RSS

Kanál RSS

Rozhovor s laureátem Studentského velemloka za akademický rok 2021/2022 – Biologie

Laureátem ceny Studentský velemlok za akademický rok 2021/2022 v kategorii Biologie, konkrétně za přednášku Methods in Genomics (Genomické metody), se stal RNDr. Martin Převorovský, Ph.D. Na fakultě absolvoval celé studium; magisterské v oboru Buněčná biologie a doktorské v oboru Molekulární a buněčná biologie, genetika a virologie. Po postdoktorandském pobytu ve Velké Británii University College London působí na naší fakultě na Katedře buněčné biologie, kde vede Laboratoř genomiky mikroorganismů. V roce 2015 mu byla udělena Cenu děkana pro nejlepší mladé vědecké a pedagogické pracovníky do 35 let.

Ohlédnutí za covidem – jak vnímáme tehdejší nejpřísnější opatření?

“Být člověkem znamená mít a znát své místo.” Věta, kterou publikoval kanadský geograf Edward Relph roku 1976 a která říká, že pro lidi je důležité navštěvovat emočně důležitá místa. Lidský život je už odedávna spojen s přírodou a místy, na která máme významné vzpomínky. Vzdělávací plány v Česku i na Slovensku dokonce zahrnují pobyt dětí v přírodě, jakožto součást výuky. Nejen že s dobou digitálních technologií tráví děti i dospělí méně času venku, ale pandemie COVID-19 celé situaci také nepomohla. Obzvláště omezující byl v tomto březen roku 2021, kdy byla ta nejpřísnější opatření – zákaz opustit katastr obce za účelem rekreace. Dominik Rubáš s Tomášem Matějčkem z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy byli součástí výzkumné skupiny, která zkoumala, jaké dopady na zdraví mladých lidí toto přísné omezení mělo.

Paleoentomologické poklady z konkrecí

Paleoentomologie je zajímavou vědní disciplínou, která popisuje fosilní nálezy hmyzu z minulosti a dává je do souvislostí s recentní faunou, což umožňuje např. datování fylogenetických stromů. Vědci v ní mohou využít moderní přístupy k popisu morfologie jedinců a aplikovat je na fosilní zástupce. Tomáš Dvořák a Jakub Prokop z Katedry zoologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy publikovali společně s kolegou z Polské Akademie věd článek v časopise Historical Biology. V něm popisují nálezy hmyzích křídel a dalších tělních struktur v konkrecích z období svrchního karbonu.

Rozhovor s laureátem Studentského velemloka za rok 2021/2022 za chemii Bohuslavem Gašem

Cenu Studentského velemloka za akademický rok 2021/2022 získal prof. RNDr. Bohuslav Gaš, CSc. (*1951) za předmět Fyzikální chemie I (a). Vystudoval obor chemie na Přírodovědecké fakultě UK, je úspěšným vědcem, ale také byl děkanem Přírodovědecké fakulty, nebo prorektorem Univerzity Karlovy. Po mnoho let přednášel fyzikální chemii pro chemické a geologické obory a má na kontě mnoho vědeckých publikací.

Co předpověď počasí prozradí o kulíkovi říčním?

Globální změny, kterými si naše planeta nyní prochází, jsou často spojovány s populárními tématy jako jsou skleníkové plyny nebo tání ledovců, ale o vlivu, který mají na populace zvířat, se jen tak nedoslechnete. Vojtěch Brlík z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy byl součástí výzkumné skupiny, která se zaměřila na kulíka říčního (Charadrius dubius). V průběhu celého roku sledovali vliv srážek a teploty na meziroční změny velikosti populace kulíků.

Feromony – více než tisíc slov

Termiti, stejně jako třeba včely nebo vosy, jsou společenským nebo též eusociálním hmyzem. Co to znamená? Jako hmyzí společenstvo mají stanovené kasty, které každému jedinci určují jeho roli v termitišti. Jak ale takový termit pozná, k jaké kastě patří? Má se raději starat o vajíčka nebo bránit hnízdo? Jak funguje komunikace mezi desítkami tisíc jedinců v jedné kolonii? To jsou klíčové otázky biologie společenského hmyzu, na něž badatelé hledají odpovědi. S důležitým zjištěním přišel tým vědců z výzkumné skupiny Chemie společenského hmyzu Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR. Společně s Klárou Dolejšovou a Natanem Horáčkem z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a jejich francouzskou kolegyní Virginií Roy vydali studii, která vyšla v Communications Biology. Jejich výzkum přichází s unikátním objevem prvního královského feromonu u vyšších termitů, který hraje hlavní roli v řízení dělby práce ve společenstvu, konkrétně rozhoduje o tom, kdy se z nymf (jakýchsi princezen) stanou královny.

Poznání parazitů jako cesta k zamezení šíření nemocí

Cecilia Stahl Vieira je držitelkou prestižního postdoktorandského grantu Marie Sklodowska-Curie Actions Postdoctoral Fellowship. Přestože úspěšná laureátka pochází z Brazílie, na konci srpna se s rodinou přestěhuje do Prahy, kde bude pracovat na projektu společně s odborníky z týmu profesora Petra Volfa na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Tento projekt by mohl u hmyzu zvaného flebotomové zjistit molekulární mechanismy, které by zabránily přenosu Leishmania infantum, původce jednoho z nejzávažnějších parazitárních onemocnění - viscerální leishmaniózy.

