Popelka v české kotlině

Běžným obyvatelem sedimentačních nádrží byl například tento zranitelný druh chrostíka, Agrypnia pagetana. Zdroj: Wikimedia commonsDříve se popílek vznikající spalováním v tepelných elektrárnách zachycoval do směsi s vodou, ze které poté sedimentoval v k tomu určených odkalovacích nádržích. Díky novým technologiím je ale nyní možné zachytávat popílek i suchý a využití má například ve stavebnictví. Odkaliště popílku tak ztratila smysl a jsou postupně rekultivována.

To se na první pohled zdá správné, ale aby to bylo možné posoudit, je potřeba se podívat na biodiverzitu v již zmíněných sedimentačních nádržích. Již dříve totiž bylo zjištěno, že mají funkci sekundárních útočišť pro některé ohrožené druhy suchozemského hmyzu. Toto velmi neobvyklé uměle vzniklé prostředí je totiž obýváno mnohými ohroženými druhy, jejichž přirozené prostředí, jako jsou písčiny či slatiniště, z české krajiny téměř zmizelo, nebo bylo nenávratně pozměněno přísuny živin a dalších chemikálií ze zemědělství a rybářství. Naopak je tedy na zvážení, zda bychom neměli popílkoviště chránit.

K prohloubení našich znalostí o biodiverzitě odkališť popílku se tentokrát vědci zaměřili na vodní ekosystémy odkalovacích nádrží, ve kterých vůbec poprvé podrobně studovali výskyt ryb, bezobratlých živočichů, rostlin a fytoplanktonu (řas, sinic a podobných organismů). Aby výsledky uvedli do širšího kontextu, srovnali vědci biodiverzitu v popílkových lagunách se zatopenými pískovnami a dalšími těžebnami, které jsou dobře známé vysokou biodiverzitou sladkovodních organismů, včetně řady ohrožených druhů.

A na co přišli? Tyto dva typy lokalit se nijak výrazně nelišily ani ve své biologické rozmanitosti, ani ve svém ochranářském potenciálu. V popílkových lagunách se hojně vyskytovaly druhy ze slanisek, mokřadů a obecně z oligotrofních vod (s nízkým obsahem živin), které v dnešní přehnojené krajině již téměř nenajdeme. V sedimentačních lagunách bylo nalezeno 15 ohrožených druhů, z nichž některé dokonce chyběly v zatopených těžebnách. To že se zde vyskytovaly ve větších počtech znamená, že jde o stabilní populace, a ne o nějaké náhodné tuláky.

Odkalovací nádrže popílku a zatopené těžebny – tyto lokality si jsou kupodivu velmi podobné vysokou biologickou rozmanitostí. Zdroj: původní článek

Jak je ale možné, že se v popílkových lagunách nachází tolik organismů, když je v nich často zvýšená koncentrace některých těžkých kovů? Vědci to vysvětlují tím, že tyto kovy se v popílku často vyskytují v biologicky nedostupné formě a jejich množství je stále daleko pod hranicí, která by zjištěné organismy ohrožovala. Spousta z nich, například některé druhy bezobratlých živočichů, má ještě ke všemu adaptace, díky kterým se s těžkými kovy dokáží vypořádat. Těžké kovy totiž mohou představovat jakési síto, kterým prošly jen tolerantnější druhy.

Běžným obyvatelem sedimentačních nádrží byl například tento zranitelný druh chrostíka, Agrypnia pagetana. Zdroj: Wikimedia commons

Popílková odkaliště a zatopené těžebny se tedy mírně lišily ve složení organismů, které je osídlily. Těžké kovy v tomto rozdělení mohou hrát roli, jejich vyšší koncentrace ale stanoviště nedělá nutně neobyvatelným, a to dokonce ani pro jinak ohrožené druhy. Toto důležité zjištění je nyní potřeba zohlednit v praxi. Vědci již v předchozích studiích popsali, jak by měla být suchozemská stanoviště na popílkovištích v budoucnosti obnovena, tak aby byla zohledněna jak rizika pro okolní prostředí, tak jejich potenciál pro ochranu ohrožených druhů. Velmi podobné postupy je možné aplikovat i na vodní prostředí odkališť. Mimo jiné je u nich potřeba zabránit větrné erozi a úniku kontaminované vody do okolí zajištěním uzavřeného koloběhu vody. Jinak je ale dobré nechat v rámci ekologické obnovy co největší prostor přírodním procesům.

Nenechme se tedy zmýlit. Stejně jako se z nenáviděné Popelky nakonec stala princezna, původně odsuzovaný popílek z uhelných elektráren se ukázal být v našich ekosystémech přeci jen důležitý.

Eliška Leštinová

Kolar V., Chmelová E., Bílková M., Borovec J., Carreira B.M., Černý M., Ditrich T., Horká P., Hrivniak L., Hrubý F., Jan J., Landeira-Dabarca A., Lepšová-Skácelová O., Musilová Z., Otáhalová Š., Poláková M., Polášková V., Sacherová V., Špaček J., Sroka P., Vebrová L., Boukal D.S., Tropek R. (2023) Muddying the unexplored post-industrial waters: Biodiversity and conservation potential of freshwater habitats in fly ash sedimentation lagoons. Science of the Total Environment 900: 165803. https://doi.org/10.1016/j.scitotenv.2023.165803