Jedna z prvních chat v Česku je (s nadsázkou) Karlštejn, říká sociální geografka Dana Fialová

Jak a kde Češi tráví volný čas, sleduje Dana Fialová od devadesátých let. Sama tehdy po dědečkově vzoru jezdila trampovat do Posázaví. A její kamarádi ze zahraničí nechápali, co znamenají malé opuštěné domky rozeseté po údolích. Zjistila tak, že chaty a chalupy jsou ryze česká záležitost. Z dovolené se pro ni stal vědní obor.

Dana Fialová z katedry sociální geografie a regionálního rozvoje. Foto: Michal Sváček, Mafra

Chatu nebo chalupu vlastní třetina Čechů. K těm, kdo pravidelně balí rodinu a vyráží z města za čerstvým vzduchem, patří i Dana Fialová. Přes léto ji jinde než na chatě u Českého Šternberka nepotkáte. Součástí výzkumu, který začíná každý pátek na D1, dálnici všech chatařů, jsem se proto musela stát i já.

V probouzející se osadě čekaly namazané lívance a turek vařený na plynovém hořáku. Hrnek s talířem, které se zatoulaly od různých servisů, jsem si vzala na polici sama, protože na chatě se musí pomáhat. Klid rušilo rádio od sousedů a občas zahoukání Posázavského pacifiku. A vosy na marmeládě. Paní doktorka v montérkách s laclem vypnula sekačku na trávu a přisedla si ke mně na verandu.

Zastihnout někoho v létě ve městě, a ještě o víkendu je skoro nemožné, za vámi jsem musela taky na chatu. Kde se chataření vůbec vzalo?

Jedna z prvních chat v Česku je s nadsázkou Karlštejn. Otec vlasti si ho postavil nad Berounkou, aby měl kam jezdit. Masové chatařství souvisí s urbanizací, s industrializací. Koncem devatenáctého století se lidé stěhovali do měst, kde se však zhoršovalo životní prostředí. Zámožnější proto hledali možnost, jak pobývat mimo znečištěné město. Prvním příkladem jsou vily v Dobřichovicích nebo Roztokách, kam jezdily na letní byt rodiny továrníků a vyšších úředníků. Manželka s dětmi a služebnou tam žily přes léto a živitel dojížděl z Prahy. Za první republiky se pak stal letní byt dostupnější. Statkáři pronajímali za příznivou cenu pokoje pro lufťáky z velkých měst. Hodně taky pomohl rozvoj dopravy, především železnice.

Pracovní týden měl tehdy šest dní. Vyplatilo se vyrážet za čerstvým vzduchem jen na neděli?

Bylo to moderní. Po válce se začal projevovat vliv emigrantů, kteří se vraceli do vlasti ze Spojených států, a mladá generace po jejich vzoru toužila po divoké přírodě. Začalo se tedy trampovat. Jezdilo se v sobotu odpoledne po práci a hledala se místa, která byla svým způsobem divoká. Hnutí trampů dal vlastně vzniknout Posázavský pacifik, železniční trať, která vedla z Prahy na jih. Okolí Vltavy nabízelo požadovanou přírodu. Nejprve tam stanovali, potom si stavěli sruby a chatky. Dohodli se s místními zemědělci, jestli mohou použít jejich louku, a na oplátku jim pomohli při senech. První osadu – Ztracená naděje – založili trampové zhruba v roce 1920 v místech dnešní hladiny Štěchovické přehrady.

_________________________________________________________________________________________________________

Více si můžete přečíst na serveru Lidovky.cz ZDE. 

Celý rozhovor ve formě PDF si můžete stáhnout ZDE. 

Rozhovor s Danou Fialovou na téma "druhé bydlení" na Českém rozhlasu Dvojka si můžete poslechnout ZDE.