Rozhovor s laureátem Studentského velemloka za rok 2021/2022 za geografii Miloslavem Müllerem

RNDr. Miloslav Müller, Ph.D. působí na Katedře fyzické geografie a geoekologie, Přírodovědecké fakulty UK již od roku 2007, kdy zde dokončil doktorát z fyzické geografie se zaměřením na meteorologii. Kromě toho působí také na Ústavu fyziky atmosféry AV ČR. I když jeho okruh výzkumu je široký a přednáší mnoho předmětů, jeho zaměření je především na extrémní meteorologické jevy, zejména výrazné srážkové události. Zabývá se také popularizačními aktivitami a působí jako katecheta v pražské farnosti Vršovice, kde je dlouholetým členem pastorační rady.

Světlem proti bakteriím

Bakteriální rezistence k antibiotikům a snaha o čištění kontaminovaných prostředí aktuálně trápí prakticky celý svět a jejich vyřešením se tak zabývá mnoho výzkumných skupin. O slovo se přihlásili i doktorandští studenti Vojtěch Liška a Petra Křtěnová z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, kteří se pod vedením prof. Jiřího Mosingera zabývali ve spolupráci s RNDr. Pavlem Kubátem CSc. z Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského vývojem nové světlem aktivované nanovlákenné polymerní membrány s antibakteriálním účinkem, kterou lze vzdáleně manipulovat pomocí magnetického pole.

I obři oceánů si zaslouží jemné zacházení

Velrybí populace se teprve nedávno začaly zotavovat z komerčního lovu velryb a už je začíná ohrožovat nový faktor: globální změna klimatu. A není to jen spekulace – vliv je znát na reprodukci a populační genetice. Na výzkumu jednoho z největších savců planety Země pracovali Petra Nevečeřalová a Pavel Hulva z Katedry zoologie Přírodovědecké Fakulty Univerzity Karlovy. Společně s mezinárodním týmem vědců se zabývají genetickým výzkumem využívající neinvazivní metody sběru vzorků pro analýzu DNA. Cílem projektu bylo popsat populační strukturu velryb jižních (Eubalaena australis) a populační změny jejich druhu v posledních dekádách.

Jeden velký networking, který umožňuje nasát co nejvíce informací a stvořit excelentního vědce

Magdalena Bohutínská je držitelkou prestižního postdoktorandského grantu Marie Sklodowska-Curie Actions Postdoctoral Fellowship. Na podzim roku 2022 se s manželem a dvěma malými syny přestěhovala do Bernu, kde působí na institutu ekologie a evoluce místní univerzity. Žije sice ve Švýcarsku, ale díky grantům a experimentům udržuje úzké spojení s Přírodovědeckou fakultou UK a týmem Filipa Koláře, kde vystudovala. Jako držitelka globálního Marie Curie grantu stráví dva roky ve Švýcarsku a poté se na jeden rok vrátí zpátky na naši fakultu.

Ochranou zlatohlávků k potenciální ochraně bezlesí

Vlajkové či deštníkové druhy jsou takové, jejichž ochranou, a zejména ochranou prostředí, kde žijí, je možné chránit i další obyvatele těchto míst. Běžně používanými vlajkovými druhy jsou zlatohlávci vázaní na mrtvé dřevo. Vrtání se v trouchu však není jedinou životní strategií zlatohlávků. Dominik Vondráček, David Král a Petr Šípek z Katedry zoologie PřF UK se proto nyní v článku, který vyšel v časopise Insect Conservation and Diversity, zaměřili na zlatohlávky, jejichž vývoj probíhá v půdě ve specifických typech bezlesí. V článku potvrzují znovuobjevení populací, které byly považovány za vyhynulé, hodnotí jejich genetickou strukturu a diskutují možné využití v ochraně habitatů.

Copak to vykukuje mezi zadečkovými články vosíků?

Drobná stvoření, která najdeme na nečekaném místě: mezi zadečkovými články vos, včel a dalších zástupců hmyzu. To jsou řasníci, parazitická skupina hmyzu, která nese řadu bizarních adaptací a druhotných zjednodušení. Vzácnost i mnohdy obtížná určitelnost způsobila, že se řasníkům v porovnání s charismatickými skupinami, jako jsou brouci či motýli, věnuje výrazně méně pozornosti. Řasníci rodu Xenos parazitující v Novém světě na vosících rodu Mischocyttarus tak museli na popis dvou nových druhů čekat celé století. Na tomto popisu se velkou měrou podíleli Daniel Benda a Jakub Straka z Katedry zoologie PřF UK v článku, který nyní vyšel v Acta Entomologica Musei Nationalis Pragae.

