Chemie, nebo biologie|Vesmír | 3.5.2018 | Rubrika: diskuse | Strana: 17

Emoce a argumenty

Pohybuji se v prostředí molekulárních biologů, kteří pokládají za samozřejmé, že život je jen složitá chemie, kterou se můžeme podle aktuálních potřeb pokoušet více či méně úspěšně upravovat, měnit její podstatu a de novo ji vytvářet. Proto jsem měl obavu, že můj článek o nemožnosti vytvořit jinou než nulovou hypotézu života (Život je jen koncept, viz Vesmír 97, 146, 2018/3) bude brán jako samozřejmost a opakování všeobecně známých skutečností. Tuto obavu ovšem vyvrátil úvodník březnového Vesmíru.
Potěšilo mě, že se pan Anton Markoš postavil do role filozofa v kresleném vtipu otištěném ve zmíněném článku. Člověka, který zastává stanovisko jenom z emocionálních důvodů, i když pro ně nepředkládá žádné racionální zdůvodnění. Samozřejmě bych se neodvážil tvrdit, že nulová hypotéza je jediná možná. Hypotéza se ale nevyvrací tím, že se člověk urazí, ale tím, že předloží důkazy, které jsou s hypotézou v rozporu.

(...)

Doc. RNDr. Anton Markoš, CSc., (*1949) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK. Na katedře filozofie a dějin přírodních věd PřF UK se zabývá teoretickou biologií. Napsal knihy Povstávání živého tvaru (1997), Tajemství hladiny (2000), Berušky, andělé a stroje (spolu s J. Kelemenem, 2004), Život čmelákův (spolu s T. Daňkem, 2005), Staré pověsti (po) zemské (spolu s L. Hajnalem, 2007), Profil absolventa (2008), editoval sborníky Náhoda a nutnost (2008), Life as its own designer (Springer, 2009), Jazyková metafora živého (2010).