E-mail | SIS | Moodle | Helpdesk | Knihovny | cuni.cz | CIS Více

česky | english Přihlášení



Přírodověda populárně

Popularizační rubrika přináší stručná shrnutí nejnovějších věděckých článků pracovníků přírodovědecké fakulty, rozhovory se zajímavými lidmi i reportáže ze zajímavých vědeckých událostí na PřF UK. Je určena všem zájemcům o vědu, ať už z řad vědců, studentů nebo veřejnosti.
Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet a dost možná ještě dál …
...mnohdy nacházíme naší zemi. Mlhy jsou totiž v „české kotlině“, která je obklopena horami, poměrně častým jevem již z hlediska geomorfologie. O mlze hovoříme tehdy, když oblak ležící nad zemí tvořený souborem vodních kapiček nebo ledových krystalků, které jsou rozptýleny ve vzduchu, omezuje viditelnost při vzdálenosti méně než 1 km. Při viditelnosti od 1 do 10 km se již jedná o kouřmo a je-li větší než 10 km, pak o zákal. Nejintenzivnější mlhy dle dohlednosti a hustoty se vyskytují na horách, kde i značným způsobem ovlivňují vodní bilanci, proto můžeme mluvit o zásadním vlivu na horský ekosystém. V nížinách obecně již není výskyt tolik častý. V městských aglomeracích však výskyt kondenzačních jader v podobě aerosolů s poloměry 10-8 až 10-5 její výskyt podporuje. Zároveň obsah velkého množství znečišťujících látek skýtá velké nebezpečí. Jednotlivá místa v Česku se odlišují nejen v intenzitě, rozsahu a typu, ale i ve frekvenci výskytu mlh, a to od pouhých desítek dnů až po téměř 300 dnů ročně. Výzkumy z různých částí Evropy ukazují na pokles ve frekvenci mlh v důsledku zmírnění znečištění ovzduší a v souvislosti se změnou klimatu. A jak to vypadá s jejich dlouhodobým vývojem na našem území? Na to se blíže podívali odborníci pod vedením Ivy Hůnové z Ústavu pro životní prostředí PřF UK.
Rozhovor s laureátem Studentského velemloka za rok 2017/2018 – Biologie
Laureátem Studentského velemloka za rok 2017/2018 za biologii se stal RNDr. Vojen Ložek DrSc. (*1925), přičemž cenu získal za svoji přednášku Vývoj přírody ČR. Dr. Ložek je nejen světově uznávaný přírodovědec, odborník na malakozoologii, geologii, botaniku a pedologii, ale i pedagog a publicista. Na Přírodovědecké fakultě působí už přes padesát let, a v současnosti je externím vyučujícím na katedře zoologie. Kromě toho je také emeritním vědeckým pracovníkem Geologického ústavu AV ČR, kde dlouhá léta působil. Pracoval také v Českém ústavu ochrany přírody. Jeho specializací je zejména zoologie měkkýšů a geologie čtvrtohor. Podílel se na více než 1350 publikacích a získal četná prestižní ocenění (například Cenu ministra životního prostředí, Zlatou medaili Albrechta Pencka za zásluhy o světový rozvoj poznání, Medaili Johanna Gregora Mendela za zásluhy v biologických vědách od Akademie věd ČR, Medaili Univerzity Karlovy za zásluhy o rozvoj
Rozhovor s laureátem Studentského velemloka za rok 2017/2018 za geografii Miroslavem Maradou
Doc. RNDr. Miroslav Marada, Ph.D. (*1971) vystudoval na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy magisterské i postgraduální studium, v roce 2016 se zde rovněž habilitoval. Nyní působí na katedře sociální geografie a regionálního rozvoje, kde se zaměřuje na geografii dopravních systémů, věnuje se didaktice geografie a koncepci geografického vzdělávání. Ocenění získal za předmět Sociogeografické regionální systémy. Docent Marada má velmi rád hudbu a tanec, na reprezentačním plese fakulty byste jej proto potkali, i kdyby nebyl mezi oceňovanými.
Rozhovor s laureátem Studentského velemloka za rok 2017/2018 za chemii Pavlem Kočovským aneb Spolužáci mě měli za chemického cvoka
