Pěstování palmy olejné a odlesňování v Indonésii

Mezi alarmující environmentální problémy současnosti bezesporu patří pěstování palmy olejné a s tím spojené kácení deštných pralesů. Tento fenomén je nejvíce rozšířen po jihovýchodní Asii, zejména pak na Indonéském souostroví. A právě Indonésie se v roce 2008 stala největším světovým výrobcem palmového oleje, což zásadně proměnilo indonéskou krajinu a využití místní půdy. Jen pro demonstraci rozsahu, o které je zde řeč, v roce 1990 bylo palmou olejnou pokryto 0,7 milionů hektarů půdy. Tato plocha se do roku 2012 více než zdevítinásobila na 6,5 milionu hektarů. Růst produkce palmového oleje je řízen nejen poptávkou v rozvinutých zemí, ale také v rychle se rozvíjejících ekonomikách, jakými jsou například Indie a Čína. Palmový olej je využíván především v potravinářském průmyslu, ale také jako složka biopaliva. Často se s ním ale setkáme i v produktech, ve kterých bychom to nečekali. Příkladem mohou být kosmetické produkty, káva 3 v 1 nebo téměř všechny sladkosti.

Odhaduje se, že mezi lety 2000 a 2010 bylo z celkové plochy vykácených deštných pralesů vykáceno až 88 % velkými plantážními společnostmi. Oproti tomu pouze 11 % odlesněné plochy v tomto období bylo odlesněno místním obyvatelstvem pro jejich zemědělské účely. Tyto domácnosti dříve používaly svá pole pro produkci takových potravin, které sloužily pouze pro vlastní obživu, nyní je ale stále častější, že i ony pěstují na svých polích palmu olejnou nebo gumovník, které dále prodávají. Podle průzkumu v provincii Jambi na Sumatře takto využívá svou vlastní půdu až 95 % tamních zemědělců (Krishna a kol., 2017). Zapojují se tedy do tamního tržního procesu a tím pádem se mohou stát cílem vykořisťování velkých plantážních společností, které využívají svého tržního postavení a vyjednávacích schopností. V případech neúrody anebo selhání obchodního vztahu se zemědělci musí zadlužovat, jelikož jsou pro ně jako jednotlivce ceny plodů palmy olejné méně výhodné než pro velké společnosti. Tím pádem nejsou schopni pokrýt náklady a uživit své rodiny.

Odlesňování deštných pralesů je nevyvratitelně spojeno se ztrátou biodiverzity (druhová rozmanitost týkající se fauny i flory). Plantáže palmy olejné nejsou ve většině případů zakládány na zemědělské půdě, ale na místě tropických deštných pralesů. Na Kalimantanu (Indonéská část Bornea) se odhaduje, že 90 % plantáží palmy olejné nahradily původní lesy (Carlson et al., 2013). Přicházíme tak o velké množství rozmanitosti na každém metru čtverečním. Nehledě na to, Indonésie je domovem mnoha endemických druhů, kteří jsou tímto bezohledným jednáním ohroženi. Mezi tyto druhy patří například orangutan sumaterský, medvěd malajský nebo nosorožec sumaterský.

Dalším z problémů, který se pojí s produkcí palmového oleje je znečištění a degradace krajiny plynoucí ze zakládání plantáží. Při vypalování pralesů se uvolňuje vysoké množství oxidu uhličitého a samotné vypalování lesů se řadí na druhé místo mezi největšími producenty emisí CO2. Vypálená půda není schopna udržet živiny a nedokáže na sebe vázat CO2 ze vzduchu, dále takto zničená půda nepohlcuje vodu a tím pádem se z krajiny i ovzduší vytrácí vlhkost a může dojít až k desertifikaci prostředí, jejímž největším důsledkem je eroze půdy a snžování úrodnosti (Tsujino a kol., 2016).

Velká část produkce palmového oleje je využívána v potravinářském průmyslu. Ohromující množství produktů, kde byste palmový olej nehledali, jej ve skutečnosti obsahují. Veřejné instituce proto zahajují kroky ke zvýšení povědomí o této problematice. Evropská Unie například zavedla povinné uvádění palmového oleje na etiketách produktů, které jej obsahují, a to umožňuje spotřebitelům, aby se mohli sami lépe rozhodnout o koupi takovýchto produktů. Otázkou zůstává, zdali jsou spotřebitelé ochotni takto své chování změnit. Na trhu se již objevují některé náhražky palmového oleje, které vznikají smícháním různých olejů, aby dosáhly stejných vlastností jako palový olej má. Způsoby, jak omezit konzumaci a produkci palmového oleje již známe, nyní je potřeba jednat.

Autoři: Markéta Grbavčicová (NGMRS) a Šimon Kracík (NRPGD)

Zdroje:

Gatto, Marcel; Wollni, Meike; Qaim, Matin. Oil palm boom and land-use dynamics in Indonesia: The role of policies and socioeconomic factors. Land Use Policy, vol. 46 (2015), str. 292–303. Dostupné z: https://ac.els-cdn.com/S0264837715000733/1-s2.0-S0264837715000733-main.pdf?_tid=a57dca5a-c987-11e7-87af-00000aab0f01&acdnat=1510697189_91e81bfc51bbc1517daaa4f339d1a741

Evropská Unie, Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011, (2011), dostupné z: http://www.reformulace.cz/images/1169_2011.pdf

Tsujino, Riyou; Yumoto, Takakazu; Kitamura, Shumpei; Djamaluddin, Ibrahim; Darnaedi, Dedy. History of forest loss and degradation in Indonesia. Land Use Policy, vol 57 (2016), str. 335-347.

Krishna, Vijesh V.; Kubitza, Christoph; Pascual, Unai; Qaim, Matin. Land markets, Property rights, and Deforestation: Insights from Indonesia. World Development Vol. 99, 2017, str. 335–349.

Carlson, K.M., Curran, L.M., Asner, G.P., Pittman, A.M., Trigg, S.N., Adeney, J.M. Carbon emissions from forest conversion by Kalimantan oil palm plantations. Nature Climate Change, vol. 3, (2013), str 283–287.