Rozhovor s laureátem Studentského velemloka za akademický rok 2022/2023 – Chemie

prof. RNDr. Jan Kotek, Ph.D. při předávání ceny Studentský velemlok
Foto: Michal Vais

Obdržel jste cenu Studentský Velemlok, tedy cenu pro nejlepšího pedagoga PřF UK v oblasti chemie. Jaké pocity ve Vás toto ocenění vyvolalo?

Je to ocenění, kterého si moc vážím, takže pocity byly vesměs libé. Navíc to bylo velmi překvapivé. Nečekal jsem, že by takto mohly být oceněny předměty prvního semestru výuky, zvláště když je mnoho studentů nedokončí úspěšně a pak skončí se studiem. Proto jsem si nikdy ani nemyslel, že má výuka mohla skončit Velemlokem.

Cenu jste získal za předměty Anorganická chemie I (a) a Laboratorní technika. Můžete je prosím čtenářům představit?

Základní Anorganická chemie I (a) je první půlka dvousemestrálního kurzu dedikovaného většině chemických studijních programů. Je to nejzákladnější anorganická chemie s malým překryvem do obecné chemie. A je to jeden z předmětů, na kterém poměrně hodně studentů prvního ročníku pohoří.

Laboratorní technika je základní praktikum. Je primárně zaměřeno na ty nejzákladnější laboratorní postupy, což je dáno tím, že chemické laboratoře byly v nedávné minulosti na spoustě středních škol zrušeny nebo velmi upozaděny. Cílem tedy je, aby se studenti dostali na rozumnou startovní čáru a my jsme se je pak nebáli pustit do pokročilejších praktik, kde už budou pracovat s jedovatými, hořlavými nebo potenciálně jinak nebezpečnými látkami.

Jak dlouho oba předměty vyučujete?

Laboratorní techniku učím už úplně od začátku, co jsem nastoupil na asistentské místo. To bylo v roce 2000. Anorganickou chemii I (a) jsem začal postupně přebírat od profesora Ivana Lukeše někdy potom, co jsem se vrátil z postdoktorandské stáže. Takže někdy asi před 15 lety.

Proč si myslíte, že jste byl oceněn právě teď? Je to například tím, že si berete zpětnou vazbu ze studentské ankety?

Studenty během semestru několikrát vyzývám, aby psali zpětnou vazbu do ankety. Je pro mě užitečná a rád se na ni koukám a zamýšlím se nad tím, jak ten předmět někam posunout. Paradoxně mi v té přednášce hodně pomohl Covid, protože jsem měl čas přednášku graficky a obsahově upravit podle nových učebních textů. Poměrně velkým kamenem úrazu bývá v té obecné části přednášky krystalografie a molekulová symetrie. A díky Covidu jsem měl čas udělat pořádnou grafiku, třeba vyrendrovat prostorové obrázky molekul a obrázky krystalových struktur a udělat vše názornější. To si myslím, že přispělo k větší kvalitě a přehlednosti přednášky.

Studenti v anketě oceňovali především zajímavosti a fakta, kterými jste prokládal přednášky, ale i Váš vstřícný přístup. Domníváte se, že toto může být jeden z klíčů k úspěšné přednášce?

Je to tříhodinová přednáška. Kdybych říkal jen strohá fakta, tak studenti usnou a probudí se až na konci. Samozřejmě vtipné historky jsou věc, díky které jednak udrží pozornost, ale která také poslouží k snadnějšímu zapamatování učiva. Proto jsem cíleně vyhledával nějaké tematické historky nebo zajímavosti a snažil se přednášku provázat k praktickému životu a k předmětům denní potřeby. Člověk si tak vždycky představí něco hmatatelného a udělá si snáze paměťovou stopu.

Dále studenti oceňovali také praktické pokusy na konci přednášky…

Výuka chemie by se měla ve větší míře zaměřovat na praktické ukázky a demonstrace, aby studenti lépe chápali principy a fungování chemie v reálném světě. Praktické ukázky k přednášce určitě patří. Koncept pokusů mám zaměřený na opakování vlastností prvků, které se pak hodí pro následující zkoušku, protože pokusy děláme až na poslední přednášce. Rád bych ale pokusy začlenil i během semestru, ale zatím mi to časově moc nevychází.

Jaký význam má skutečnost, že oba oceněné předměty jsou určeny pro studenty prvního ročníku a představují tak jejich první kontakt s výukou na vysoké škole?

Studenti přicházejí ze středních škol s různou kvalitou výuky nejen chemie, ale i dalších souvisejících předmětů, jako je fyzika a matematika, a znalosti nastupujících studentů se oproti minulosti v průměru stále snižují. Vzhledem k tomu jsem musel Anorganickou chemii I (a) trochu přizpůsobit a některé základy dovysvětlit. V praxi to znamená, že se probíraná látka trochu zhustí a řekne se toho celkově více než před lety. Snažím se o to, aby studenti měli aspoň kvalitativní povědomí o matematickém pozadí probíraného učiva.

Takže co se týče obsahu, tak tam se snažím postupně reagovat na klesající úroveň znalostí středoškoláků. Co se ale týče projevu, tak si nemyslím, že by nastupující student prvního ročníku byl intelektuálně jinde než student v magisterském nebo postgraduálním studiu. Nesnažím se proto být nějak infantilní, abych se zalíbil mladé nastupující generaci.

