Další masové vymírání? David Storch, různá média

Další masové vymírání? Čeští vědci zjistili, kde nejvíc hynou zvířecí druhy

zpravy.iDNES.cz | 8.12.2015 | Rubrika: Zprávy / Domácí | Strana: 0 | Autor: iDNES.cz, Václav Ferebauer | Téma: Přírodovědecká fakulta


Zvyšuje se tempo vymírání živočichů s tím, jak mizí plocha jejich přirozeného prostředí? Podle týmu ekologů z Česka i zahraničí je to složitější. Ve studii, kterou publikoval časopis Nature Communications, odhalují, že rychlost vymírání úzce souvisí se způsobem, jak a kde k ničení přírody dochází.

Růst populace způsobuje podle vědců bezprecedentní vymírání živočišných a rostlinných druhů. Někdy se v této souvislosti mluví o takzvané době šestého masového vymírání. Tempo vymírání je ovšem velmi těžké určit, protože většina druhů stále není popsána.

„S kolegy Petrem Keilem a Walterem Jetzem jsme dělali analýzy toho, jaká by byla rychlost vymírání, kdybychom různým způsobem likvidovali prostředí. Nejdůležitější závěr je ten, že odhadovat vymírání jenom na základě toho, kolik plochy se zničilo, je velmi nepřesné a zavádějící,“ řekl iDNES.cz David Storch, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd České republiky.

„Ukazujeme, že klíčové je, kde se to ničí. Pokud se prostředí ‚ukrajuje‘ od okrajů směrem do středu, tak je to horší než naopak. Je to ale první geometrický efekt, který rychlost vymírání ovlivňuje,“ doplnil biolog.

Například v původním deštném pralese začne nejvíce druhů vymírat vlivem šířících se plantáží, které se nacházejí kolem něj. Pokud se na druhé straně plantáže rozrůstají silnice, které původní prales protínají, je tempo druhového vymírání nižší. Týká se to kupříkladu pralesů v Indonésii ( o devastaci tamních porostů ničivými požáry čtěte zde ).

Vzácní živočichové se vyskytují na okraji studovaných prostředí ze dvou důvodů. „Druhy, které jsou na okraji, zasahují do našeho studovaného území jenom kouskem, protože převážně žijí někde jinde. U nás většina vzácných druhů žije na jižní Moravě, protože to jsou jihoevropské druhy, které náhodou zasáhly až na jižní Moravu,“ vysvětluje Storch.

„Druhý efekt je ten, že okraj prostředí (například kontinentů) omezuje možnosti druhů se šířit. Druhy se pak stávají vzácnými,“ dodal.

Studie badatelů z Centra pro teoretická studia, katedry ekologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a Yaleovy univerzity může posloužit jako teoretické zázemí pro snahy o záchranu živočichů. „Úbytku počtu druhů nejefektivněji zamezíme, pokud se budeme soustředit na ochranu specifických oblastí obyvatelné plochy, a to zvláště okrajů,“ uvádí vědci ve své  zprávě .

http://zpravy.idnes.cz/ekologove-zvere...omaci.aspx?c=A151208_160033_domaci_fer

Čeští vědci pomohli objasnit, jak rychle a proč vymírají druhy

Praha - Vymírání rostlin a živočichů není zdaleka tak rozsáhlé, jak se původně předpokládalo. Rychlost ubývání druhů je však velká, a kdyby stejným tempem pokračovalo, může se podle vědců za několik set let ztratit tolik druhů jako při masovém vymírání v geologické minulosti - před 65 miliony lety, kdy zmizeli dinosauři. Čeští a američtí vědci nově zjistili, že záleží na tom, kde přesně čili v jaké lokalitě druhů ubývá, řekl dnes ČTK ekolog David Storch z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

"Dřív se počítalo, že za rok zmizí půl procenta tropického pralesa a z toho se počítalo vymírání. Odhady byly dělány z toho, jaký je vztah mezi plochou a počtem druhů. My ale ukazujeme, že znalost tohoto vztahu nestačí, protože je klíčové, kde přesně se vymírá, kde prales nebo jiné prostředí mizí," řekl ČTK Storch. Kolik druhů na planetě ve skutečnosti je, není stále jasné a také se to těžko odhaduje.

Na studii pracovali výzkumníci z Centra pro teoretická studia UK a Akademie věd ČR a katedry ekologie Přírodovědecké fakulty UK a vědci z americké univerzity v Yale. Výzkum zveřejnil prestižní časopis Nature Communications.

