Zase trochu blíže pravdě (nejen) o zánětech
Z plejády jejich účinků můžeme jmenovat např. modulaci krevního tlaku, vliv na zpracování cukrů a tuků, spolurozhodování o životě a smrti některých buněk a v neposlední řadě také schopnost potlačit zánětlivé reakce. Zaměřme se nyní na poslední položku na seznamu, zánět, a podívejme se, jak se během něj mění hladina glukokortikoidů, 11HSD1 i 11HSD2.
Již delší dobu je známo, že ve střevě se hladina 11HSD1 během zánětu zvyšuje a hladina 11HSD2 naopak snižuje, což přispívá k větší koncentraci aktivních glukokortikoidů v místě zánětu. Naši vědci chtěli zjistit, zda totéž platí také pro lymfatické orgány - mízní uzliny a slezinu - neboť právě tyto orgány a imunitní buňky, které je osídlují, hrají při zánětu důležitou úlohu.
Dalším cílem bylo ověřit, zda je hladina střevních 11HSD přímo ovlivňována látkami, které v těle vyvolávají zánět (tzv. cytokiny).
Výsledky byly povětšinou ve shodě s teoretickými předpoklady: během zánětu se zvýšila hladina 11HSD1 v lymfatických uzlinách a slezině, jak tomu bylo i v dosud zkoumaných vnitřních orgánech.
Stejně tak dva vybrané cytokiny přispěly k vyšší hladině aktivních glukokortikoidů ve střevě – jeden tím, že zvýšil hladinu 11HSD1, druhý naopak snížením hladiny 11HSD2.
Tyto výsledky jsou malými, ale důležitými dílky do velké skládačky, která nám pomalu objasňuje komplikované vztahy mezi 11HSD a glukokortikoidy; vztahy, které jsou zřejmě unikátní pro každý orgán a které se navíc mění za různých podmínek, a proto si budeme muset ještě chvíli počkat, než je pochopíme ve své celistvosti.
Původní článek:
Terezie Imrichová
Akce dokumentů