Kam se ubírá současná anorganická chemie? Zohledňujete aktuální trendy ve svých přednáškách?

Jasně, snažím se v přednášce ukázat směry, které jsou momentálně top na výzkumu. Z dlouhodobého hlediska je to medicína, jelikož lidi se sice dožívají vyššího věku, ale zároveň se stávají nemocnějšími a chtějí být samozřejmě lépe léčení. Dále jsou to určitě témata týkající se energetiky. Například využití efektivních solárních článků, vodíkové hospodářství nebo uskladnění energie a s tím spojené materiály. Takže tohle jsou témata, která se snažím nějakým způsobem nakousnout. Navíc se snažím k té suché teorii říct, proč je to důležité. Obecně se snažím propojit teorii s moderní praxí.

Jaká byla Vaše cesta k chemii a jak jste se dostal až k přednášení?

Jako malej jsem ani nechtěl dělat chemii, protože jsem z Litvínova, a když jsem jel tramvají z Litvínova do Mostu skrz tamní chemičku, tak jsem se prakticky při každé jízdě z toho smradu poblindil. Představa, že bych dělal chemii, a tím pádem musel pracovat v něčem podobném, mě proto nijak nenadchávala. Ale vždycky jsem tíhnul k přírodním vědám. Hodně jsem se rozhodoval mezi mineralogií, paleontologiií, ornitologií a botanikou. Především mineralogii jsem se věnoval od základní školy. K chemii jsem se dostal, když jsem potřeboval udělat chemickou analýzu nějakých minerálů při SOČce. A jelikož jsem tím ukázal chemikářce, že jsem během titrace schopný spočítat trojčlenku, tak mě poslala na Chemickou olympiádu. Tak jsem se po prvním ročníku na gymnáziu dostal na Běstvinu (pozn. red. Letní odborné soustředění mladých chemiků a biologů) a tam jsem tomu propadl. Byla tam tak úžasná komunita, že jsem se z Běstviny vrátil po 14 dnech s přesvědčením, že musím na chemii zapracovat, abych tam mohl jet i další rok. Pochopil jsem, že chemie je věda, která se nemusí dělat jen v páchnoucí chemičce. A pak už se to se mnou vezlo, jezdil jsem tam jako účastník, pak oddílák a teď tam dělám hlavního vedoucího. Je to moje srdcovka.

K přednášení jsem se dostal tak, že jsem chtěl dělat akademickou chemii a nikoliv průmyslovou. Proto jsem šel na PřF UK. Spíš jsem chtěl dělat v nějakých těch netovárních a čistších prostorech. Tady ve mně bylo nalezeno, že mám snad trochu talent pro učení, a tak jsem tady rovnou zůstal.

Jaká je Vaše nejoblíbenější oblast působení na PřF UK? Je to pedagogická činnost, výzkumná, nebo popularizační? Jak by vypadal Váš ideální poměr výuka/výzkum?

Jsem rád, že jsem na tomto pracovišti, a že je mi umožnováno, abych si poměr mezi jednotlivými oblastmi působení mohl ad hoc měnit například pro aktuální potřeby Chemické olympiády. Během mého působení jako proděkana pro vnější a vnitřní vztahy jsem se nakonec i v té popularizaci docela realizoval. Na druhou stranu jsem měl zodpovědnost za studenty, kterým jsem vedl závěrečné práce. Když se člověk nechá příliš pohltit výukou a popularizací, tak by zase mohli jeho studenti trpět. Takže v tomto se to snažím vyvažovat tak, abych tomu předešel. V tuto chvíli to mám tak půl na půl s tím, že popularizaci beru v podstatě jako rekreační záležitost.

Jak nalákat studenty, aby šli studovat chemii? Čím v současnosti oslovit mladého člověka?

Studenti, nebojte se trojčlenky, drtivá většina chemie je přímá úměra. Je to spíš o systematické práci s učiteli, aby studentům nedělali z chemie strašáka, ale dokázali jí podat tak, aby studenti k chemii nezískávali odpor už někde na konci základní školy. Učitelé by jim měli ukázat, že to je obor, o kterém mohou začít uvažovat pro další studium

Co je Vaším cílem při přednášení – co by si měli odnést studenti, kteří absolvují Vaše předměty?

Měli by si odnést především to, že si vybrali dobrý obor ke studiu. Velmi nerad bych studenty demotivoval tím, že chemie je těžká nebo odtažitá. Studenti by si také měli odnést to, že chemie nabízí otázky, jejichž řešení je zábavné nebo užitečné, a pořád se dá někam posouvat. Chemie je prostě zábavná věda, která má smysl a má smysl se jí věnovat a prohlubovat jí dalším bádáním. Informační drobky, které si studenti zapamatují z přednášek, by je měly motivovat pro další bádání a získávání hlubokých znalostí v konkrétním oboru chemie. Důležité je, aby tam zůstala ta motivace „má to smysl“ a „zůstaňte u toho“.

Čím nejraději trávíte Váš volný čas?

Zahradničením. Aktuálně zakládáme sad a sázíme stromy a keře. Takže tohle mě teď naplňuje a trávím tím volný čas. Přes zimu dost chodíme do haly hrát plážový volejbal, ale přes léto bude zahrada na prvním místě.

Chtěl byste něco na závěr vzkázat studentům?

Že jim moc děkuju a vážím si jejich ocenění.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů.

Robert Willimetz