Nejvíc druhů podle jejich zjištění vymírá, začne-li původní prostředí mizet od okraje a jeho likvidace pokračuje směrem ke středu, například když původní tropický deštný les začne postupně ubývat vlivem šířících se plantáží, které byly kolem něj. Méně naopak druhy vymírají, když se začne prostředí likvidovat od vnitřku směrem ven, například plantáže se rozrůstají v okolí silnice, která původní prales protnula.

Důvody těchto rozdílů jsou podle Storcha poměrně složité, ale zjednodušeně lze říci, že je to tím, že vzácné druhy se s větší pravděpodobností vyskytují na okraji dané plochy. "Je to proto, že vzácné druhy mají tendenci být spíše na okraji nějakého území," doplnil.

U skupin s obecně malými areály rozšíření, jako jsou třeba obojživelníci, může být rychlost vymírání dokonce přímo úměrná rychlosti ničení prostředí, když prostředí ubývá od okrajů směrem ke středu. "Jinými slovy, v tomto případě ubude o tolik více druhů, o kolik ubylo původního prostředí," dodal.

Výzkum vědci provedli na stávajících celosvětových datech o geografickém rozšíření všech ptáků, savců a obojživelníků. Vytvořili simulace různých situací a studovali, které druhy by vymřely při mizení nějakého území.

http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/cesti-vedci-pomohli-objasnit-jak-rychle-a-proc-vymiraji-druhy/1290304

V poslední době čím dál častěji slýcháme, že žijeme v době šestého masového vymírání, kdy nárůst lidské civilizace způsobuje bezprecedentní mizení živočišných a rostlinných druhů z povrchu planety. Jenže jak rychle druhy skutečně ubývají? Většina druhů je nepoznaných a zjistit, jestli nějaký druh skutečně vymřel, je mimořádně obtížné.

Tým badatelů z Centra pro teoretická studia UK a AV ČR, katedry ekologie Přírodovědecké fakulty UK a Yale University ale nyní ukázal, že znalost toho, jak rychle se zmenšuje plocha obyvatelného prostředí, k odhadům rychlosti vymírání nestačí. Článek vyšel nedávno v prestižním časopise Nature Communications.

Ukázalo se, že záleží na tom, kde přesně dochází k likvidaci původního prostředí. Nejvíc druhů vymírá, začne-li původní prostředí mizet od okraje a jeho likvidace pokračuje směrem ke středu, například když původní tropický deštný les začne postupně ubývat vlivem šířících se plantáží, které byly kolem něj. Méně se vymírá, když se začne prostředí likvidovat naopak od vnitřku směrem ven – plantáže se třeba rozrůstají v okolí silnice, která původní prales protla. A vůbec nejméně se vymírá, když se ničí náhodně rozmístěné kousky původního prostředí.
Důvody těchto rozdílů jsou poměrně složité, ale zjednodušeně lze říci, že je to tím, že vzácné druhy s větší pravděpodobností najdeme na okraji dané plochy. U skupin s obecně malými areály rozšíření, jako jsou třeba obojživelníci, může být rychlost vymírání dokonce přímo úměrná rychlosti ničení prostředí, když prostředí ubývá od okrajů směrem ke středu. Jinými slovy, v tomto případě ubyde o tolik více druhů, o kolik ubylo původního prostředí.

Problematika vymírání je složitá a autoři ukázali vlastně jen nejjednodušší geometrické efekty, které rychlost vymírání ovlivňují. Nezahrnuli tam například to, jak dlouho mají populace rostlin a živočichů šanci se udržet ve zbylých fragmentech prostředí, ani co se stane, když jsou některé druhy schopny přežívat i v novém prostředí pastvin, polí, plantáží a lidských sídel. Dnes víme, že původní odhady vymírání byly vesměs nadhodnocené a zatím vymřely jen zlomky procent druhového bohatství Země. Událo se to ale na druhou stranu velmi rychle, a kdyby to šlo dál stejnou rychlostí, za pár set let skutečně vymřou desítky procent druhů podobně, jako tomu bylo při minulých masových vymíráních (jako bylo to před 65 milióny let, kdy vymřeli mimo jiné dinosauři). Není ale tak úplně podstatné, jestli už prožíváme šesté masové vymírání nebo ne. Důležitější je zjistit, na kterých místech je největší riziko vymírání a co se s tím dá eventuálně dělat. A k tomu může výrazně pomoci právě práce Petra Keila, Davida Storcha a Waltera Jetze.

