RSS

Kanál RSS

Umělá inteligence objevuje nové geny

Naše okolí je plné organismů nesoucích genetickou informaci, a její analýza je komplikovaná. Objev nových genů v mikroorganismech otevírá dveře k fascinujícímu světu genetické rozmanitosti. Tým vědců, včetně Martina Pospíška z Katedry genetiky a mikrobiologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, se podílel na vývoji algoritmu, který nám pomáhá lépe porozumět složitému světu kolem nás.

Co všechno se můžeme dozvědět ze starých sbírek

Neustále zjišťujeme nové poznatky o tom, jak lidská společnost v minulosti fungovala. Na území Česka se toho ale o Magdalénienu ví málo – naleziště této kultury jsou často reprezentována pouhými kamennými nástroji a úlomky kostí. Některé nové poznatky přinesla česká studie, které se zúčastnila i Eliška Zazvonilová z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Detektivka na Antarktidě

Která poušť je na světě největší? Antarktida – to je správná odpověď na tenhle chyták. Tento nehostinný, a také nejméně obydlený kontinent, ale býval zeleným rájem pro život. Dříve bychom na něm našli obratlovce i rostliny, což je doloženo velkým počtem jejich fosilií. Jak to ale bylo s hmyzem je otázka, protože jejich fosilií je na tomto kontinentě opravdu poskrovnu. To ale neznamená, že se na Antarktidě nemohli vyskytovat. Jak to tedy bylo, zkoumal Vít Sýkora z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Cesta do hlubin studia chemie

Během podzimních prázdnin, konkrétně 26. a 27. října se na Chemickém ústavu Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy uskutečnila každoroční akce pro středoškoláky a jejich učitele – tzv. Cesta do hlubin studia chemie. V rámci dvoudenního programu byly pro studenty i jejich učitele připraveny jak přednášky, tak praktická cvičení v laboratořích. Svým podílem přispěli k programu zástupci všech kateder a na účastníky tak čekalo široké spektrum aktivit.

Naděje pro turecké chovy raků

Kolikrát jste již slyšeli, že za dřívějších dob bývaly řeky plné raků? A ať se díváte, jak se díváte, nikdy jste žádného raka neviděli? I dnes jsou místa v ČR, kde je raků spoustu, nejde ale bohužel jen o ty samé druhy, jako dříve. Původní rak říční (Astacus astacus) je dnes již kriticky ohroženým druhem. Mohou za to mimo jiné zavlečené druhy raků, které jsou odolné na jimi přenášený račí mor a zároveň mají vysoký rozmnožovací a odolnostní potenciál. Problematikou infekce raků račím morem se zabývala recentní studie, na které pracoval i Adam Petrusek a jeho kolegové z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Výška postavy hraje roli

Když se snažíme minimalizovat svou viditelnost a hluk, často při pohybu ohýbáme kolena a nakláníme se vpřed. Tento způsob pohybu, známý jako přikrčená chůze, byl v minulosti využíván například při útěku z nebezpečných situací nebo při přibližování k lovné zvěři. Efektivita pohybu hrála významnou roli při osvojování bipedie (pohyb po dvou končetinách) lidskými předky. Postava člověka, konkrétně jeho výška, hraje významnou roli při určování energetické náročnosti tohoto pohybu. Podrobnosti o mechanismech přikrčené chůze zkoumali vědci Martin Hora, Michal Struška a Vladimír Sládek z Laboratoře antropologie kostní tkáně na Katedře antropologie a genetiky člověka z Přírodovědecké fakulty UK.

Kam se plazí budoucnost plazů a obojživelníků?

Možná jste se doslechli, že většina obojživelníků a všechny původní druhy plazů jsou v České republice chráněni. Dohromady je to něco málo přes 30 druhů, ale v celosvětovém měřítku je herpetofauna zastoupena přibližně 20 000 druhy! Většinu z nich bychom nalezli v zákonem chráněných oblastech, jejichž cílem je ochrana nejen biodiverzity, ale i přírodních zdrojů. Globální oteplování je hrozba, jejíž vliv na plazy a obojživelníky dosud nebyl příliš prozkoumán. To ale změnil tým, jehož součástí byl i Jiří Šmíd z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Ukončete prosím výstup a nástup, v příští stanici je lepší kvalita ovzduší

Jízda metrem je pro mnoho obyvatel každodenní záležitostí. Při dojíždění představuje časově nejefektivnější a zároveň environmentálně velmi příznivou variantu dopravy. Přemýšleli jste však někdy o tom, jaká je v metru kvalita vzduchu? Jan Bendl z Ústavu pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy ve spolupráci s vědci z mnichovské Bundeswehr Univerzity se ponořili do hlubin metra, aby podrobně naměřili, jak na tom kvalita ovzduší je.

