Rozhovor s laureátem Studentského velemloka za rok 2022/2023 - mimosekční předměty

Obdržel jste cenu Studentský Velemlok, tedy cenu pro nejlepšího pedagoga PřF UK v oblasti nesekčních předmětů. Jaké emoce ve Vás toto ocenění vyvolalo?

Mám radost, protože jsem to nečekal. Mám radost i z toho, že ocenění dostal předmět, který, jak už jsem říkal na plese, není o biologii, chemii nebo matematice. Není to „hardskillový“ předmět, ale je to softskillový předmět, který rozhodně není zadarmo. Nejedná se o kurz, kam by studující jen přišli a odseděli si ho (nebo ani neodseděli) a automaticky dostali dva kredity. Vlastně jsou to dost vydřené dva kredity. (smích) I z toho důvodu mě potěšilo, že je o něj zájem a má od studujících pozitivní hodnocení.

Cenu jste obdržel za předmět Efektivní studium VŠ, můžete ho blíže představit, čím je tento předmět jedinečný?

Nevím, jestli je Efektivní studium VŠ jedinečný předmět. Je to vlastně kurz, který provádí studenty hlavně bakalářských biologických oborů různými softskillovými dovednostmi, které se jim můžou hodit při psaní bakalářské práce, při dalším studiu a třeba i později v profesním životě. Předmět je zaměřený na práci s odbornou literaturou a prezentaci (nejen) vědeckých dat. Učí je tuto literaturu vyhledávat, získávat informace a přináší i dovednosti samotného vědeckého psaní. Je to pokus o návod, jak to „řemeslo“ uchopit, aby dávalo smysl a aby to co nejmíň „bolelo“. Protože vše výše uvedené, i vědecké psaní, se dá naučit. Předmět je zakončen samostatnou prezentací textu, který studenti na základě práce s literaturou sepsali. Celý proces a kurz vlastně simulují přípravu a obhajobu bakalářské práce.

Před pár lety se nám navíc podařilo přidat takové „kariérní okénko“. Snažím se zvát lidi z praxe, ze světa mimo akademickou sféru, a ukazovat, jaké jsou možnosti kariérního uplatnění absolventů přírodovědy. Myslím, že to je velmi důležité, protože tyto mimoakademické příležitosti u nás už jsou a přibývá jich. Jsou to informace, které se podle mě studující sami moc nedozví, protože se s nimi při studiu nepotkávají často.

Myslíte si, že by tento předmět měl být povinný, či alespoň povinně volitelný pro všechny studenty?

RNDr. Tomáš Macháček, Ph.D.
foto: Anežka Ševčíková

Předměty zaměřené na softskills jsou v dnešní době důležité, protože v aktuálním světě jde a půjde hlavně o „měkké“ dovednosti.  Myslím si, že by všichni studující měli mít příležitost si takovým nebo analogickým kurzem projít, ať už by byl povinný nebo povinně volitelný. Jsem rád, že takových kurzů, jako je Efektivní studium, existuje víc. Proto jsem říkal, že to určitě není jedinečný kurz. Vlastně skoro každá druhá katedra teď otevírá nějaký softskillový předmět, ať už se jmenuje jakkoli. Když budou studenti hledat, určitě takové kurzy najdou.

Jak jste se jako doktor parazitologie dostal k vyučování tohoto předmětu?

Tento kurz začal někdy v roce 2011, kdy ho učila paní doktorka Morávková z katedry učitelství a didaktiky biologie. Já jsem ho absolvoval jako student. Pak jsme se o tom v rámci hodnocení výuky bavili i osobně, diskutovali jsme o tom, co by učitelé potřebovali, aby studenti uměli, a co by naopak studenti od takového softskillového kurzu očekávali. Nějakou dobu jsem vyučoval spolu s ní a postupem času se výuka transformovala do současné podoby, kdy kurz vedu sám.

Jaké další předměty ještě vyučujete?

V zimním semestru učím ještě Imunologii parazitárních nákaz, což je specializovaná přednáška pro studenty parazitologie a imunologie. To učím společně s Ivou Kolářovou. Potom vedu ještě praktika pro studenty učitelství. V letním semestru pak učím Imunologii parazitárních nákaz 2. Tento předmět vznikl především pro radost nás vyučujících, ale i studentů. Vychází z toho, že se v prvním díle v zimním semestru musí probrat „učebnicové“ věci. V letním semestru si vybíráme průřezová a aktuální témata, která nás baví a zajímají. Je to koncipováno interaktivně. Jeden týden běží přednáška a druhý týden mají studenti „journal club“, což je převlečený softskillový předmět, při kterém prezentujeme články a diskutujeme o nich.

Jaká byla Vaše cesta k učitelství? Jak dlouho působíte na PřF UK jako pedagog?

Musím se přiznat, že když jsem se hlásil na VŠ, podával jsem si přihlášku na biologii, ale i na učitelství geologie a biologie. Nakonec jsem nastoupil na „duhovou“ biologii. Po magisterském studiu jsem zvažoval, zda chci pokračovat doktorským studiem. Zda chci učit, spojit kariéru s katedrou učitelství a didaktiky biologie, nebo úplně odejít z fakulty. V případě doktorátu jsem měl přání, že se chci podílet na výuce. To mi můj šéf Petr Horák bez problémů splnil, a tak bylo rozhodnuto. Pro mě je učení důležité a myslím si, že by to člověk, který pracuje na fakultě jako akademik, měl dělat. Jedno nejde dobře bez druhého. To, že je někdo skvělý vědec, neznamená, že bude skvělý učitel, a obráceně. Naštěstí univerzitní prostředí nabízí při správném nastavení možnosti pro všechny.

