E-mail | SIS | Moodle | Helpdesk | Knihovny | cuni.cz | CIS Více

česky | english Přihlášení



Historie katedry

Přírodní vědy byly od založení University Karlovy roku 1348 až do vzniku samostatné přírodovědecké fakulty roku 1920 vyučovány především na fakultě filosofické, výuka chemie však byla soustředěna na fakultě lékařské.

První zmínky o výuce chemie na Universitě Karlově se datují k roku 1654, kdy měl podle tehdy platného studijního řádu přednášet profesor botaniky ve čtvrtém ročníku lékařského studia také o fyzice a chemii. Ustanovení však zůstalo téměř sto let jen na papíře; teprve roku 1745 byly přednášky skutečně zahájeny. Jako přednášející byl ustanoven profesor Jan Antonín Scrinci (1697-1773), jemuž bylo uloženo aby přednášel „Chimiam et Physicam experimentalem“, nejen teoreticky, ale i pokusně. Scrinci své přednášky, konané v jeho bytě v Karolinu, skutečně doplňoval krásnými pokusy, jimiž vzbudil takový zájem, že je začali navštěvovat i posluchači z ciziny. Sama císařovna Marie Terezie mu od roku 1752 vyplácela zvláštní podporu 200 zlatých na provádění experimentů.

Roku 1758 však Scrinci fakultu opouští a v přednáškách chemie nastává, protože se nenašel vhodný nástupce, sedmnáctiletá přestávka. Teprve roku 1775 se výuky chemie ujímá Josef Bohumil Mikan (1742–1814), erudovaný učitel, udržující krok s vývojem svého oboru (zastával antiflogistonovou teorii). Mikan rovněž prosadil úpravu gotických prostor v přízemí Karolina (v místech dnešní šatny) na chemickou laboratoř a sám dohlížel na stavbu speciálního chemického krbu. Rok před jeho odchodem do výslužby došlo dvorským dekretem z 24. září 1810 k oddělení přednášek chemie od botaniky a jejich prodloužení na celý studijní rok.

Prvním profesorem nově zřízené stolice obecné a lékárnické chemie se stal magistr farmacie Josef von Freymuth (1786-1819), který byl při svém nastoupení současně povýšen na čestného doktora lékařství, aby se vyhovělo předpisu, že profesorem chemie na lékařské fakultě musí být doktor lékařství. Freymuth si získal velikou zásluhu tím, že z původní jediné laboratoře vybudoval samostatný chemický ústav lékařské fakulty.

V jeho díle pokračoval Adolf Martin Pleyschl (1787–1867), který roku 1833 vymohl povolení k novostavbě chemického ústavu provedené na nádvoří Karolina.

Jeho nástupcem se stal Josef Redtenbacher (1810–1870), mj. žák slavného Justa von Liebiga. Redtenbacher jako první zavedl v Rakousku přednášky z analytické chemie. K rozvoji samostatného studia chemie významně přispělo i zavedení doktorátu chemie, který směla Universita Karlova udělovat od roku 1812.

Teprve v roce 1848 je studium chemie převedeno z lékařské fakulty na fakultu filosofickou. Vzniká tak chemické laboratorium filosofické fakulty, řízené v letech 1882–1892 významným českým přírodovědcem Prof. Vojtěchem Šafaříkem (1829–1902). Šafařík přišel na Universitu Karlovu jako profesor chemie z pražské polytechniky. Zabýval se studiem platinokyanidů, chemií vanadu a mineralogií. Byl též prvním předsedou Spolku chemiků českých.

Od roku 1882 bylo toto chemické laboratorium umístěno v domě "U slovanské lípy", ve Spálené ulici (v místech dnešní soudní budovy). Odtud bylo v roce 1890 přestěhováno do protějšího domu "U Lebedů" na rohu Spálené a Myslíkovy ulice (č. p. 284). Do svého nynějšího sídla, do budovy chemických ústavů na Albertově, se stěhuje v roce 1904.

