Jak hlubokovodní vampýrovky ke svému habitatu přišly
Fosilie, která se doslova jako bájný Fénix znovunarodila z popela Maďarského povstání, zajímavým způsobem doplnila znalosti o vampýrovkách. Tito dnes hlubokovodní živočichové jsou v paleontologickém záznamu zastoupeni jen zřídka, a tak se každý vzorek z minulosti počítá. Objev je to tak významný, že si ho před časem povšimly i přední české zpravodajské platformy. Holotyp (exemplář, podle kterého je popsán konkrétní druh) živočicha byl totiž považován za zničený či ztracený.
Nejstarší předkové dnešních vampýrovek (hlavonožci podřádu Loligosepiina) se v paleontologickém záznamu objevují pravděpodobně již na samém konci období trias (stupeň rhét). Svou vnitřní schránkou (gladiem) jsou s vampýrovkami prakticky shodné. Tito živočichové dnes obývají hluboké oceánské vody s nedostatkem kyslíku (OMZ, oxygen minimum zone) a živí se převážně mořským sněhem (detritem), který se snáší do spodních vrstev oceánu z povrchových vod. Mají 8 chapadel spojených blánami, luminiscenční orgány a velké komorové oči. Dnes žije pouze jeden druh, vampýrovka hlubinná (Vampyroteuthis infernalis).
Cesta vampýrovek do míst, kde v dnešních dnech přežívají, byla trnitá a dlážděná anoxickými (anoxie je nepřítomnost kyslíku ve vodě a jiném prostředí) událostmi (OAEs; oceanic anoxic events) v geologické minulosti Země. Na základě unikátního paleontologického záznamu této skupiny však byli vědci schopni zrekonstruovat postupné stěhování vampýrovek do hloubek až kolem jednoho kilometru.
Nálezy těchto hlavonožců pochází převážně z lokalit s výjimečným zachováním fosilií (takzvané Lagertstätten). Z období spodní jury (stupeň toark) pochází nálezy předchůdců dnešních vampýrovek z hornin severozápadní části evropského šelfu. Anoxická událost z této doby (TOAE) byla charakteristická zvyšováním teplot oceánu, omezenou ventilací a zvýšeným přínosem materiálů a vod z pevnin, což mělo za následek významnou stratifikaci vod světového oceánu. Těžko však soudit, proč předchůdci vampýrovek obývali tento hypoxický habitat s minimálními predačními a konkurenčními tlaky, který byl charakteristický krátkodobými přínosy prokysličené vody.
Ze střední jury (stupeň kelovej) pochází nálezy těchto živočichů z lokality La Voulte-sur-Rhône ve Francii. Specifické měkkotělné zachování z redukčních podmínek s nedostatkem kyslíku (velice nízké poměry izotopů uhlíku) a minimum bioturbací (stopy po vrtání organismů ve dně) indikují hypoxické až anoxické podmínky v tehdejším moři. V tomto období se vampýrovky stále držely při šelfu v hloubkách kolem 200 metrů. Významnější změny paleoprostředí však přicházejí až v období svrchní křídy. Ty pravděpodobně můžou za dnešní hlubokovodní život vampýrovek.
V období křídy totiž došlo k několika výrazným anoxickým událostem (OAEI-OAEIII). Z hornin stupně apt (při OAEI) také pochází poslední druhohorní nálezy předchůdců dnešních vampýrovek (opět na šelfech). Při dalších anoxických událostech se již v paleontologickém záznamu ze shodných hloubek neobjevují. Můžeme tedy usuzovat, že při hranici spodní/svrchní křída došlo k posunu jejich habitatů do větších hloubek. V rámci OAEII a OAEIII se s nimi již totiž na šelfech nesetkáváme.
Jedinec popisovaný ve článku doc. Košťáka pochází až z období oligocén. Mezi ním a druhohorními zástupci příbuzenstva vampýrovek je ve fosilním záznamu mezera 90 milionů let. Necroteuthis hungarica, jak byl živočich pojmenován, žil v hloubkách přes 400 metrů v hypo/anoxických až euxinických (anoxie + vysoké zastoupení sulfanu) podmínkách. Posun do větších hloubek může být způsoben jak predačním tlakem ostatních živočichů, tak i přítomností specifických podmínek, jako je úroveň kyslíku v těchto hloubkách. Hlubokovodní způsob života pak pravděpodobně uchránil vampýrovky před masivním vymíráním na konci křídového období. Práce potvrzuje, že vampýrovky žijí již minimálně 30 milionů let v těchto podmínkách.
Vampýrovky jsou příkladem živočichů, u kterých je každý fosilní nález důležitý pro pochopení jejich minulosti. Znovuobjevení organismů ve fosilním záznamu se nazývá „lazarský taxon“ a mimo vampýrovky je známý například u mihulí, sliznatek či latimérií.
Jan Geist
Akce dokumentů