Hlíva ústřičná na dekontaminaci půdy
Studie se zaměřila na dva postupy, které se často používají při dekontaminaci organicky znečištěných půd: bioaugmentace a biostimulace. Během bioaugmentace se do půdy cíleně zanesou specifické mikrobiální populace, které mají schopnost cíleně rozkládat polutant, v tomto případě ropu. Naopak během biostimulace se do půdy přidají látky, které zajistí růst těchto dekontaminace schopných mikroorganismů. Obě metody se tedy mohou používat současně a vzájemně se doplňovat.
K bioaugmentaci byla použita houba hlíva ústřičná a Botryosphaeria rhodina, plíseň způsobující choroby rostlin. Na biostimulační metodu byla použita sterilizovaná lignocelulóza – skupina látek, které tvoří podstatnou část buněčných stěn rostlin – a pomalu do prostředí uvolňovala živiny. To aktivovalo již přítomnou půdní mikroflóru, která měla následně pozitivní dopad na odstraňování uhlovodíků i detoxikaci.
Vědci měřili účinnost metod podle množství celkových alifatických uhlovodíků (TAH), což jsou nearomatické sloučeniny tvořené pouze atomy uhlíku a vodíku jako methan či ethan, a které jsou přítomny v ropou kontaminovaných půdách. Oproti kontrolnímu místu, kde neprobíhala žádná dekontaminace, byla biostimulační metoda jednoznačně účinná, konkrétně se snížilo množství TAH o 80 %. Nejlepší výsledky měla bioaugmentace hlívou ústřičnou (snížení TAH o 87 %) a bioaugmentace hlívou v kombinaci s R. rhodinou (snížení o 88 %). Účinnost bioaugmentačních metod byla také pozorována na snížení počtu gram-pozitivních bakterií a na snížení úmrtnosti půdních živočichů (chvostoskoků) z 90 na 22 %.
Dekontaminace půd zamořených organickými látkami je velmi náročná. V tomto případě byla o to náročnější tím, že ropné uhlovodíky se silně vážou na jílovitá půdní zrna, ale použití vláknitých hub, jako je hlíva ústřičná, se však ukázalo jako velmi účinné. Mimo jiné protože na rozdíl od bakterií či kvasinek houby nepotřebují vodou zaplněné půdní póry, aby se mohly dostat svými vlákny přímo ke kontaminantu.
Tomáš WEISS
Akce dokumentů