E-mail | SIS | Moodle | Helpdesk | Knihovny | cuni.cz | CIS Více

česky | english Přihlášení



Jak hlubokovodní vampýrovky ke svému habitatu přišly

Mezinárodní vědecký tým pod vedením docenta Košťáka z Ústavu geologie a paleontologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy publikoval v prestižním časopise Communications Biology vědeckou studii popisují zajímavou fosilii z Maďarského muzea přírodní historie. Práce přináší prohloubení znalostí o dnešních hlubokovodních vampýrovkách. Na článku spolupracovali také prof. Holcová a dr. Mazuch ze stejného ústavu a dr. Culka z Ústavu geochemie, mineralogie a nerostných zdrojů PřF UK.

Fosilie, která se doslova jako bájný Fénix znovunarodila z popela Maďarského povstání, zajímavým způsobem doplnila znalosti o vampýrovkách. Tito dnes hlubokovodní živočichové jsou v paleontologickém záznamu zastoupeni jen zřídka, a tak se každý vzorek z minulosti počítá. Objev je to tak významný, že si ho před časem povšimly i přední české zpravodajské platformy. Holotyp (exemplář, podle kterého je popsán konkrétní druh) živočicha byl totiž považován za zničený či ztracený.

Gladius Necroteuthis hungarica Kretzoi, 1942 (holotyp M59/4672 Maďarské muzeum přírodní historie); a) dorsální pohled (měřítko 2 cm), b) detail apikální části- c (mf median field, lf lateral fields, hbz hyperbolar zones, měřítko 2 cm), c) rekonstrukce gladiu (lhf length of hyperbolar zones, měřítko 10 cm), obdélník ukazuje pozici písmena d, d) detail gladiu, měřítko 2 cm, e) detail gladiu, viditelné koncentrické přírůstkové linie (zdroj: článek)

Nejstarší předkové dnešních vampýrovek (hlavonožci podřádu Loligosepiina) se v paleontologickém záznamu objevují pravděpodobně již na samém konci období trias (stupeň rhét). Svou vnitřní schránkou (gladiem) jsou s vampýrovkami prakticky shodné. Tito živočichové dnes obývají hluboké oceánské vody s nedostatkem kyslíku (OMZ, oxygen minimum zone) a živí se převážně mořským sněhem (detritem), který se snáší do spodních vrstev oceánu z povrchových vod. Mají 8 chapadel spojených blánami, luminiscenční orgány a velké komorové oči. Dnes žije pouze jeden druh, vampýrovka hlubinná (Vampyroteuthis infernalis).

Cesta vampýrovek do míst, kde v dnešních dnech přežívají, byla trnitá a dlážděná anoxickými (anoxie je nepřítomnost kyslíku ve vodě a jiném prostředí) událostmi (OAEs; oceanic anoxic events) v geologické minulosti Země. Na základě unikátního paleontologického záznamu této skupiny však byli vědci schopni zrekonstruovat postupné stěhování vampýrovek do hloubek až kolem jednoho kilometru.

Nálezy těchto hlavonožců pochází převážně z lokalit s výjimečným zachováním fosilií (takzvané Lagertstätten). Z období spodní jury (stupeň toark) pochází nálezy předchůdců dnešních vampýrovek z hornin severozápadní části evropského šelfu. Anoxická událost z této doby (TOAE) byla charakteristická zvyšováním teplot oceánu, omezenou ventilací a zvýšeným přínosem materiálů a vod z pevnin, což mělo za následek významnou stratifikaci vod světového oceánu. Těžko však soudit, proč předchůdci vampýrovek obývali tento hypoxický habitat s minimálními predačními a konkurenčními tlaky, který byl charakteristický krátkodobými přínosy prokysličené vody.

Časová tabulka výskytů známých fosilií vampýrovek, jejich předků a nejbližších příbuzných (zdroj: článek)

Ze střední jury (stupeň kelovej) pochází nálezy těchto živočichů z lokality La Voulte-sur-Rhône ve Francii. Specifické měkkotělné zachování z redukčních podmínek s nedostatkem kyslíku (velice nízké poměry izotopů uhlíku) a minimum bioturbací (stopy po vrtání organismů ve dně) indikují hypoxické až anoxické podmínky v tehdejším moři. V tomto období se vampýrovky stále držely při šelfu v hloubkách kolem 200 metrů. Významnější změny paleoprostředí však přicházejí až v období svrchní křídy. Ty pravděpodobně můžou za dnešní hlubokovodní život vampýrovek.

V období křídy totiž došlo k několika výrazným anoxickým událostem (OAEI-OAEIII). Z  hornin stupně apt (při OAEI) také pochází poslední druhohorní nálezy předchůdců dnešních vampýrovek (opět na šelfech). Při dalších anoxických událostech se již v paleontologickém záznamu ze shodných hloubek neobjevují. Můžeme tedy usuzovat, že při hranici spodní/svrchní křída došlo k posunu jejich habitatů do větších hloubek. V rámci OAEII a OAEIII se s nimi již totiž na šelfech nesetkáváme.

Jedinec popisovaný ve článku doc. Košťáka pochází až z období oligocén. Mezi ním a druhohorními zástupci příbuzenstva vampýrovek je ve fosilním záznamu mezera 90 milionů let. Necroteuthis hungarica, jak byl živočich pojmenován, žil v hloubkách přes 400 metrů v hypo/anoxických až euxinických (anoxie + vysoké zastoupení sulfanu) podmínkách. Posun do větších hloubek může být způsoben jak predačním tlakem ostatních živočichů, tak i přítomností specifických podmínek, jako je úroveň kyslíku v těchto hloubkách. Hlubokovodní způsob života pak pravděpodobně uchránil vampýrovky před masivním vymíráním na konci křídového období. Práce potvrzuje, že vampýrovky žijí již minimálně 30 milionů let v těchto podmínkách.

Rekonstrukce změn habitatů vampýrovek a jejich předků v čase (zdroj: článek)

Vampýrovky jsou příkladem živočichů, u kterých je každý fosilní nález důležitý pro pochopení jejich minulosti. Znovuobjevení organismů ve fosilním záznamu se nazývá „lazarský taxon“ a mimo vampýrovky je známý například u mihulí, sliznatek či latimérií.

Košťák, M., Schlögl, J., Fuchs, D. et al. Fossil evidence for vampire squid inhabiting oxygen-depleted ocean zones since at least the Oligocene. Commun Biol 4, 216 (2021).

Jan Geist

Publikováno: Pondělí 31.05.2021 21:45

Akce dokumentů