E-mail | SIS | Moodle | Helpdesk | Knihovny | cuni.cz | CIS Více

česky | english Přihlášení



Bičenka poševní, parazit s rodokmenem

Diverzita jednobuněčných prvoků je "houština podivností", v které však narazíme na jednu malou, ale významnou skupinu organismů. Nazývají se Parabasalia, všichni její zástupci se obejdou bez kyslíku a až na vzácné výjimky je nenajdeme žít volně, ale vždy v těle nějakého živočicha. Někteří svým hostitelům škodí, jiní pomáhají. Patří sem například i bičenka poševní, drobný příživník způsobující nebezpečné pohlavně přenosné záněty.

Ročně se bičenkou poševní nakazí 180 milionů lidí a ve vyspělých zemích se jedná o nejrozšířenější nemoc způsobovanou prvoky. Dalším důležitým zástupcem je bičenka dobytčí napadající hospodářská zvířata, čímž působí značné ztráty zemědělcům. Z evolučního hlediska jsou pak nesmírně zajímavé tzv. brvitky. Tyto „obrovské“, až půl milimetru velké, buňky s tisíci bičíků žijí ve střevech termitů, kterým umožňují trávit dřevo.

Trichonympha
Trichonympha, jeden z termitích pomocníků (micro*scope), http://starcentral.mbl.edu/microscope/portal.php?pagetitle=assetfactsheet&imageid=23256
Na Parabasalia nedávno zaměřili svou pozornost tři výzkumníci z kateder parazitologie a zoologie naší fakulty a závěry svého bádání publikovali v mezinárodním časopise Protist. S pomocí sofistikovaných metod molekulární genetiky se pokusili odhalit skutečné příbuzenské vztahy mezi jednotlivými členy této skupiny, které byly dosud tušeny jen v náznacích. Výsledkem je (kromě popisu 3 dosud neznámých druhů) nový systém, který by snad mohl být v souladu s reálnými příbuzenskými vztahy. Namísto dosavadního provizorního třídění na malé bičenky a velké brvitky autoři navrhují rozdělit Parabasalia do 6 přirozených tříd – 3 z nich obsahují bičenky a další 3 brvitky. Pochopitelně nejde o pouhé samoúčelné škatulkování. Z výzkumu plynou některé zajímavé závěry pro evoluční biologii a parazitologii. Potvrzuje se totiž podezření, že ony veliké brvitky s množstvím bičíků, silně zmnoženou DNA a chutí na celulózu vznikly několikrát nezávisle na sobě. Spojenectví s termity je tedy nejspíše velmi výhodnou evoluční strategií a nutí prvoka vždy ke stejným adaptacím.

Uvedená práce našich biologů je pěkným příkladem základního výzkumu. Neplynou z ní žádné bezprostřední praktické aplikace, třeba v boji s parazity nebo v ochraně pralesů, buduje ale nezbytný teoretický rámec pro další výzkumy, klade nové otázky a v neposlední řadě je dalším pomyslným dílkem do velké skládačky stromu života, tedy i našeho vlastního rodokmenu.

Čepička I, Hampl V, Kulda J. Critical Taxonomic Revision of Parabasalids with Description of one new Genus and three new Species. Protist. 2010 Jan 19.

Lukáš Novák

Akce dokumentů