Večer věnovaný fakultním spolkům

Ve čtvrtek večer se na Albertově konala akce Přírodovědci sobě, kde se již tradičně představily studentské spolky. Letos byla účast spolků i zájemců z řad studentů větší než loni, zahájení večera proto proběhlo ve Velké geologické posluchárně.

Čeká zlatavý mok hořká budoucnost?

Chmel je jednou z nedílných součástí piva, jež mu propůjčuje charakteristickou hořkost. Klimatická změna by však mohla zásadním způsobem ohrozit jeho pěstování i kvalitu. Tým odborníků kolem Martina Možného z ČHMÚ, ve kterém působil i Vojtěch Vlach z Katedry fyzické geografie a geoekologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, nechal nahlédnout na možnou budoucnost tohoto zlatavého moku prostřednictvím studie publikované v časopise Nature Communications.

Včely na mušce

Včely patří mezi jedny z nejdůležitějších a nejpilnějších hmyzích opylovačů naší přírody. Bez nich by jen těžko mohl fungovat dnešní ekosystém, a to včetně člověka a jeho zemědělské výroby. Jejich studium je proto nesmírně důležité. Jaká je biologická rozmanitost druhů včel napříč naší planetou a co ji ovlivňuje? Na to a mnohem více se podíval mezinárodní tým v čele s Nicolasem Vereeckenem a Nicolasem Leclercq z Université Libre de Bruxelles, jehož součástí byl i Daniel Benda a Jakub Straka z Katedry zoologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Popelka v české kotlině

Rozsvítit si pouhým zmáčknutím vypínače nebo zatopit v celém bytě pomocí jednoho tlačítka už je pro nás taková samozřejmost, že ani nepřemýšlíme, odkud se k nám elektřina dostává. Z pohledu výroby elektřiny jsou v České republice tepelné elektrárny, spolu s jadernými, těmi nejdůležitějšími. Popílek, který v tepelných elektrárnách zůstává po spálení uhlí, je zachytáván a ukládán na odkalištích. Kdo by si myslel, že v takovém prostředí nic nepřežije, tak by se mýlil. Biodiverzitu těchto sedimentačních nádrží studovaly výzkumné týmy Roberta Tropka z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a Biologického centra AV ČR a Davida Boukala z Jihočeské univerzity. Jejich objevy mění dosavadní pohled na ochranu biodiverzity.

Jak souvisí asymetrie obličeje s pohlavím a věkem?

Nikdo není dokonalý, každý z nás má alespoň trochu asymetrický obličej. Asymetrie vzniká při vývoji a s přibývající věkem se mění. Nejcitlivěji asymetrii vnímáme v oblasti očí. Je to totiž první místo, kam se lidé většinou dívají. Ve zbytku obličeje se nachází další asymetrická místa, které nám pomáhají nejen při hodnocení atraktivity, či zdraví jedince. Jak se mění obličejová symetrie v průběhu života? Existuje rozdíl v asymetrii obličeje mezi pohlavími? Na tyto otázky hledala odpověď Katarína Harnádková z Laboratoře 3D zobrazovacích a analytických metod na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy.

Co může prozradit malá ploška na pánevní kosti?

Kost pánevní toho může antropologům prozradit mnoho. Dá se z ní odhadnout například pohlaví u dospělých jedinců. Dokonce je možné odhadnout přibližný věk jedince v době smrti díky specifickým místům na pánevní kosti. Tradiční metody odhadu věku v době smrti se spoléhají na znalosti expertů. Jejich odhad může být subjektivně ovlivněn a nemusí být přesný. Významný pokrok v technologiích přinesl do antropologického výzkumu nové metody odhadu věku. S novou metodou pomocí 3D skenu povrchu kostí a následné počítačové analýzy přišli vědci, včetně Anežky Pilmann Kotěrové, z Laboratoře 3D zobrazovacích a analytických metod na Katedře antropologie a genetiky člověka z Přírodovědecké fakulty UK.

