E-mail | SIS | Moodle | Helpdesk | Knihovny | cuni.cz | CIS Více

česky | english Přihlášení



Rudolphova laboratoř pro paleoekologii

Lidé Publikace Výuka Výzkum Odkazy

Kvartérní paleoekologie spojuje ekologii s dalšími disciplínami (archeologií, klimatologií, geologií) na různých časových škálách. Zkoumá procesy, které leží za hranicí možnosti přímého pozorování a experimentů. Studuje dynamiku prostředí a ekosystémů, sukcesi způsobenou přirozenou nebo antropogenní disturbancí (klima, oheň a lidský vliv). Zároveň se snaží dosáhnout co největšího časového rozlišení a spojovat výsledky s moderními procesy. Nástroji paleoekologie tzv. proxy data z různých stratifikovaných sedimentů (jezerní sedimenty, rašeliniště, antropogenní sedimenty). Slouží k odhadu proměnných, které chceme rekostruovat. Získávají různými metodami, jako je analýza zbytků organismů (rostlinných makrozbytků, pylu, uhlíků, řas, pakomárů, ulit měkkýšů), analýzou chemických prvků, poměrů jejich izotopů. Datování se provádí pomocí principu radioaktivních hodin a absolutním počítáním vrstvených sedimentů. Získaná data vždy vypovídají pouze o určité části skutečnosti. Důležitá je proto jejich správná interpretace.

Na PřF UK se kvartérní paleoekologie vyučuje v rámci bakalářských studijních oborů "Biologie", "Ekologická a evoluční biologie" a "Praktická geobiologie". V navazujícím magisterském studiu je pak součástí oborů “Botanika” zaměření “Geobotanika” a “Geobiologie”.

Laboratoř je součástí Oddělení geobotaniky a nachází se v 1.mezipatře katedry botaniky (Benátská 2) v místnosti č. 57.

Karl Rudolph

Karl Rudolph (*11.4.1881, Teplice – ✝2.3.1937, Praha) byl profesorem paleobotaniky a fytogeografie na Německé univerzitě v Praze. Studoval botaniku a geologii ve Vídni a krátce působil v Černovcích na JZ Ukrajině než se přesunul do Prahy na Botanický ústav Univerzity. Přednášel také historii vegetace a popisnou morfologii a vedl řadu studentských prací z paleobotaniky, historie lesů a botaniky. Hned poté co byly ve Skandinávii položeny základy pro pylovou analýzu, se začal zajímat o determinaci pylových zrn a využití této metody při studiu rašelinných ložisek. Díky jemu se propracovaná metoda rozšířila po celé střední Evropě a ovlivnila i paleoekologický výzkum v ostatních částech světa. Studoval vliv klimatu na vývoj postglaciální vegetace, jehož schéma pak rozvinuli jeho žáci, zejména Franz Firbas. Uvědomoval si též význam pylové analýzy pro lesnický výzkum a zasadil se o propojení paleobotaniky s archeologií. Po výzkumech v jižních Čechách a horských oblastech severních Čech se začal věnovat nižším polohám a otázce původnosti a rozsahu stepních oblastí.

Článek o Karlu Rudolphovi na botany.cz

Akce dokumentů