Předpoklady k obezitě se u českých předškolních dětí za posledních 50 let zvýšily
Obezita je v současné době velkým problémem vyspělých zemí, a to nejen u dospělé populace se sedavým zaměstnáním. Jedná se o čím dál větší problém také u dětí, které tráví méně času fyzicky náročnějšími aktivitami. Městské prostředí většinou nenabízí vyhovující a bezpečné prostředí k venkovním aktivitám, a tak naopak vzrůstá zájem o pasivní zábavu zajištěnou moderními technologiemi. Právě v dětství dochází s množením buněk tukové tkáně k tvorbě předpokladů pro vznik obezity v pozdějším věku, což způsobuje dřívější nástup doprovodných zdravotních problémů.
Česká republika disponuje dlouhodobými záznamy z antropometrických měření dětí, což umožnilo biomedicínským antropologům z Katedry antropologie a genetiky člověka PřF UK analyzovat vývoj množství tukové tkáně a úroveň motorického vývoje u 5-6letých dětí v průběhu posledního více než půlstoletí. Kromě tradičních rozměrů jako tělesná výška a hmotnost byly v některých průzkumech měřeny i tloušťky vybraných kožních řas na trupu a končetinách. Kožní řasy vypovídají o množství uloženého podkožního tuku v dané tělesné oblasti a oproti tradičnímu hmotnostně-výškovému indexu BMI dávají lepší obraz o tkáňovém složení těla. Motorická vyspělost byla testována standardizovanými testy – hodem jednou rukou a skokem z místa odrazem snožmo, které vypovídají o síle a koordinaci horních a dolních končetin.
Za poslední půlstoletí došlo u českých předškoláků k nárůstu tukové tkáně, aniž by byly zaznamenány výrazné změny BMI. To znamená, že došlo ke změně tělesného složení a zjevně ke snížení zastoupení jiných tkání jako například svalů. Zároveň dochází k přednostnímu hromadění tuku v oblasti trupu, což je v dospělosti spojováno s vyšším rizikem srdečních onemocnění. Nárůst tukové tkáně byl doprovázen i zhoršením výkonu v obou motorických testech.
Nárůst obezity nepochybně odráží změnu životního stylu. Pro moderní společnost je typické omezení času věnovaného tělesné aktivitě za současného nepřizpůsobení jídelníčku. Klesá výdej energie a její přebytek se ukládá v těle ve formě tuku. Taková změna byla zaznamenána i u českých předškolních dětí s výraznějším skokem v 90. letech. S nárůstem podkožního tuku pak negativně souvisí fyzická zdatnost. Její pokles souvisí také s úbytkem času stráveným fyzickou aktivitou, při které dochází mimo jiné i k tréninku daného úkonu. Podávání neuspokojivých výkonů však následně negativně působí zase na děti samotné, které mohou pociťovat nedostatečnou motivaci a nezájem, což vede k dalšímu poklesu aktivně stráveného času.
Prevence obezity u předškolních dětí je zásadní nejen z hlediska sklonu k obezitě v dospělosti, ale také kvůli hormonálním účinkům tukové tkáně, které mohou negativně ovlivnit nástup a průběh puberty. U dívek tyto hormony posouvají nástup puberty do nižšího věku, u chlapců blokují hlavní pohlavní hormonální osu. V obou případech urychlují růst a kostní zrání. V konečném efektu zkracují prepubertální růstové období a mohou zkrátit i dobu trvání pubertálního růstového spurtu. Výsledkem je snížení konečné výšky jedince vůči jeho genetické růstové dispozici.
Na zdravotní péči o pacienty s komplikacemi spojenými s obezitou je ročně vynaloženo velké množství státních finančních prostředků. I z toho důvodu je jednou z priorit Ministerstva zdravotnictví včasné zamezení dětské obezity, které je součástí různých programů na podporu sportovních aktivit a zavedení zdravé výživy do škol. O zdravý růst a vývoj by se však měli starat především sami rodiče a vstup jejich dětí do dospělosti bez zbytečného břemene navíc by měl být jejich hlavním cílem.
Rebeka Rmoutilová
Akce dokumentů