Mladí vědci odhalují tajemství vědy

Fotbalové utkání mezi viry a imunitou, filmování ve tmě, fuzzy logika nebo nová naděje pro „zprasená játra“. Co mají tato témata společného? Všechna byla představena na letošním finále soutěže FameLab, které se konalo v úterý večer na půdě Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy.

Interagovat či neinteragovat: to je oč tu běží

Hybridní organicko-anorganické molekuly získávají v medicinální chemii čím dám větší popularitu. Aplikace nacházejí například v cílené léčbě rakoviny či dalších závažných onemocnění. Jedním z anorganických farmakoforů (aktivních součástí léčivé molekuly) je metalokarboran COSAN, který je využíván pro vylepšení funkce mnoha biologicky aktivních molekul cílících na DNA našich buněk. Jak je to ale s interakcí samotného COSANu a nositelky naší genetické informace? Na to odpovídá nová studie, která vznikla pod vedením Mariusze Uchmana z Katedry fyzikální a makromolekulární chemie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Nebojsové mezi ptáky

To, že člověk svou činností zásadně ovlivňuje ekosystémy kolem sebe už pravděpodobně každý někde slyšel. Ke změnám nedochází jen v tropických deštných pralesech, které jsou významným centrem biodiverzity pro živočichy i rostliny, ale i v dalších otevřených ekosystémech, jako jsou například savany. Zvířata také přichází výrazně častěji do styku s člověkem, než jak tomu bylo dříve. Druhy se ale liší v míře, ve které lidi tolerují a v tom, kolik stresu jim takové setkání způsobí. To, jak tropičtí ptáci tolerují lidi ve svém okolí zkoumal jakožto první autor Peter Mikula z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Imunitní geny – důležité, přesto neprozkoumané

Náš imunitní systém je velmi komplexní. Geny, které ho kódují, tvoří přibližně 10 % genomu. Ačkoliv velkou část z nich má většina čelistnatých obratlovců společnou, existují mezi nimi významné rozdíly. Genomy se totiž díky mutacím neustále mění a geny imunity jsou jedněmi z nejvíce proměnných vůbec. Jejich sekvenční rozmanitost v rámci i napříč druhy z podstatné části odráží adaptace na patogeny, se kterými se v evoluci imunitní systém hostitele potkával. Bohužel je ale tato oblast infekční biologie prozkoumaná jen velmi povrchně. Tématu se nyní více věnoval Michal Vinkler z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Okno do budoucnosti léčby rakoviny

Nádor si většina z nás nejspíš představí jako kus tkáně, který vyrostl, kde neměl. Neskládá se ale jen z rakovinných buněk, ale i z mnoha dalších buněčných typů. Celé toto uskupení se nazývá nádorové mikroprostředí (TME z anglického tumor microenvironment) a je ovlivňováno léky, které cílí na metabolismus rakovinných buněk. Na ty se také zaměřuje většina výzkumu o vlivu léčiv na nádory. Efekt na celé TME bývá opomíjen, i když má také zásadní vliv na průběh nemoci. Na tuto mezeru se v nové přehledové studii zaměřil Mirko Milošević z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a s týmem shrnul dosavadní znalosti, jak různé typy léčby cílené na metabolismus ovlivňují nerakovinné buňky v TME.

Tak podobné a zároveň tak rozdílné - příběh Země a Venuše

Mount Everest a celé pohoří Himaláj každý z nás už někdy na fotografii nejspíše viděl, ale jak vypadají hory na naší nejbližší planetární sousedce Venuši? A jak je lze zkoumat pomocí právě našich vlastních pozemských pohoří? Těchto otázek využil vědecký tým pod vedením geofyzika Gunthera Kletetschky z Ústavu hydrogeologie, inženýrské geologie a užité geofyziky Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy pro srovnání geologických profilů těchto dvou planet na základě jejich gravitace. Výzkum byl publikován ve vědeckém časopise Scientific Reports, který je součástí časopisu Nature.