Prof. Pavel Kočovský, DSc, FRSE (*1951) vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze, působil na Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR. Koncem 80. let minulého století se s rodinou přestěhoval do zahraničí, kde působil hned na několika prestižních univerzitách, od roku 1999 pak na University of Glasgow (čtvrté nejstarší univerzitě v anglicky mluvícím světě), kam byl povolán jako Sir William Ramsay Professor of Chemistry; v r. 2010 byl zvolen za člena Skotské královské akademie (Fellow of the Royal Society of Edinburgh, FRSE). V roce 2014 se vrátil zpět do Česka a v současnosti působí na katedře organické chemie. Ve svém výzkumu se zabývá organickou a organokovovou chemií, reakčními mechanismy, stereochemií, katalýzou a syntézou funkčních molekul. Cenu Velemlok, kterou před nedávnem získal, má vystavenou na okenním parapetu ve své kanceláři.
Rozhovor s laureátem Studentského velemloka za rok 2017/2018 za geologii Václavem Špillarem
Doktor Špillar se zabývá fyzikálně-chemickými procesy spjatými s krystalizací magmatu, a to propojením numerického modelování a krystalizačních experimentů. Jeho pedagogickou aktivitu naplňuje zejména základní kurz chemie pro geology a pokročilejší kurzy petrologie magmatických hornin a dynamika magmatických krbů. Václav Špillar má široký rozhled, který v kombinaci s nadšením a mimořádně vstřícným a přátelským přístupem vede k jeho značné oblibě mezi studenty.
Rozhovor s laureátem Studentského velemloka za rok 2017/2018 – Přírodovědný fotoklub
Laureátem speciální ceny SKAS za mimosekční předmět se za svůj Přírodovědný fotoklub stal RNDr. Petr Jan Juračka, PhD. (*1985) z katedry ekologie. Petr Juračka se kromě klasické přírodovědecké a cestovatelské fotografie věnuje vědecké mikrofotografii (včetně elektronové mikroskopie) nebo fotografování pomocí dronů. Vedle popularizování vědy přednáší také o svých dobrodružných cestách. Na katedře ekologie se věnuje ekologii metaspolečenstev a taxonomii korýšů. Přírodovědný fotoklub vede společně se svým kolegou z katedry ekologie, Martinem Černým.
Neobyčejné eseje o životě a biologii
Vědec, univerzitní pedagog a literát Anton Markoš vydal při příležitosti svého životního jubilea sbírku esejů, studií a kratších textů, které průběžně publikoval v uplynulých deseti letech. Sbírka je to skutečně rozmanitá. Osvěžujícím a čtivým jazykem nás zve na myšlenkovou pouť různými obory, při které se spolu se čtenáři pokouší porozumět povaze života.
Čichám, čichám ruměnici…
Snahou živočichů přirozeně je, aby se z nich nestala kořist. Některá zvířata spoléhají na dokonalé maskování, jiná na skrytý způsob života, a další jsou vybavena k tomu aktivně se bránit. I taková vosa s ostrým žihadlem však raději odletí, než aby musela bojovat o život. Jak tedy varovat případné predátory už z dálky? K tomuto účelu se vyvinuly aposematické signály. Aposematismus je nápadné výstražné znamení, které informuje o nechutnosti, jedovatosti nebo obecně nebezpečnosti živočicha. Toto přesně je účelem výrazného žlutočerného zbarvení vosy, mloka, nebo kuňky žlutobřiché. Aposematické signály ale určitě nekončí u zbarvení. Někdy může být nejlepší dát najevo svou nebezpečnost či nechutnost pomocí zápachu. Na to, jestli se lze skutečně spoléhat jen na zápach, se podívali zoologové z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v čele s Janem Raškou.
Hrozí člověku nebezpečí od arktických komárů?
Komáři jsou známí jako přenašeči celé řady nebezpečných onemocnění. Většině z nás se v této souvislosti pravděpodobně vybaví známé tropické choroby, např. malárie. S některými se však lze setkat i v polárních oblastech. Na zmapování výskytu potenciálně nebezpečných virů u komárů v Arktidě se zaměřil výzkumný tým vedený pracovníky Ústavu parazitologie Biologického centra AV ČR v Českých Budějovicích společně s dalšími pracovišti, včetně Katedry ekologie Karlovy Univerzity.
Čerpání dotací na inovace v Česku – kde a kdo
Strukturální fondy Evropské unie (EU) jsou jedním z často omílaných témat i v mainstreamových médiích. Jsou nástrojem regionálního rozvoje, ale bohužel i předmětem klientelistických vazeb, korupčních skandálů a bývají skloňovány například i v souvislosti s ostatními politikami EU jako je např. migrace. David Hána a Lenka Hellebrandová z Katedry sociální geografie a regionálního rozvoje se zaměřili na prostorové a sektorové rozdíly v podpoře inovativních firem v Česku právě z těchto fondů.

Akce dokumentů