Hledání života na Marsu
Vesmírný výzkum dosáhl v poslední době značného pokroku, avšak navzdory tomu zůstává stále jedna otázka nezodpovězena - jsme ve vesmíru sami? Nemohly by se kromě Země nacházet nějaké formy života také na jiných planetách? A pokud by tomu tak bylo a alespoň někde se živé organismy vyvinuly – v minulosti či v současnosti, jak se to dá zjistit? Základním předpokladem je objevit jejich pozůstatky či stopy po jejich životech a jednoznačně je identifikovat.
V blízké budoucnosti se za účelem hledání života mimo Zemi plánují mise na Mars. Předpokládá se, že by tam případné zbytky po živých organismech mohly být zachovány dodnes, a to třeba pod povrchem, v podobě jednoduchých organických molekul. Takové látky, které dokládají existenci živých organismů (ať již současnou nebo minulou), se označují jako biomarkery. Mohou jimi být pigmenty (např. betakaroten), některé aminokyseliny, některé karboxylové kyseliny apod.
Na geologickém složení Marsu mají podíl také evaporitické minerály, jako je halit, sádrovec či epsomit. Jedná se o minerály, které vznikají za přítomnosti vody, v nichž se mohou během jejich krystalizace utvářet četné dutinky (tzv. fluidní inkluze), a právě v těchto inkluzích by se mohly organismy nebo některé biomarkery zachovat. Ze studia pozemských evaporitů vyplývá, že inkluze mohou obsahovat i živé mikroorganismy, které byly zachyceny před mnoha miliony let.
Jedním z analytických přístrojů, který by mohl na Marsu posloužit k přímé identifikaci biomarkerů, je Ramanův spektrometr. Podstata Ramanovy spektrometrie spočívá v interakci laserového paprsku se vzorkem. Výhodou této metody je schopnost analyzovat organické i anorganické látky zároveň, její nedestruktivní charakter a schopnost detekovat vybrané biomarkery i v relativně nízké koncentraci, což by v případě nalezení „několika málo molekul“ přišlo vhod. Jak hluboko v minerálu se ale mohou hledané biomarkery nacházet, aby přístroj zvládl jejich nedestruktivní analýzu? Vědci se to pokusili zjistit a provedli za tímto účelem měření. Studie ukázala, že ještě při tloušťce sádrovce 8,5 mm proběhla detekce biomarkerů skrze tento minerál úspěšně. Ramanova spektrometrie se tedy jeví jako slibná metoda, která by mohla při pátrání po organických molekulách ve vesmíru najít své uplatnění. Za pár let se nám tak třeba konečně dostane odpovědi na otázku, zda se na Marsu skutečně nacházejí stopy života, a možná to bude právě díky Ramanově spektrometru.
Alice Jarošíková
Akce dokumentů