Bibliografie: Petr Keil, David Storch & Walter Jetz (2015): On the decline of biodiversity due to area loss. Nature Communications, doi:10.1038/ncomms9837

http://www.scienceworld.cz/aktuality/jak-rychle-vymiraji-druhy-zalezi-na-geometrii/

Vymírání rostlin a živočichů není zdaleka tak rozsáhlé, zjistili vědci

Praha - Vymírání rostlin a živočichů není zdaleka tak rozsáhlé, jak se původně předpokládalo. Rychlost ubývání druhů je však velká, a kdyby stejným tempem pokračovalo, může se podle vědců za několik set let ztratit tolik druhů jako při masovém vymírání v geologické minulosti - před 65 miliony lety, kdy zmizeli dinosauři. Čeští a američtí vědci nově zjistili, že záleží na tom, kde přesně čili v jaké lokalitě druhů ubývá, řekl dnes ekolog David Storch z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Ilustrační fotoAutor: Radim Havlík

"Dřív se počítalo, že za rok zmizí půl procenta tropického pralesa a z toho se počítalo vymírání. Odhady byly dělány z toho, jaký je vztah mezi plochou a počtem druhů. My ale ukazujeme, že znalost tohoto vztahu nestačí, protože je klíčové, kde přesně se vymírá, kde prales nebo jiné prostředí mizí," řekl Storch. Kolik druhů na planetě ve skutečnosti je, není stále jasné a také se to těžko odhaduje.

Na studii pracovali výzkumníci z Centra pro teoretická studia UK a Akademie věd ČR a katedry ekologie Přírodovědecké fakulty UK a vědci z americké univerzity v Yale. Výzkum zveřejnil prestižní časopis Nature Communications.

Nejvíc druhů podle jejich zjištění vymírá, začne-li původní prostředí mizet od okraje a jeho likvidace pokračuje směrem ke středu, například když původní tropický deštný les začne postupně ubývat vlivem šířících se plantáží, které byly kolem něj. Méně naopak druhy vymírají, když se začne prostředí likvidovat od vnitřku směrem ven, například plantáže se rozrůstají v okolí silnice, která původní prales protnula.

Důvody těchto rozdílů jsou podle Storcha poměrně složité, ale zjednodušeně lze říci, že je to tím, že vzácné druhy se s větší pravděpodobností vyskytují na okraji dané plochy. "Je to proto, že vzácné druhy mají tendenci být spíše na okraji nějakého území," doplnil.

U skupin s obecně malými areály rozšíření, jako jsou třeba obojživelníci, může být rychlost vymírání dokonce přímo úměrná rychlosti ničení prostředí, když prostředí ubývá od okrajů směrem ke středu. "Jinými slovy, v tomto případě ubude o tolik více druhů, o kolik ubylo původního prostředí," dodal.

Výzkum vědci provedli na stávajících celosvětových datech o geografickém rozšíření všech ptáků, savců a obojživelníků. Vytvořili simulace různých situací a studovali, které druhy by vymřely při mizení nějakého území.

Zdroj: http://www.denik.cz/z_domova/vymirani-rostlin-a-zivocichu-neni-zdaleka-tak-rozsahle-zjistili-vedci-20151207.html

Proč vymírají druhy? Čeští vědci pomáhají objasnit důvody

lidovky.cz | 11.12.2015 | Rubrika: Lidovky / Věda | Strana: 0 | Autor: ČTK | Téma: Přírodovědecká fakulta


Vymírání rostlin a živočichů není zdaleka tak rozsáhlé, jak se původně předpokládalo. Rychlost ubývání druhů je však velká, a kdyby stejným tempem pokračovalo, může se podle vědců za několik set let ztratit tolik druhů jako při masovém vymírání v geologické minulosti - před 65 miliony lety, kdy zmizeli dinosauři.

Čeští a američtí vědci nově zjistili, že záleží na tom, kde přesně čili v jaké lokalitě druhů ubývá, řekl ekolog David Storch zPřírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

„Dřív se počítalo, že za rok zmizí půl procenta tropického pralesa a z toho se počítalo vymírání. Odhady byly dělány z toho, jaký je vztah mezi plochou a počtem druhů. My ale ukazujeme, že znalost tohoto vztahu nestačí, protože je klíčové, kde přesně se vymírá, kde prales nebo jiné prostředí mizí,“ řekl Storch. Kolik druhů na planetě ve skutečnosti je, není stále jasné a také se to těžko odhaduje.

Na studii pracovali výzkumníci z Centra pro teoretická studia UK a Akademie věd ČR a katedry ekologie Přírodovědeckéfakulty UK a vědci z americké univerzity v Yale. Výzkum zveřejnil prestižní časopis Nature Communications.

