množství lidí žije v celé Jižní Americe. A právě výzkumem léčby druhého typu tohoto onemocnění se zabýval tým českých vědců pod vedením prof. Jiřího Neužila, jehož součástí byla i Mgr. Eliška Vacurová z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Ta je i jednou z hlavních autorek článku, který vyšel v časopise Nature Communications.
Chemie múzou francouzských spisovatelů
Chemie a literatura ─ dva obory velmi odlišné, avšak oba krásné a snadno propojitelné. Ve svých románech se chemií inspiroval i jeden z nejslavnějších autorů 20. století Marcel Proust. Na jeho román Hledání ztraceného času doslova přísahá většina dnešních intelektuálů, i když ho řada z nich nikdy nečetla. Ve světě prodchnutém chemofobií je proto důležité si uvědomit, že za mimořádný čtenářský zážitek toto dílo vděčí také bezpočtu chemických přirovnání, metafor a iluzí. A právě chemickým motivům v Proustově vrcholném díle se věnují v článku pro Chemické listy doc. Karel Nesměrák a Mgr. Radek Chalupa z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.
Řekni to molekulou!
Čárový kód na obalu zmrzliny nebo bezkontaktní karta použitá k jejímu zaplacení nám dnes připadají jako samozřejmost. Čím dál víc předmětů je dnes značeno nějakým typem digitální značky. Možná se nám může digitální kódování informací zdát jako vymoženost posledních pár desítek let, ale na předávání digitálních informací spoléhá naše existence od nepaměti. Doslova. Nebýt našich genů kódovaných pořadím bází v molekule DNA, nečetli byste nyní tento článek. Není tudíž třeba zdůrazňovat, že informační kapacita molekul je obrovská. Jak molekulární kódování využít pro technologické účely zaujalo skupinu Dr. Miloslava Poláška z Ústavu organické chemie a biochemie Akademie Věd ČR, v níž působí i Ph.D. student Jan Kretschmer z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Akce dokumentů