- Raci uhynulí na račí mor, foto Jiří Svoboda
Nejčastěji se živí paraziticky nebo saprotrofně. Jedním z nejvíce prozkoumaných zástupců této skupiny je právě původce račího moru,
A.astaci. Zavlečení tohoto severoamerického druhu do Evropy na konci devatenáctého století lidé zaznamenali v důsledku vlny masových úhynů raků, která se během následujících desítek let prohnala téměř celou Evropou. Račí mor nicméně způsobuje vymírání populací evropských druhů raků i nadále, a to i v České republice, jak dokumentují data výzkumné skupiny z katedry ekologie PřF UK. Další výzkum račího moru však často naráží na potíže s determinací jeho původce, který je morfologicky nerozlišitelný od mnoha svých příbuzných. Současné práce proto spoléhají na determinaci pomocí druhově specifických znaků v jeho dědičné informaci. Avšak ani v tomto případě není vyloučena záměna za některý blízce příbuzný nepatogenní druh vyskytující se na povrchu oslabeného či uhynulého raka. Proto se na diverzitu oomycetů na povrchu těl raků rozhodla podívat skupina vědců složená z ekologů a mykologů z PřF a madridské botanické zahrady.
- Diverzita kultur vyizolovaných z raků, foto Jiří Svoboda
Celkem se jim povedlo analyzovat 95 laboratorních kultur oomycetů, které získali při pokusech o izolaci
A. astaci z nemocných nebo uhynulých raků. Pro jejich identifikaci byly užity jak morfologické, tak molekulární znaky. Celkem bylo rozpoznáno třináct taxonů, z nichž deset patřilo do pěti rodů a zbylé tři nebylo možné spolehlivě přiřadit k žádnému ze známých rodů řádu Saprolegniales. Kromě původce račího moru byl izolován i druh
Saprolegnia parasitica, který je pro raky také patogenní. Podobně jako další izolovaný druh
S. ferax, je však tento oomycet znám spíše coby parazit ryb a obojživelníků. Nakolik mohou přispívat k úhynům raků i zbývající izolované druhy, je obtížné soudit, protože i oomycety, které nejsou přímo patogenní, mohou působit sekundární infekce zraněných či jinak oslabených raků. Navíc mohly izolované druhy pocházet pouze z neškodného biofilmu na kutikule raka, či dokonce ze spor, které k němu byly pouze přichyceny. Je však jisté, že mezi izolovanými druhy převládaly saprobionti a fakultativní parazité. Studie ukázala, že se na povrchu raků vyskytuje pestrá škála oomycetů, včetně několika významných patogenů. Podařilo se též dokumentovat, nakolik je pro tuto skupinu determinace spoléhající pouze na morfologické znaky nedostatečná, a proč by vždy měla být doprovázena použitím molekulárních metod. Jako nezbytná se pro budoucí studie ukázala i potřeba revize taxonomie celé zkoumané skupiny.
Kozubíková-Balcarová, E., Koukol, O., Martín, M.P., Svoboda, J., Petrusek, A., Diéguez-Uribeondo J. (2013): The diversity of oomycetes on crayfish: Morphological vs. molecular identification of cultures obtained while isolating the crayfish plague pathogen. Fungal biology 117, 682-691.
Radka Nováková