Odhad pohlaví podle stehenní kosti včera a dnes
Vědci z naší Katedry antropologie a genetiky člověka ve spolupráci s Université de Bordeaux ukázali, že ano. Metody používané ve forenzní praxi jsou založeny na rozměrech stehenních kostí jedinců známého pohlaví ze sbírek kostí, které pocházejí z období od 18. do 20. století. Od té doby se ale změnilo jak prostředí, tak sociokulturní kontext. Obojí má kromě genetických vloh vliv na lidskou kosterní variabilitu. Pod vlivem příznivých životních podmínek se výrazně zvýšila průměrná výška a s ní i úzce související délka dlouhých kostí, mezi které patří i kost stehenní.
Tyto změny za delší časové období se označují jako sekulární trend, a ten byl u české populace velmi výrazný. Mezi lety 1895 a 2001 se zvýšila průměrná výška českých mužů o 12 cm a u žen o 10 cm. Tím pádem se dá očekávat, že metody pro odhad pohlaví podle dlouhých kostí vypracované podle starších kolekcí už nejsou aktuální a je třeba s nimi pracovat obezřetně, dokud nebudou k dispozici metody nové.
Pro ověření této hypotézy se česko-francouzský tým rozhodl porovnat dvě kosterní kolekce české populace, které od sebe dělí 60 let. První z nich, Pachnerova kolekce, pochází ze 30. let 20. století, druhá kolekce z Národního muzea v Praze byla vytvořena v 90. letech minulého století. V obou souborech byli jedinci známého pohlaví a věku v době úmrtí. K výzkumu byly použity stehenní kosti dospělých jedinců bez poškození nebo patologických projevů, na kterých bylo měřeno 7 rozměrů, jako je například celková délka nebo maximální průměr hlavice kosti.
K jakému vývoji tedy v uplynulé době došlo? Výsledky ukázaly, že za 60 let se rozměry stehenní kosti výrazně změnily. Šest ze sedmi rozměrů popisujících velikost a tvar se výrazně lišily, a to u obou pohlaví. To znamená, že vzorce navržené ve starší kolekci při použití na současné populaci vykazují nižší spolehlivost. Navíc ještě tým vědců porovnal stehenní kosti současných českých a chorvatských jedinců a ukázalo se, že ačkoliv se jedná o dvě odlišné populace, výsledky při použití chorvatských dat jsou lepší než při využití metod vypracovaných podle starší české kolekce.
Ačkoliv jsou forenzní identifikační metody založené na populačně specifických referenčních skupinách, ukazuje se, že v tomto případě je chronologický faktor ještě významnější. Zejména v Evropě, kde jsou otevřené hranice, by se mohly do budoucna díky lékařským zobrazovacím metodám navrhnout modely pro dva až tři geografické celky či meta-populace na základě podobné tělesné velikosti jedinců. Tyto modely odvozené podle současných Evropanů by pak v praxi byly spolehlivější a mohly by nahradit momentálně používané metody, které neodpovídají potřebám dneška.
Gabriela Suchanová
Akce dokumentů