Rozvoj a migrace za časů krize

Migrační politiky často bývají orientované jen na domácí státy a díky nárůstu terorismu se tento trend ještě více prohloubil se zaměřením na národní bezpečnost. Cílové státy se mnohdy snaží svou politikou zamezit vyššímu počtu přicházejících imigrantů, to se ale díky komplexní povaze migrace málokdy daří. Proto se dostává do kurzu rozvojová politika jako nástroj politiky migrační. Úskalím zůstávají stanovení cíle pomoci a přetrvávající náhled na věc – zdali chceme rozvinout oblast či lidi, co se týče cílů, a pak také rozšířené vnímání migrace jako problému, ne příležitosti.

Autoři představují pro české prostředí nový pohled. Jejich výzkum je postaven na šetření mezi experty, kteří se zabývají tématy přímo či nepřímo souvisejícími s migrací nebo rozvojem. Cíl šetření? Určit, nakolik jsou v souladu migrační a rozvojové politiky Česka. Naše migrační politika zatím není nikterak ucelená, jejím hlavním cílem je integrace cizinců s čím dál více centralizovaným řízením.

Rozvojová pomoc se proklamativně zakládala na přenosu „know-how“ z české politické a ekonomické transformace z 90. let. Tento přístup však zůstal spíše jen na papíře. Reálně se zvyšoval český příspěvek do zdrojů Evropské unie (EU), ale nenaplňoval mezinárodní závazky, které jsme přislíbili. V rámci koncepce šlo dále o pomoc českých subjektů v cílových zemích, například šlo o pomoc v Moldavsku v sektoru životního prostředí nebo v Afghánistánu se vzděláváním. Vztahu migrace a rozvojové pomoci není v koncepčních dokumentech věnována pozornost. Pokud ano, pak jedině v podobě omezení migrace rozvojovou pomocí, z čehož je patrný vliv Ministerstva vnitra (MV) dbajícího především o bezpečnost. Jedná se o řízení migrace ze zemí na východ od nás: východní Evropa, západní Balkán, střední Asie, oblast Kavkazu.

Z rozhovorů vyplývá, že většina odborníků považuje českou migrační politiku za nesystémovou, a to nejen během sledovaného období 2008 – 2010. Neexistující vize a dominantní vliv MV na tuto politiku jsou nejčastěji zmiňovanými rysy. Z pohledu samotných migrantů je problematické neprůhledné získávání víz a pracovních povolení. Z hlediska státu a migrantů pak to, že oni nesou negativní důsledky (výdaje), zato soukromé firmy vydělávají na levné pracovní síle a nezajímají se o podmínky, ve kterých imigranti žijí. Ti jsou tak v době ekonomické krize nejvíce ohroženi ztrátou svého zaměstnání a nutností opustit ČR.

Česká rozvojová agentura funguje od roku 2008. Zdroj: Česká rozvojová agentura.

Rozvojová politika podle respondentů musí být efektivnější. Proto vznikla v roce 2008 Česká rozvojová agentura stojící mimo ministerstva, která dříve pomoc organizovala. Dalším trendem je cílenější výběr a zúžení počtu zemí přijímající pomoc. Nyní se agentura zaměřuje na projekty ve vybraných zemích – například na zemědělství v Etipoii, nebo vodu v Mongolsku.

Soulad mezi oběma politikami podle respondentů zkrátka vůbec neexistuje. K tomu by bylo potřeba změny myšlení úředníků. Potenciál by mohl dřímat např. v pracovní imigraci do Česka a jejího využití pro rozvoj domácí země migranta. To však také skýtá několik úskalí, ale také možných řešení – pro domácí zemi je negativní tzv. „brain drain“ a „brain waste“, tedy únik a plýtvání mozků, kdy do cílové země (Česka) odchází vzdělaní migranti a často vykonávají jen málo kvalifikované práce nehodné jejich vzdělání. Příležitostí je naopak „brain gain“, kdy by se po studijní nebo pracovní zkušenosti v Česku migranti vraceli a po návratu mohli pomoct s rozvojem své domoviny. Často se však nevrací a program dobrovolných návratů nefunguje. Dále by politika měla obsahovat přenos kompetencí na soukromé subjekty (agentury), které ze současného systému jen těží a nepřijímají za migranty vnímané jako levnou pracovní sílu zodpovědnost.

Do celkového utváření politik promlouvají sektory a ministerstva hájící své zájmy – např. Ministerstvu průmyslu a obchodu vyhovuje liberálnější migrační politika s cílem získání levné pracovní síly, naopak obavami z nezaměstnanosti a konkurence českých občanů je puzena více restriktivní politika Ministerstva práce a sociálních věcí. Všechny tyto rozpory však mohou být začátkem pro komunikaci a formulování vizí a cílů, které by si navzájem neodporovaly, a snad k tomu i právě toto šetření přispěje.

Stojanov, R., Duží, B., Bureš, O. (2016): Koherence české migrační a rozvojové politiky na začátku ekonomické recese (2008–2010). Geografie, 121, 3, 419–436.

Tomáš JANÍK