Profesor Jiří Zima, náš nově zvolený děkan o vědě, chemii a roli naší univerzity

prof. RNDr. Jiří Zima, CSc.
zdroj: fakultní web

S rozvojem sociálních sítí a informačních technologií vzrostl zájem o některé vědecké obory a mnoho vědců se snaží přiblížit svou práci lidem. Myslíte si, že by fakulta měla tohoto zájmu využít pro popularizaci svých výzkumů?

Sociální sítě a informační technologie určitě přispívají ke zrychlení všeho. Plno učitelů a vědců má své stránky, které jsou navštěvovány, byť patrně ne masově. Fakulta se také snaží své úspěchy zviditelňovat na svých stránkách a tím je popularizovat. Zda je to dostatečné či nikoliv, to je otázka. Každopádně by se tato popularizace měla dostat na střední školy, protože jsme univerzita a jsme na naší prezentaci na středních školách do značné míry závislí. Sociální sítě a informační technologie je určitě nutné využívat, ale co je tou optimální formou, na to nemám vyhraněný názor.

Na rozdíl od některých jiných věd, například biologie, je poněkud obtížné vysvětlovat laikovi chemické a fyzikální skutečnosti. Lze podle vás vůbec popularizovat chemii a fyziku, které jsou mnohými lidmi považovány za nezáživné?

Jsem přesvědčen o tom, že chemii i fyziku lze úspěšně propagovat, a jsem přesvědčen, že se na fakultě o to s našimi zdroji i snažíme. O nezáživnosti jmenovaných oborů nelze vůbec hovořit. V té to určitě není. Spíše si myslím, že případné zájemce odrazuje cesta, kterou by museli urazit, než by byli úspěšní. Dobrý nápad například v ekonomické sféře může přinést výsledek okamžitě a kolikrát nemusí být podložen náročným a dlouhým studiem.

Mnoho mladých lidí volí při výběru vysoké školy raději humanitně zaměřené fakulty. Jak byste v nich podnítil zájem o přírodovědné a technické obory?

Zájem o technické a přírodovědné obory klesá v mnoha zemích, třeba i v sousedním Německu. Možná to souvisí s životní úrovní, kdy mladí lidé někdy jdou za tím, co je baví, a nejsou nuceni přemýšlet o tom, co by je dobře uživilo. Situace se může změnit a při nedostatku odborníků v technických a přírodovědných oborech budou následovat pobídky, na které budou mladí lidé slyšet.  Fakulta je ale aktivní v olympiádách a máme i fakultní střední školy, kde se rovněž snažíme aktivně působit.

Vy sám jste se věnoval analytické chemii, která je pro většinu lidí velkou neznámou. Proč jste se rozhodl právě pro ni?

Před přihláškou na obor chemie jsem uvažoval i o biologii a medicíně. Nakonec jsem se rozhodl pro chemii a vlastně teprve ve 3. ročníku zvítězila analytická chemie. Faktorů, které mne ovlivnily, bylo určitě více, třeba mí učitelé profesoři Doležal, Zýka a Štulík, ale jedním z těch důležitých faktorů byly pestré možnosti uplatnění po dokončení studia.

V poslední době panuje ve společnosti poněkud „chemofóbní“ myšlenkový postoj. Chemie je pro některé velkým strašákem a mnoho lidí se jí snaží co nejvíce vyhnout, přestože i po absolvování základů středoškolské chemie musí být každému jasné, že je nedílnou součástí našeho světa a stavebními kameny života. Jak vnímáte tento postoj veřejnosti?

Postoj veřejnosti k chemii možná není „chemofóbní“, ale určitě je ostražitý, někdy předpojatý až podezřívavý. Lidé si možná málo uvědomují, co nám chemie přinesla a co všechno nám umožnila pro to, abychom mohli žít tak, jak dnes žijeme. Chemii si totiž spojují s nešťastnými událostmi havárií, vývojem léků, pesticidů, herbicidů aj., které nakonec působí i jinak, než jak bychom chtěli. Příkladů negativních vlivů chemie na životní prostředí existuje jistě řada, ale existují i obrovské úspěchy, které nejsou veřejností doceněny.

Jak se podle vás tato „chemofóbní“ nálada veřejností rozšířila?

K „chemofóbní“ náladě veřejnosti jistě přispěly široce publikované problémy s DDT, defolianty, zamoření vzduchu, vod i pevniny škodlivými látkami a jiná negativa. Svou roli zde sehrála média všeho druhu, která o těchto věcech informovala, na čemž je pozitivní to, že si veřejnost tyto souvislosti uvědomila a  tlačí na nápravu. Na druhou stranu si je veřejnost i pamatuje, protože „průšvihy“ jsou vždy vidět více než úspěchy.

Myslíte, že se jedná o obecný strach z vědy a pouhou neznalost, která žene do extrémů, anebo jde spíše o snahu o zdravý životní styl založený na racionální myšlence?

Nemyslím si, že jde o neznalost. Ani „dokonalá“ znalost neznamená, že nedojde k něčemu, co jsme nepředpokládali nebo nemohli předpokládat. Rozumný a vzdělaný člověk velké přínosy vidí, je si vědom rizik, ale kvůli nim na chemii nezanevře, stejně jako nezanevře na biologii kvůli genetickým modifikacím. Ani zdravý životní styl nezaručí, že se jednoho krásného dne nebudeme muset spolehnout na chemoterapii či jiné nepříjemné záležitosti.

Připadá vám, že snaha o co největší podíl biopotravin a obecně bioproduktů vůči „nebio“, případně o nahrazení účinných léků alternativními je správnou cestou, nebo je to v dnešní době spíše krok nazpět?

Necítím se povolaný vyjadřovat se se k bio- a nebioproduktům. Nicméně můj osobní názor je, že člověk by se neměl jednostranně vymezovat. Už i proto, že můžeme velmi dobře vysledovat, jak je mění názory odborníků třeba na vajíčka, sádlo, cukr, umělé tuky a podobně. Doporučil bych každému konzumaci pestrou a v rozumné míře. V případě léků bych sám sáhl určitě nejprve po prostředcích osvědčených.

Přírodovědecká fakulta stejně jako jiné fakulty Univerzity Karlova vyvěsila ve středu 26. 10. pět minut před polednem tibetskou vlajku. Jaký máte názor na toto vyjádření nesouhlasu s předešlým úterním prohlášením politiků a jejich distancováním od schůzky ministra Hermana s dalajlámou?

Situaci kolem setkání s dalajlámou jsem sledoval a s vyvěšením tibetské vlajky souhlasím. Jinými slovy tento protest podporuji.

Děkanát Přírodovědecké fakulty
Zdroj: autorka článku
 

Je správné, aby Univerzita Karlova jakožto státní instituce vyjadřovala názory na politiku?

Na půdě univerzit není povoleno vyvíjet žádnou politickou činnost. Co se ale týká vyjádření představitelů UK, tak zde rozpor nevidím. UK představuje určitou autoritu a lidi zajímá, co si myslí její vrcholní představitelé.

Anna-Marie Šůchová