Freudova mýlka

Feromonům podobné látky (kopuliny) byly nalezeny u makaků rhézus i u žen. Feromony jako takové ale u lidí dosud prokázány nebyly. Zdroj: Wikimedia commons

Osvícenství položilo základy moderním vědám, většina vědců ale nepovažovala čich za způsob přenosu informací. Tento přístup se změnil až ve 20. století objevem genů pro čichové receptory u lidí. Pozdější zjištění, že Homo sapiens má větší čichový lalok než H. neanderthalensis dále zvýšilo zájem vědců o tento smysl. Naše čichové centrum se tedy nezmenšilo minimálně od našeho posledního společného předka. Dále bylo zjištěno, že čichem přijímáme informace o svém okolí a na základě nich měníme své chování. Od konce 20. století se různé vědecké disciplíny zaměřily na výzkum právě tohoto smyslu.

Jedním ze směrů vědecké práce bylo i zkoumání feromonů. Tyto látky, objevené u hmyzu a poté i u savců, fungují jako chemické signály produkované organismem za účelem ovlivnění chování jedinců stejného druhu. Jelikož byly nalezeny feromony u divokých prasat, makaků rhézus a hlodavců, snažili se vědci najít podobné látky i u lidí. Další vědecké skupiny zkoumaly synchronizaci menstruačních cyklů u žen žijících spolu. Ani jeden z těchto nadějných výzkumů, ale dosud neobjevil feromony u lidí a jejich hledání tak neustává. Poučení z dosavadního výzkumu ale je, že hledat feromony u lidí na základě podobných látek již nalezených u jiných druhů, může vést do slepé uličky.

Přestože feromony u lidí nalezeny nebyly, je prokázáno, že různé pachy a vůně mění naše chování. Konkrétní vůně, které preferujeme, mohou být dané i kulturou. Jelikož je tělesný pach určen geneticky, kultura tak může měnit genetickou strukturu populace a obráceně. Význam čichu je tedy nezanedbatelný i z evolučního hlediska.

Dítě a matka používají čich, aby se vzájemně poznaly. Photo by Nathan Dumlao on Unsplash

Pachy jsou velmi důležité i v interakci matky a dítěte. Nejenže matka preferuje vůni svého dítěte, ale i batole poznává svou matku za použití tohoto smyslu. V experimentech za použití duálního EEG bylo pozorováno, že když děti vidí obličej své matky, je synchronizace jejich vln vyšší v porovnání se situací, kdy dítě vidí cizího člověka. Pokud je ale dítě v této druhé situaci zároveň vystaveno vůni své matky, tento rozdíl mizí. Vůně matky tedy dodává novorozenci jistotu a pocit bezpečí.

Můžeme ale zaznamenat i pachy signalizující negativní emoce, například strach. Pokud je člověk takovému signálu vystaven, začne si více prohlížet okolí a zrychlí se mu dech, aby lépe našel blížící se nebezpečí. Pachy lidí, kteří prožívají agresivní vyladění zase nesou informaci o sociálním statusu a dominanci jedince. Lidé ale na tyto signály reagují různě. Pozorovatelný je rozdíl mezi pohlavími – ženy na různá rizika často reagují více než muži. Také psychický stav jedince ovlivňuje reakci na takový signál – lidé s větší společenskou úzkostí reagují polekaněji na pachy signalizující nebezpečí.

Není pochyb o tom, že výzkum chemické signalizace u lidí není ani zdaleka u konce. Je potřeba identifikovat konkrétní molekuly měnící naše chování a s tím spojené případné nalezení feromonů. Spousta procesů týkající se chemické komunikace u lidí je nejasná a vývoj nových výzkumných metodik bude v budoucnosti zásadní.

Eliška Leštinová

Loos, H. M., Schaal, B., Pause, B. M., Smeets, M. A. M., Ferdenzi, C., Roberts, S. C., de Groot, J., Lübke, K. T., Croy, I., Freiherr, J., Bensafi, M., Hummel, T., & Havlíček, J. (2023). Past, Present, and Future of Human Chemical Communication Research. Perspectives on psychological science: a journal of the Association for Psychological Science, 17456916231188147. Advance online publication. https://doi.org/10.1177/17456916231188147