Media s námi a o nás - Mf Dnes 10.6.2010, Praha má na to, aby přilákala světové architekty

Česká metropole by potřebovala dlouhodobou urbanistickou koncepci, aby dostal rozvoj města jasný řád. Kdyby také byla jasná pravidla, co lze v centru města postavit a co ne, mělo by o Prahu zájem více světových architektů, tvrdí urbanista RNDr. Radim Perlín z Katedry sociální geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Jaká je podle urbanisty současná tvář Prahy?

Je to město s neustáleným a do značné míry také nekoordinovaným rozvojem jeho jednotlivých částí bez jasně prosazované a dlouhodobé celoměstské koncepce. Pokud jsou řešeny některé věci, jedná se spíše jen o lokální záležitosti než o celoměstská řešení klíčových urbanistických problémů.

Které jsou ty zásadní problémy Prahy?

Dopravní systém města je nedostatečný a nefunkční a stavba tunelu Blanka – i přes jednoznačná pozitiva – mnoho řešení nepřinese. Dalším problémem je budování vícejaderného města a výstavba dílčích center jednotlivých velkých okrsků města, a to včetně umístění odpovídajícího vybavení.

Co by mohlo přispět ke zlepšení podoby Prahy?

Na jedné straně pokora k historickému dědictví a na druhé straně odvaha při prosazování modernějších staveb i v zázemí památkové rezervace. K tomu patří omezení často nesmyslného diktátu památkářů. Praha by mohla při prosazování nových koncepcí lépe využívat svého věhlasu k přilákání světových investorů a s nimi i světových urbanistů a architektů. Pokud se o to někdo dnes pokusí, rychle narazí na domnělý „ochranářský konzervatismus“ – stejně jako například Jan Kaplický.

Centrum města se dlouhodobě vylidňuje. Je možné tomu nějak zabránit?

Podle mého názoru jenom velmi těžko a za cenu výrazné regulace, která nemusí přinést očekávaný výsledek. Je třeba možné zpomalovat zábor ploch pro veřejné funkce, jakým bylo například na Malé Straně postupné rozšiřování parlamentních budov v devadesátých letech. Tam, kde se jedná o investice soukromníků, jsou však jakékoliv podobné regulace téměř nemožné.

Jde tedy vůbec učinit život v centru příjemnějším, aby tam zůstali alespoň současní obyvatelé?

Ano, je nutné, aby se politici z magistrátu a centrálních městských částí zabývali revitalizací veřejných ploch, jako jsou parky, partery ulic a náměstí, a to tak, aby byly příjemné pro život běžných uživatelů, tedy obyvatel okolních domů. Ke stejným krokům musí nutit i jednotlivé soukromé investory.

Naproti tomu zájem o život na sídlištích, která byla dříve považována jenom za nutné zlo, roste. Čím to je?

Současná „oblíbenost“ života na sídlišti je podle mě velmi selektivní a je vyvolána především cenou za byty, která je ve srovnání s historickými částmi prostě menší. Jednotlivá sídliště nelze paušalizovat. Jinak to vypadá v malých obytných celcích, jako jsou například Petřiny, nebo v částech, kde tamní obyvatelé žijí v druhé nebo dalších generacích, jako jsou třeba obytné okrsky na severní terase, tedy Prosek, Ďáblice, Letňany a podobně. Tam už mají lidé k místu svého bydliště vztah. Obyvatelé Jižního Města – a obávám se, že i Jihozápadního Města – zatím mají k sídlišti slabší vazby. Nebydlí tam tak dlouho.

Podoba některých pražských sídlišť se bezpochyby mění k lepšímu. Jak podle vás dobře provést takzvanou revitalizaci, aby se panelové sídliště stalo skutečně důstojným místem k životu?

Sídliště tvoří často velké monofunkční plochy, které je nutné rozčlenit na menší a intimnější prostory. Pak bude jasné, kteří obyvatelé je užívají, a tím se stanoví i neformální správci. Lidé také získají k místu jiný vztah.

Existuje příklad sídliště, kde tyto změny pomohly? A naopak, našlo by se v Praze nějaké místo, kde je podle vás zatím utrpení žít?

Nemluvil bych o cílené revitalizaci, ale o postupném a často spontánním zlepšování kvality bydlení. Nelze ale také mluvit o utrpení žít na některém sídlišti. V Praze jsou horší místa než sídliště – místa s vysokou kriminalitou nebo s nekvalitními podmínkami pro bydlení. Mezi takové lokality patří slum na Bohdalci.“
například místa s vysokou Přednáší na Přírodovědecké fakultě Univerzitě Karlově sociální a regionální geografii (venkovské osídlení, rozvoj lokálních sídel a venkovské krajiny). Perlín je také vědeckým tajemníkem České geografické společnosti a dále členem Masarykovy české sociologické společnosti, členem Komory architektů a Společnosti pro urbanismus a územní plánování. Zároveň od října 2006 působí Radim Perlín jako zastupitel v Praze 2 (zvolen za ODS), kde se věnuje především problematice územního rozvoje a vzdělávání. Je také členem kontrolního výboru. kriminalitou nebo velkou hustotou nepřizpůsobivých osob. Anebo vyloženě místa s nekvalitními podmínkami pro bydlení. Mezi takové lokality patří například slum na Bohdalci.

Co pozitivního může metropoli přinést další budování velkých rezidenčních komplexů, jakými mají být třeba Rohanský ostrov nebo Bubny?

Přinášejí evidentní zvyšování kvality bydlení a nahrazení nevyužitých a často chátrajících částí moderní a věřme, že také kvalitní architekturou a urbanismem.

Zároveň takové obytné celky znamenají pro město určitě i velkou zátěž. Co tedy s sebou přinášejí negativního?

Taková výstavba může přinést vyšší dopravní zatížení v okolních částech a na hlavních komunikacích. V případě nevhodných a neexistujících podrobných pravidel regulace může nová zástavba narušit panoráma Prahy nebo zničit některé prvky historického dědictví. Může jít také o méně kvalitní urbanismus zaměřený opět pouze na monofunkční bloky. Praha sice řeší jednotlivé navrhované celky a zóny, ale neřeší jejich vzájemné vazby a vztahy.

Je na současném území města ještě dostatečná kapacita pro podobné nové čtvrti?

Ano, je především na území průmyslových, skladových a dopravních zón ve městě 19. století.

Dá se říci, jaký typ zástavby je vhodný právě pro taková území, která se nazývají brownfields?

Podle mého názoru není možné mluvit o jednom typu zástavby. Důraz je nutné klást na multifunkčnost zóny a na nabídku pro rozdílné typy využití území. Od komerčních a administrativních ploch přes obytné bloky až po areály veřejných staveb, sportu, zeleně a podobně.

Kdo je Radim Perlín

Urbanista Radim Perlín se zabývá především problematikou veřejné správy, územním rozvojem a regionální politikou se zaměřením na problematiku Evropské unie a rozvoje venkova.

„Praha potřebuje pokoru k historickému dědictví i odvahu při prosazování modernějších staveb. K tomu patří omezení často nesmyslného diktátu památkářů.“ „V malých celcích, jako jsou Petřiny, nebo v částech, kde lidé žijí v druhé nebo další generaci, jako jsou Prosek či Ďáblice, mají lidé k místu svého bydliště vztah. Obyvatelé Jižního Města zatím mají k sídlišti slabší vazby.“

„V Praze jsou horší místa než sídliště – místa s vysokou kriminalitou nebo s nekvalitními podmínkami pro bydlení. Mezi takové lokality patří slum na Bohdalci.“

RNDr. Radim Perlín