Je glukosa odpovědná za šíření kvasinkové infekce v organismu?
Významný příspěvek přírodovědců z centra BIOCEV k problematice potenciálně patogenních biofilmů - nový model regulace šíření kvasinkového biofilmu v rámci organismu.
Fungální infekce představují vzrůstající problém v medicíně zejména u pacientů léčených imunosupresivní terapií. Tento problém je o to závažnější, protože chybějí léčebné přípravky účinné proti fungálním biofilmům. Rody Candida a Cryptococcus patří mezi hlavní lidské oportunní kvasinkové patogeny, ale jsou prokázány i infekce (včetně systémových) způsobené kvasinkami Saccharomyces, široce využívanými v potravinářství. Frekvence těchto infekcí je sice nízká a klinické a virulentní kmeny S. cerevisiae mají řadu specifických vlastností, ale vysoká rezistence k antifungálním látkám jim umožňuje kolonizovat místa uvolněná po odstranění citlivé C. albicans či dalších kvasinek. Schopnost adheze je klíčovou vlastností, která umožní kvasinkovým buňkám osídlit v hostiteli nová místa a vytvořit biofilm (komplexní mnohobuněčnou strukturu vysoce resistentní k imunitnímu systému hostitele i léčivům).
Autoři v článku (https://www.nature.com/articles/s41522-020-0118-1) odhalili, že dvě důležité fáze životního cyklu biofilmu, který na pevném plastovém povrchu vytváří přírodní kmen S. cerevisiae, jsou řízeny regulačními faktory Cyc8p a Tup1p a hladinou přítomné glukózy. Uveřejněný model regulace šíření biofilmu v organismu zdůrazňuje regulační roli změn hladiny glukózy v krvi, které prostřednictvím Cyc8p mohou „přepnout“ mezi adhezí (a vytvořením biofilmu) a uvolněním buněk, a tím ovlivnit šíření biofilmu. Zvýšená hladina glukózy tedy představuje významný rizikový faktor přispívající k šíření biofilmových infekcí, např. u diabetických pacientů.
Akce dokumentů