Pro mě je učení naprosto esenciální součástí mojí práce, naplňuje mě často více než samotná věda. Ve vědě člověk dělá experimenty, které mu občas nevyjdou, trvá to dlouho. Publikační proces je boj sám o sobě. U výuky člověk vidí výsledky relativně hned. Studenti Efektivního studia jsou ze začátku rozklepání, ale na konci semestru už zvládají dobře odprezentovat vlastní práci. Studenti magisterských oborů si nejsou na začátku někdy jistí ani pipetováním, bojí se, že všechno pokazí. O půl roku později je vidět, co ten člověk dokázal a naučil se. Je tam obrovský pokrok, a to mě baví na učitelské práci nejvíc – procházet s lidmi jejich vývojem, prožívat s nimi jejich úspěchy i neúspěchy a vést je k tom, že se něco opravdu naučili. Že se nenaučili jen něco na zkoušku, aby to pak zapomněli. Aby si sami uvědomovali, že získali zkušenosti i dovednosti.

Jak se Vám daří skloubit učitelství s vědou?

To je těžká otázka. Když člověk pracuje na fakultě, je to o vědě i o výuce a v nějaké míře i o administrativě, která je s tím spojená. V určité fázi roku na vědu není času tolik, kolik by člověk potřeboval, třeba v zimním semestru, kdy učím prakticky kontinuálně od října do prosince. Předměty jsou náročné na přípravu hlavně kvůli individualizované a průběžné zpětné vazbě, kterou se snažím(e) studujícím poskytovat. V letním semestru to mám trochu volnější, a tak se snažím víc dělat vědecké aktivity. Přes letní sezónu je člověk více v terénu.

Co Vaše studium, byl jste efektivním studentem?

Nevím, zda jsem byl efektivním studentem. (smích) Takhle zpětně bych si studijní plán poskládal úplně jinak. Možná tehdy nebylo Efektivní studium a nikdo mi neporadil, na co se mám skutečně zaměřit. (smích) V dnešní době už ty příležitosti jsou. Existují tutoři nebo skupina bakalářských oborů na Facebooku, kterou myslím náš ročník kdysi zakládal. Při studiu jsem byl asi „normálně“ efektivní. Nebyl jsem flink, ale ze začátku studia jsem nebydlel v Praze a dojížděl jsem, takže jsem trávil většinu času ve vlaku (a chodit na párty bylo trochu náročnější (smích)). Magisterské studium jsem si prodloužil na tři roky, tak jsem asi moc efektivní také nebyl.

Jak se podle Vás změnilo studium s příchodem AI?

Laureát ceny Studentský velemlok, RNDr. Tomáš Macháček, Ph.D.
foto: Anežka Ševčíková

Umělá inteligence je pro všechny dost nová záležitost. I když ji tu máme už několik let, pořád s tím nejsou akademici myslím úplně sžití. Já sám AI používám při běžných činnostech, stejně jako asi všichni ostatní. Kamarádi z jiných odvětví se mě už ptali, jak to řešíme třeba s bakalářskými pracemi. Instrukce od univerzity/fakulty jsou zatím poměrně obecné, snažím se k tomu přistupovat pozitivně a konstruktivně.

Za mě ať klidně za studenty napíše část textu či osnovu v bakalářských pracích umělá inteligence, ale ať si to student přečte, ať posoudí validitu toho textu a zkontroluje zdroje. Musí být ale připravený, že, pokud nebude práce správně ozdrojovaná, nebo rešerše nebude kompletní, tak za ten výkon bude hůře hodnocený. Kvalitní spolupráce mezi studujícím a školitelem by nicméně zneužití umělé inteligence neměla připustit. Školitel je právě ta osoba, která sleduje vývoj textu a měl by to rozpoznat. Nemyslím si, že zavedení praktické bakalářky je cesta obrany před zneužitím AI. Studijní plán na to podle mého názoru není připravený. A představa, že bychom měli najednou ročně připravit praktickou bakalářskou práci pro 200–300 lidí (jen na biologii), mě naplňuje neklidem. (smích)

Jaký je Váš vztah k přírodě? Umíte si v ní jakožto parazitolog oddechnout?

Příroda je pro mě úplně v pohodě. Nemám rád asi jenom hady, takže když jedu někam na dovolenou do přírody, řeším jen, jestli tam jsou hadi. (smích) Určitě to není to tak, že bych si lehl k rybníku nebo šel po horách a přemýšlel, kde je jaký parazit.

Zbývá Vám čas na koníčky?

Snažím se cestovat, chodím za kulturou nebo cvičit. Zrovna dnes jdu s kamarády na kurz lezení. Výšky mi nedělají dobře, ale člověk občas musí vystupovat z komfortní zóny. Nikdy předtím jsem nelezl, tak to asi bude nový koníček. (smích) Jinak se snažím nepracovat pořád. Když jsem se vrátil z postdoktorského studia v Německu, řekl jsem si, že už nechci většinu času jenom pracovat. To je odvrácená strana akademické/vědecké práce. Najít tzv. work-life balance je nesmírně těžké, ale snažím se mít život i mimo fakultu. Člověk sice musí být srdcař a musí k tomu mít jiný vztah než ryze materiální a ekonomický, ale žít jenom prací je špatně.

Kdybyste měl studentům/čtenářům dát jeden tip, jak být při studiu efektivnější, jaký by to byl?

Každý by si měl uvědomit/srovnat, jaké jsou jeho priority, co je pro něj důležité. A pak by měl být schopný přijmout zodpovědnost za svá rozhodnutí, ať jsou jakákoliv. Univerzální recept na štěstí a efektivitu naštěstí neexistuje.

Děkuji za rozhovor.

Anežka Ševčíková