Komplexní výzkum mikrofosílií ukazuje možné scénáře vývoje oceánského systému

Doktor Filip Scheiner se na Přírodovědecké fakultě UK věnuje paleo-oceánografii a paleo-ceánografickým rekonstrukcím pomocí geochemických proxy. Kromě toho je čerstvým držitelem mezinárodního GAČR projektu, ve kterém bude spolupracovat s brazilskými vědci na projektu zkoumajícím proces ukládání uhlíku v oceánech v oblasti brazilského kontinentálního okraje. Spolu s grantovou agenturou ČR na projektu participuje také brazilská São Paulo Research Foundation (FAPESP).

Kutikulární analýza- pomocník v paleontologickém výzkumu

Česká křídová pánev patří mezi nejdéle zkoumané pánve svého druhu v rámci Evropy i celého světa. I přes dlouhotrvající práci význačných vědců z minulosti v ní lze stále nalézt pozoruhodné a nové věci. Jana Čepičková z Ústavu geologie a paleontologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy publikovala spolu s Jiřím Kvačkem (Národní muzeum) článek popisující některé nálezy fosilních rostlin z období svrchní křídy (stupeň cenoman). Díky jejich intenzivní práci tak mohla být zpřesněna taxonomie těchto fosilií, a navíc byli výzkumníci schopni popsat zcela nový rod a druh zkamenělé rostliny.

Nové pohledy na stará dřeva z Islandu

Ač je ostrov Island od České republiky na hony vzdálený, překvapivě se obě území dají skrze paleontologii částečně propojit. Prvopočátky historie výzkumu fosilních dřev na tomto ostrově sahají již do druhé poloviny 19. století, především v návaznosti na uhlonosné horninové sledy. Tým výzkumníků v čele s Richardem Pokorným (Univerzita Jana Evangelisty Pukryně (UJEP) Ústí nad Labem) a jeho kolegou Vítem Kouteckým (Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy/UJEP Ústí nad Labem) publikoval v loňském roce konstruktivní článek v Review of Palaeobotany and Palynology popisující nejen nové, z tohoto arktického ostrova dosud neznámé fosilie stromů.

Tak daleko a zároveň tak blízko

Invaze trápí ekosystém Země z různých důvodů. Jedním z nich je i jejich významný podíl na vymírání původních rostlin a živočichů. I když by se mohlo zdát, že zavlékání druhů mimo jejich původní areál je fenomén posledního století, není tomu tak. První invaze je možné datovat již do neolitu, avšak zásadní rozmach začal s prvním kolonialismem. Je možné i v současné době zachytit stopy introdukcí sahající až do 15.století? Odborníci na invaze pod vedením Bernda Lenznera z Vídeňské univerzity spolu s Petrem Pyškem a Janem Perglem z Botanického ústavu AV ČR a Katedry ekologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy podrobně zmapovali historické otisky rostlinných druhů v dříve koloniálních državách.

Jak se dnes daří hmyzu? Napoví nám geny čmeláků

Připadá Vám, že v posledních letech vídáte méně hmyzu? A potkali jste letos v létě vůbec čmeláka? V budoucnu se může stát, že čmeláků v Evropě bude čím dál tím méně. Na vině je nešetrné zemědělství. Vliv zemědělského tlaku na dva druhy evropských čmeláků, proto zkoumal mezinárodní tým společně s Mgr. Jakubem Strakou, Ph.D. působícím na Katedře zoologie na Přírodovědecké Fakultě Univerzity Karlovy. Otázka zní – dokáže se hmyz adaptovat na stále se zvyšující intenzitu zemědělství?

Rozhovor s laureátem hlavní ceny Česká hlava 2022 prof. RNDr. Petrem Pyškem, CSc.

Prof. Petr Pyšek vystudoval na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy (PřF UK) obor geobotanika. Zaměřuje se na studium biologických invazí a patří k nejcitovanějším vědcům na světě. Od roku 1996 působí v Botanickém ústavu Akademie věd ČR, kde v roce 2004 založil Oddělení ekologie invazí, které vede. Působí také na Přírodovědecké fakultě UK na katedře ekologie. Na svém kontě má stovky odborných článků, několik knih a mnoho ocenění.

Co sejde na jméně? O trypanosomách, druzích a ekotypech

Spavá nemoc je jednou z chorob, které vešly do povědomí širší veřejnosti. Její původce, trypanosoma spavičná, je také jedním z mála prvoků (protist) běžně se vyskytujících v učebnicích pro základní školy. Pokud však literárních zdrojů projdete více, můžete si všimnout jistých rozdílů. Jednou je t. spavičná uváděna pod vědeckým názvem Trypanosoma brucei, podruhé jako T. gambiense, a potřetí jako poddruh(y) T. brucei. Pokud se do problematiky ponoříte ještě hlouběji, narazíte na další africké trypanosomy, nesoucí sice odlišná jména (např. T. evansi) a působící onemocnění u zvířat, ale považované za příslušníky stejného druhu. Jak to tedy s tímto tristním protistním gulášem je? Světlo do této chaotické situace pojetí druhů, resp. ekotypů trypanosom vnáší článek, který vyšel v časopise Trends in Parasitology a jehož spoluautorem je Jan Votýpka z Katedry parazitologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy (PřF UK).