Není pavouk jenom převlečený štír? Hodnotící výstava živých bezobratlých pomohla nahlédnout do zákulisí strachu z pavouků.
V září 2020 se na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a v Národním ústavu duševního zdraví uskutečnila hodnotící výstava živých bezobratlých. Akci vymysleli a zorganizovali profesor Frynta a doktorka Landová z katedry zoologie se svými studenty. Živé exponáty pocházely z chovů organizátorů akce i z chovů některých entomologů, konkrétně můžeme jmenovat doktora Šípka, který je také jedním ze spoluautorů čerstvé publikace v Scientific Reports. Návštěvníci výstavy hodnotili exponáty na základě vnímaného strachu, odporu a krásy a pomohli tak autorům studie objasnit jejich otázky týkající se například fobie z pavouků, či vnímání švábů.
Tým profesora Frynty a doktorky Landové se zabývá výzkumem emocí, které v nás zvířata vyvolávají, a také výzkumem fobií. Během let strávených nad tímto tématem jim čím dál více nedávaly spát silné negativní emoce, které pavouci vzbuzují. Ty se v extrémním případě projevují až jako arachnofobie. Tento zvýšený strach z pavouků, který je tak intenzivní, že zasahuje do běžného života člověka, je jednou z nejčastějších zvířecích fobií a je přítomný zhruba u 5 % populace. Zvláštní ale je, že jen nepatrný zlomek pavoučích druhů (0,5 %) může být pro člověka potenciálně nebezpečný. Proč tedy lidé pociťují k pavoukům tak silné negativní emoce?
Zdá se, že tato otázka vrtá vědcům hlavou už poměrně dlouho. První hypotézu o strachu z pavouků formuloval M. E. Seligman v roce 1971. Strach je emoce, která nás varuje před možným nebezpečím, přiměřený strach je tedy užitečný. Pokud by pavouci představovali pro naše předky hrozbu, alespoň částečně vrozený strach z těchto tvorů by mohl být výhodný – „radil“ by totiž lidem, aby se pavoukům raději vyhýbali. V průběhu evoluce by se tak strach mezi lidmi rozšířil a zafixoval. Problém této teorie je však už v jejím úplně prvním předpokladu, totiž že jen velmi málo pavoučích druhů je nebezpečných. Strach z pavouků by tak nejspíš velkou výhodu nepřinášel. Další hypotéza dává důraz na odpor, který pavouci také vzbuzují. Odpor či znechucení je emoce, která nás chrání před tím, abychom se otrávili nebo nakazili. Říká nám, že na odporné a nechutné věci je lepší nesahat, protože mohou být infekční. V tomto příběhu by pavouci hráli roli přenašečů nemocí, neexistují však žádné záznamy, které by vliv pavouků na přenos patogenů potvrzovaly. Ani jedno z těchto vysvětlení tedy není příliš přesvědčivé.
Autoři výstavy a studie proto navrhují další hypotézu, podle které je strach z pavouků způsoben přenesením obecného strachu z klepítkatců nebo přenesením strachu ze štírů. Na rozdíl od pavouků mohou štíři pro člověka představovat reálnou hrozbu. Ročně je hlášeno přibližně jeden a půl milionu bodnutí štírem, z toho přibližně dva a půl tisíce končí smrtí. Velká většina z nejjedovatějších štírů navíc žije v Africe a na Blízkém Východě, kde probíhala brzká evoluce člověka. Přestože není fobie ze štírů známá, v předchozích výzkumech participanti hodnotili štíry jako stejně nebo dokonce více děsivé než pavouky. Strach ze štírů se tedy zdá být evolučně smysluplnější a mohl by se mezi lidmi vyskytovat.
Návštěvníci hodnotící výstavy živých bezobratlých si mohli prohlédnout celkem šedesát dva exponátů. Přibližně polovinu tvořili klepítkatci (pavouci, štíři a další druhy klepítkatců, například bičovci). Dále bylo k vidění deset druhů švábů, deset druhů hmyzu s proměnou nedokonalou (saranče, strašilky, kudlanky, škvor) a několik druhů stonožek, mnohonožek, krabů a brouků. Všech 329 návštěvníků hodnotilo vystavené druhy podle emocí, které v nich tito bezobratlí vyvolávají. Konkrétně se autoři zaměřili na hodnocení strachu, odporu a krásy.
Jak autoři studie předpokládali, návštěvníci hodnotili pavouky, štíry a ostatní klepítkatce jako nejvíce děsivá zvířata ze všech vystavených bezobratlých. Nejodpornější se lidem zdáli pavouci, stonožky a mnohonožky, štíři a švábi se umístili na druhém místě. Jako nejkrásnější ze všech byli hodnocení brouci a krabi, ovšem i některé strašilky, kudlanky a také někteří pavouci získali velmi vysoké známky v hodnocení krásy. Studie přinesla i několik dalších zajímavých poznatků. Autoři například zjistili, že na velikosti vystavených druhů záleží – větší zvířata vzbuzují silnější emoce, větší druhy jsou tedy děsivější, odpornější, ale i krásnější. Pokud bychom měli z vystavených druhů zmínit nějaké nešťastníky, kteří nebyli u návštěvníků oblíbení, tak by to určitě byly švábi, kteří byli hodnoceni jako nejméně krásní ze všech testovaných bezobratlých. Jako vůbec nejodpornější druh byl kupodivu hodnocen obyčejný pokoutník domácí, kterého jistě všichni znáte ze zaprášených půd.
Výsledky studie ukazují, že co se týče strachu a odporu, jsou klepítkatci vnímáni jako jednotná skupina hodnocená jinak než ostatní bezobratlí. Autoři proto vyvozují, že možná existuje jakýsi obecný strach z klepítkatců (respektive druhů s podobnou stavbou těla). Z počátku, dokud lidé žili pouze v Africe, byl tento strach užitečný, protože varoval zejména před nebezpečnými štíry. Když se lidé rozšířili i mimo Afriku, dostali se také do oblastí, kde se štíři nevyskytují. V takových oblastech se původně užitečný strach ze štírů mohl přesměrovat na neškodné, ale podobně vypadající pavouky.
Pokud Vás tato studie zaujala a litujete, že jste se na hodnotící výstavu živých bezobratlých nedostali, tak pro Vás máme dobré zprávy. Stejný kolektiv autorů připravuje na jaro hodnotící výstavu živých pavouků. Tak neváhejte a přijďte přispět k poznání emocí vyvolaných zvířaty a výzkumu fobií.
Veronika Rudolfová
Publikováno:
Pondělí 29.11.2021 17:45
Akce dokumentů