Kdo druhému nemoc nosí, sám jinou chřadne aneb gregariny jako hyperparazité
Vědci se ale při studiu přenosu leishmanií potýkají se závažným problémem. Parazit totiž často neobývá tělo hmyzu sám, ale musí jej sdílet s dalšími mikroorganismy. Mezi ně patří i gregariny (Apicomplexa, česky hromadinky), které se vyskytují pouze u bezobratlých živočichů a lidem tedy přímo neškodí. Pro vědce zabývající se flebotomy a leishmaniemi mohou však znamenat mnohé problémy například proto, že gregarinami nakažení flebotomové předčasně umírají.
Gregariny flebotomů jsou vysoce hostitelsky specifické, skoro každý druh flebotoma má „svoji“ gregarinu. Parazitologové z týmu profesora Volfa a docenta Votýpky v uplynulém roce popsali dva nové druhy gregarin. Na základě molekulárních dat i rozdílů v životním cyklu pak „povýšili“ gregariny flebotomů do samostatného rodu Psychodiella.
Nyní si parazitologové posvítili na záhadu, jak a zda vůbec gregariny flebotomy ovlivňují. Z výsledků je zřejmé, že gregariny rodu Psychodiella jsou skutečnými parazity – hyperparazity flebotomů, kteří svým hostitelům ubližují. Nákaza gregarinami však kupodivu neškodí všem vývojovým stádiím flebotoma. Mortalita je zvýšena u larev, kukel, samců a těch samic, které nesály krev. Zajímavé je, že samice, které krev sály, gregarinou ovlivněny nebyly a nakladly vejce. To je pro druh Psychodiella sergenti výhodné, protože se sexuálně množí pouze v nasátých samicích a jeho cysty se přenášejí na další generaci flebotomů přichycené k povrchu vajec. Proto fakt, že gregariny nezvyšují mortalitu nasátých samic, jim napomáhá v dalším přenosu.
Již v minulosti byla mnohokrát diskutována i možnost využití gregarin v biologickém boji proti flebotomům a komárům, avšak nejen čeští vědci se přiklání k názoru, že negativní vliv na flebotomy v případě rodu Psychodiella není dostatečně velký, aby mohl být využit i prakticky v přírodních podmínkách. Nicméně, bojovníci s leishmaniózou po celém světě mají nyní, díky českým vědcům, v rukou cenné informace, které jim umožní lépe plánovat experimenty a v konečném důsledku snad i efektivněji potírat tuto zhoubnou nemoc.
O jiných aspektech výzkumu přenosu leishmaniózy si můžete přečíst zde: http://www.natur.cuni.cz/faculty/veda-a-vyzkum/popularizace/clanky/sliny-leishmanie-a-imunita
Lukáš Novák
Akce dokumentů