V manželství s vědou|média

iHNed.cz | 8.3.2019

Být s dítětem doma tři roky ovlivní mozek, návrat do práce pak trvá dlouho a je to pro ženu diskriminující, říká manželský pár vědců​

Pětiletý chlapec sedí v laboratoři a sleduje kreslený seriál. Vedle v pracovně má na stole rozloženou stavebnici. Biologové Pavel a Romana Stopkovi si svého třetího, nejmladšího syna berou do práce často. "Díky tomu, že si práci můžeme flexibilně zorganizovat podle našich potřeb, synka vyzvedneme ze školky po obědě a můžeme s ním strávit víc času," říká Pavel Stopka. V mezinárodním výzkumném centru BIOCEV ve Vestci u Prahy je vedoucím laboratoře genetiky chování, kde se zkoumá, jak se zvířata navzájem rozpoznávají. Stopkovi spolu na jednom pracovišti působí už téměř dvacet let a ještě déle jsou i manželé. Společnou práci považují za výhodu: mohou si navzájem vycházet vstříc a "ponorku" prý neznají. On řídí výzkumnou práci a organizuje nové projekty a ona se na nich se zbytkem týmu podílí. "Romana je v tom naprostý génius. Její pečlivost je pro vědeckou práci nepostradatelná. Největší výhoda je v tom, že když jeden z nás dělá časově náročný experiment, druhý automaticky běží do školky nebo udělá jídlo celé rodině," pochvaluje si Stopka.
 

Hospodářské noviny | 8.3.2019 | Rubrika: Události | Strana: 8​

V manželství s vědoum
Vědecké páry se často seznamují už při studiích a vydrží celý život. Jakmile ale přijdou děti, začínají velké problémy. Manželé si vypomáhají, jenže systém jim vychází jen málo vstříc. A jsou to pak většinou ženy, které musí ze své vědecké kariéry slevit.

Pětiletý chlapec sedí v laboratoři a sleduje kreslený seriál. Vedle v pracovně má na stole rozloženou stavebnici. Biologové Pavel a Romana Stopkovi si svého třetího, nejmladšího syna berou do práce často. „Díky tomu, že si práci můžeme flexibilně zorganizovat podle našich potřeb, synka vyzvedneme ze školky po obědě a můžeme s ním strávit víc času,“ říká Pavel Stopka. V mezinárodním výzkumném centru BIOCEV ve Vestci u Prahy je vedoucím laboratoře genetiky chování, kde se zkoumá, jak se zvířata navzájem rozpoznávají. Stopkovi spolu na jednom pracovišti působí už téměř dvacet let a ještě déle jsou i manželé. Společnou práci považují za výhodu: mohou si navzájem vycházet vstříc a „ponorku“ prý neznají. On řídí výzkumnou práci a organizuje nové projekty a ona se na nich se zbytkem týmu podílí. „Romana je v tom naprostý génius. Její pečlivost je pro vědeckou práci nepostradatelná. Největší výhoda je v tom, že když jeden z nás dělá časově náročný experiment, druhý automaticky běží do školky nebo udělá jídlo celé rodině,“ pochvaluje si Stopka.

(...)