Žížaly, vládci uhlíku?
Pro výzkum vědci použili materiál z bývalých těžebních oblastí nedaleko Sokolova, který neobsahoval žádné toxické látky. Jednalo se o dva typy půd ze dvou lokalit. Jedna byla písčitá s obsahem uhlíku 4 g.kg-1 a druhá jílovitá s převahou kaolinitu a illitu s obsahem uhlíku 24 g.kg-1. Dále použili opadanku z olše lepkavé (Alnus glutinosa) a vrby jívy (Salix caprea), které patří na Sokolovských výsypkách mezi dominantní stromy. Obsah uhlíku v opadance byl 444 g.kg-1 u olše lepkavé a 421 g.kg-1 u vrby jívy. Žížaly obecné (Lumbricus rubellus), které byly klíčovým článkem pokusu, pocházely taktéž ze stejného území.
Experiment byl prováděn ve čtyřech různých variantách. Autoři zkombinovali půdu s typickou opadankou, tedy jílovitou půdu s opadem olše lepkavé a písčitou půdu s opadem vrby jívy. Opadanka byla do půdy zamíchána buďto čistě mechanicky, nebo pomocí žížal.
Při výsledné chemické analýze půdní organické hmoty nebyl prokázán výrazný rozdíl ve složení půdní organické hmoty a v obsahu uhlíku, dusíku ani fenolů u mechanicky promíchávané zeminy a té, ve které působily žížaly. Rozdíl nebyl zaznamenán ani ve složení aromatických sloučenin půdní organické hmoty při využití analytické pyrolýzy.
Autoři předpokládají, že větší ukládání uhlíku ve vzorcích půdy ovlivněných aktivitou žížal souvisí spíše s fyzikální ochranou organické hmoty uvnitř agregátů, které žížaly vytvářejí, než s chemickými změnami ve složení organické hmoty. Je však vhodné provést další experimenty, které by možná poodkryly ještě více z této zajímavé problematiky.
Kateřina FRAINDOVÁ
Akce dokumentů