Rostlinné makrozbytky
- Zannichellia palustris
Makrozbytky, vzhledem ke své velikosti a hmotnosti, zpravidla nejsou v krajině transportovány na velké vzdálenosti (výjimky tvoří: anemochorie, hydrochorie, zoochorie, příp. antropochorie atd.), obvykle je nacházíme v místě či nedaleké blízkosti od místa, kde rostliny skutečně rostly a jejichž společenstva odpovídají určitým místním poměrům, mají tedy lokální výpovědní hodnotu a považujeme je za autochtonní příp. paraautochtonní. Interpretací výsledků analýz pylových spekter získáváme informaci o vegetaci na úrovni regionální.
Další předností makrozbytkové analýzy oproti analýze pylové je fakt, že nalezené objekty se ve většině případů dají snadno určit do druhu či alespoň rodu, z čehož je možné provést přesnější ekologickou interpretaci (např. čeleď Cyperaceae, Poaceae). Makrozbytky představují generativní a vegetativní části rostlinného těla. A často nám povrchová skultptura a její zachování může napovědět něco o ekologických podmínkách a tafonomii, čímž získáváme kvalitativní informace. Například stupeň dekompozice napovídá o dějích spojených s erozí a transportem semen, zuhelnatělost dřev i semen poskytuje doklady o lokálních požárech, ke kterým docházelo na povrchu substrátu, ve které jsou pohřbena nebo v blízkém okolí, hustota letokruhů odpovídá klimatickým změnám, výjimečně se mohou také objevit krystaly solí na povrchu makrozbytků, které svědčí o mimořádných chemických vlastnostech prostředí. Pyl, reprezentující generativní fázi vývoje rostliny, pak přináší informaci především kvantitativní.
- Menyanthes trifoliata, Comarum palustre, Rubus idaeus, Carex canescens
Ze srovnání principů makrozbytkové a pylové analýzy je zřejmé, že pro získání co nejpřesnějších informací o vývoje vegetace v minulosti je důležité využívat předností obou těchto na sobě často nezáviských metod.
Akce dokumentů