Když červi lezou myším na mozek
Mít červy v mozku určitě nezní jako něco, o co byste stáli. Na jejich pomoci však staví celé odvětví experimentální léčby zvané helmintoterapie. Jak to s nimi tedy vůbec je? A jaká je jejich budoucnost při léčbě třeba roztroušené sklerózy? Vlivem infekce škrkavkou psí na průběh roztroušené sklerózy se ve své studii zabýval tým českých vědců, mezi kterými byli i parazitologové z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Tomáš Macháček a jeho kolegové Martin Majer, Kateřina Skulinová a Petr Horák pozorovali zdravotní stav škrkavkou infikovaných myší, u nichž byla následně navozena encefalomyelitida, tj. zánět mozku a míchy sloužící jako myší model roztroušené sklerózy.
Škrkavka psí (Toxocara canis) je hlístice parazitující obvykle ve střevech psovitých šelem. Dorůstá maximální velikosti 20 cm a má typický červovitý vzhled. Psovití v jejím případě slouží jako definitivní hostitelé, v nichž se škrkavky pohlavně rozmnožují. Občas se ale může stát, že se vajíčky s vyvinutými larvami, které odcházejí ze psa s jeho trusem, infikují i jiní živočichové – člověka nevyjímaje. U lidí k nákaze dochází nejčastěji pozřením kontaminované půdy. Typicky se proto nakazí malé děti při venkovních aktivitách. Larvy škrkavek však rozpoznají, že nejsou ve správném hostiteli (např. psovi) a nedokončí svůj pohlavní vývoj. Místo toho čekají, až se jejich dosavadní hostitel stane kořistí psovitého masožravce, v němž by mohly ve vývoji pokračovat. Při čekání v nesprávném hostiteli (např. člověku či myši) larvy cestují do jater, plic nebo mozku (viz obrázek) a způsobují poškození tkáně. V případě, že larvy doputují do oka, mohou dokonce způsobit oslepnutí.
Zdroj: Tomáš Macháček
Naši vědci ve spolupráci s kolegy z Ústavu imunologie a mikrobiologie 1. lékařské fakulty UK zkoumali, jak infekce tímto běžně se vyskytujícím parazitem ovlivní průběh myšího modelu roztroušené sklerózy. Vycházeli přitom z úvahy, že řada parazitických červů (neboli helmintů) aktivně působí na imunitu hostitele a zlepšuje tak průběh alergií či jiných autoimunitních onemocnění. Aby tuto hypotézu otestovali, sledovali čtyři různé skupiny: zdravé myši, myši infikované T. canis, myši s navozenou encefalomyelitidou a konečně infikované myši s navozenou encefalomyelitidou. U skupiny infikovaných myší s navozenou encefalomyelitidou oproti očekávání pozorovali nejvyšší (tedy nejhorší) klinické skóre, jímž je hodnocen celkový zdravotní stav. Na něm se podílel zejména hmotnostní úbytek a zvýšené koncentrace zánětlivých i protizánětlivých cytokinů – molekul zodpovědných za regulaci imunitní odpovědi. Tato skupina měla oproti ostatním v nervové tkáni také nejmenší podíl regulačních T lymfocytů, které se podílejí na tlumení zánětlivých procesů. Získané výsledky jasně ukazují, že myši infikované larvami škrkavek mají výrazně horší průběh encefalomyelitidy.
Výsledky této pilotní studie samozřejmě nejsou přímo přenositelné na situaci u lidí. Čili nedávají jasnou odpověď na otázku, zda lidé infikovaní psími škrkavkami budou náchylnější k horšímu průběhu roztroušené sklerózy. Otevírají však nový směr výzkumu a jasně ukazují, že působení parazitických helmintů na průběh zánětlivých onemocnění nemusí být vždy jen pozitivní, na čemž staví experimentální helmintoterapie. Výsledek studie je motivující k dalšímu výzkumu podobné problematiky a má vysoký potenciál k objevení nových souvislostí či léčby nemocí spojených s parazitem Toxocara canis.
Tereza Žirovnická
Publikováno:
Pátek 28.10.2022 18:05
Akce dokumentů