Arabský poloostrov jako genetická křižovatka anatomicky moderního člověka
Arabský poloostrov (Arábie) byl pravděpodobně první oblastí, kudy putoval anatomicky moderní člověk, když opustil Afriku a vydal se směrem do Eurasie. Tuto teorii dnes podporují jak genetické, tak paleoantropologické a archeologické výzkumy. Ovšem to, jaký význam měla Arábie v období po této první migraci až po současnost, není doposud zcela jasné. Mezinárodní tým, jehož členy byli i Viktor Černý a Martina Čížková z Katedry antropologie a genetiky člověka PřF UK, se proto rozhodl geneticky prozkoumat obyvatele Jemenu a přilehlých oblastí a zjistit tak jejich příbuzenské vztahy k populacím z nejbližších kontinentů, tedy Afriky a Eurasie.
Předchozí výzkumy ukázaly, že Arábie měla jak kulturní, tak genetické kontakty se sousedními populacemi přes moře i pouště, a to jak v pozdním pleistocénu (období před 126–11 tisíci lety), tak i holocénu (následující období geologické současnosti). První anatomicky moderní lidé se poprvé objevili v Etiopii asi před 195 tisíci lety a podle dvou různých teorií, založených na archeologických nálezech, se jejich migrace do jižní Arábie objevily buď již před 120–90 tisíci lety, nebo až mnohem později, zhruba před 60–50 tisíci lety. Kromě nejistoty ohledně přesného stáří není ani jasné, zda původní populace prvních Euroasiatů přežila a zda migrace probíhala postupnými přesuny z místa na místo nebo v několika opakovaných vlnách. Je však pravděpodobné, že později byl Arabský poloostrov křižovatkou mnoha migrací a obchodních cest po souši i na moři, včetně obchodu s otroky.
Výzkumný tým analyzoval obrovské množství dat zahrnující 186 populací z Arábie a sousedních oblastí, jako například z Blízkého východu a přilehlých částí Balkánu, Středního východu, Indie a východní a severní Afriky. Celkem bylo shromážděno 14 290 sekvencí mitochondriální DNA (mtDNA), jmenovitě hypervariabilního segmentu 1 (HSV-1), včetně 379 nově získaných sekvencí z Jemenu.
Výzkum odhalil velmi vysoký počet haplotypů, tedy různých variant analyzovaného úseku mtDNA: celkem 4 563. V Arábii bylo nalezeno více sdílených haplotypů s ostatními regiony, což je důkazem kontaktů či migrací probíhajících v obou směrech v celé této studované oblasti, a zároveň vysoké úrovně genetické variability. Zároveň se ukázalo, že arabské populace mají významný příbuzenský vztah k Blízkému východu, severní Africe a v neposlední řadě také ke Střednímu východu.
Naopak východní Afrika, odkud pocházela původní migrace anatomicky moderních lidí, se zdá být Arábii obecně mnohem méně příbuzná, i když byly nalezeny určité podobnosti s některými lokálními populacemi, například jemenského Hadramawtu. Východní Afrika tedy sice představuje místo původu staršího i modernějšího typu člověka, který osídlil Eurasii, ale její evoluční historie šla dále svou vlastní cestou, přičemž další migrace směřovaly spíše zpět do Afriky. Nejvíce geneticky od Arábie vzdálenou populací pak byli obyvatelé Indie.
Z výsledků studie také vyplývá, že arabské populace jsou pravděpodobně starší než ty blízkovýchodní, nicméně populační růst zde byl pomalejší a/nebo míra migrací relativně nižší. Celkově se tedy zdá, že starší migrační stopy, jakou byla mimo jiné kolonizace Arábie anatomicky moderními lidmi, byly nakonec překryty migracemi pozdějšími. Studie tak ukazuje, že Arábie má velmi složitou evoluční historii s obousměrnou výměnou genetické informace se sousedními regiony. Kdo by se chtěl s problematikou Arábie a také objevováním její minulosti seznámit blíže, toho lze odkázat na knihu Viktora Černého Po stopách ʿÁdů, která vyšla nedávno v nakladatelství Academia.
Darina KOUBÍNOVÁ
Publikováno:
Středa 18.01.2017 14:20
Akce dokumentů