Roku 1909 se chemické laboratorium, resp. chemický ústav filosofické fakulty, dělí na několik oddělení (později ústavů), mezi nimiž je i oddělení chemie anorganické a analytické, v jehož čele stanul Prof. Bohuslav Brauner (1855–1935). Brauner se zaměřoval na studium atomových vah prvků, kde nabyl světové proslulosti, dále studoval prvky a sloučeniny prvků vzácných zemin. Je autorem tehdy velmi moderní příručky Kvalitativní analysa (1919).

Konečně roku 1920 vzniká samostatná přírodovědecká fakulta, na níž přechází i studium chemie z fakulty filosofické. Po Braunerově odchodu z fakulty v roce 1925 se oddělení chemie anorganické a analytické rozdělilo na dva samostatné ústavy: ústav pro chemii analytickou a ústav pro chemii anorganickou.

Prvním ředitelem ústavu analytické chemie a prvním profesorem analytické chemie byl Prof. Josef Švéda (1881–1929), zabývající se analýzou plynů a soudní analýzou. Po jeho předčasné smrti převzal vedení ústavu Prof. Oldřich Tomíček (1891–1953). Tomíček se nejprve věnoval chemii organické, ale později se jeho zájmem stala zejména odměrná analýza. Vydal řadu známých příruček analytické chemie (Základy kvantitativní analysy, 1933; O potenciometrických titracích, 1941).

V roce 1952 byla přírodovědecká fakulta rozdělena a výuka chemie přechází pod fakultu matematicko-fyzikální, aby se o sedm let později, v roce 1959, opět vrátila na fakultu přírodovědeckou. V té době (od r. 1953) je vedoucím katedry Prof. RNDr. PhMr. Jaroslav Zýka, DrSc. (nar. 1922), za jehož vedení pokračovala katedra ve výzkumu moderních metod odměrné analýzy a elektrochemických metod.

Roku 1971 se vedoucím katedry stal Prof. RNDr. PhMr. Václav Suk, CSc., zaměřený na fluorescenční, acidobazické a chelatometrické indikátory a barviv pro spektrofotometrické metody. Roku 1982 se vedoucím katedry stává Prof. RNDr. Antonín Berka, DrSc., který se specializoval na analytická stanovení organických látek.

Po revolučních změnách v roce 1989 byl vedoucím katedry zvolen roku 1990 Prof. Ing. Karel Štulík, DrSc., za jehož vedení dochází k velkému rozvoji moderních chromatografických metod. Předmětem vědeckého zájmu prof. Štulíka byla lektroanalytická chemie, kapalinová chromatografie, sensory, aplikace moderních analytických metod na složky životního prostředí, biologii a lékařství ale i obecné otázky analytické chemie. V letech 1997–2003 byl děkanem PřF UK.

Od roku 1997 funkci vedoucího katedry vykonával Prof. Ing. Jiří G. K. Ševčík, DrSc., zameřený na predikční modely pro chromatografické metody, automatizaci a využití numerických metod pro adaptivní instrumentaci. Ve vedení katedry jej roku 2006 opět vystřídal prof. Karel Štulík.

V období 2006–2012 vedl katedru Prof. RNDr. Jiří Barek, CSc. Doménou jeho vědecké práce jsou elektroanalytická stanovení stopových množstvích biologicky aktivních organických látek (chemické karcinogeny, biomarkery, drogy, pesticidy, barviva a další) a vývoj nových elektrochemických senzorů a detektorů.

V letech 2013–2018 byl vedoucím katedry Prof. RNDr. Pavel Coufal, Ph.D., který se ve svém výzkumuvěnuje zejména moderním separačním metodám a jejich miniaturizaci, rovněž ve spojení s hmotnostní spektrometrií.

Od 1. dubna 2018 je vedoucí katedry doc. RNDr. Zuzana Bosáková, CSc.

 

Akce dokumentů