Nejvíc druhů podle jejich zjištění vymírá, začne-li původní prostředí mizet od okraje a jeho likvidace pokračuje směrem ke středu, například když původní tropický deštný les začne postupně ubývat vlivem šířících se plantáží, které byly kolem něj. Méně naopak druhy vymírají, když se začne prostředí likvidovat od vnitřku směrem ven, například plantáže se rozrůstají v okolí silnice, která původní prales protnula.

Důvody těchto rozdílů jsou podle Storcha poměrně složité, ale zjednodušeně lze říci, že je to tím, že vzácné druhy se s větší pravděpodobností vyskytují na okraji dané plochy. „Je to proto, že vzácné druhy mají tendenci být spíše na okraji nějakého území,“ doplnil.

U skupin s obecně malými areály rozšíření, jako jsou třeba obojživelníci, může být rychlost vymírání dokonce přímo úměrná rychlosti ničení prostředí, když prostředí ubývá od okrajů směrem ke středu. „Jinými slovy, v tomto případě ubude o tolik více druhů, o kolik ubylo původního prostředí,“ dodal.

Výzkum vědci provedli na stávajících celosvětových datech o geografickém rozšíření všech ptáků, savců a obojživelníků. Vytvořili simulace různých situací a studovali, které druhy by vymřely při mizení nějakého území.

http://relax.lidovky.cz/proc-vymiraji-...veda.aspx?c=A151208_134450_ln_veda_ape
 

Nejvíc druhů vymírá, začne-li původní prostředí mizet od okraje

9.12.2015 01:14 | PRAHA (ČTK)

Nejvíc druhů podle zjištění vědců vymírá, začne-li původní prostředí mizet od okraje. Méně naopak druhy vymírají, když se začne prostředí likvidovat od vnitřku směrem ven

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Jess Kraft / Shutterstock.com

Vymírání rostlin a živočichů není zdaleka tak rozsáhlé, jak se původně předpokládalo. Rychlost ubývání druhů je však velká, a kdyby stejným tempem pokračovalo, může se podle vědců za několik set let ztratit tolik druhů jako při masovém vymírání v geologické minulosti - před 65 miliony lety, kdy zmizeli dinosauři. Čeští a američtí vědci nově zjistili, že záleží na tom, kde přesně čili v jaké lokalitě druhů ubývá, sdělil ekolog David Storch z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

"Dřív se počítalo, že za rok zmizí půl procenta tropického pralesa a z toho se počítalo vymírání. Odhady byly dělány z toho, jaký je vztah mezi plochou a počtem druhů. My ale ukazujeme, že znalost tohoto vztahu nestačí, protože je klíčové, kde přesně se vymírá, kde prales nebo jiné prostředí mizí," řekl Storch. Kolik druhů na planetě ve skutečnosti je, není stále jasné a také se to těžko odhaduje.

Nejvíc druhů podle zjištění vědců vymírá, začne-li původní prostředí mizet od okraje a jeho likvidace pokračuje směrem ke středu, například když původní tropický deštný les začne postupně ubývat vlivem šířících se plantáží, které byly kolem něj. Méně naopak druhy vymírají, když se začne prostředí likvidovat od vnitřku směrem ven, například plantáže se rozrůstají v okolí silnice, která původní prales protla.

U obojživelníků může být rychlost vymírání přímo úměrná rychlosti ničení prostředí. Jinými slovy, ubude o tolik více druhů, o kolik ubylo původního prostředí

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Rich Carey / Shutterstock.com

Důvody těchto rozdílů jsou podle Storcha poměrně složité, ale zjednodušeně lze říci, že je to tím, že vzácné druhy se s větší pravděpodobností vyskytují na okraji dané plochy. "Je to proto, že vzácné druhy mají tendenci být spíše na okraji nějakého území," doplnil.

U skupin s obecně malými areály rozšíření, jako jsou třeba obojživelníci, může být rychlost vymírání dokonce přímo úměrná rychlosti ničení prostředí, když prostředí ubývá od okrajů směrem ke středu. "Jinými slovy, v tomto případě ubude o tolik více druhů, o kolik ubylo původního prostředí," dodal.

Výzkum vědci provedli na stávajících celosvětových datech o geografickém rozšíření všech ptáků, savců a obojživelníků. Vytvořili simulace různých situací a studovali, které druhy by vymřely při mizení nějakého území.

Na studii pracovali výzkumníci z Centra pro teoretická studia UK a Akademie věd ČR a katedry ekologie Přírodovědecké fakulty UK a vědci z americké univerzity v Yale. Výzkum zveřejnil prestižní časopis Nature Communications.

http://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/nejvic-druhu-vymira-zacne-li-puvodni-prostredi-mizet-od-okraje