Nový typ imunitních buněk má silnou českou stopu

Krev je tvořena velkou a pro laika i poměrně nepřehlednou řadou buněčných typů. Velkou třídu těch, které se účastní imunitní odpovědi, jsou tzv. antigen-prezentující buňky (APC buňky). Ty jsou schopné pozřít cizorodý organický element, rozštěpit jej na velmi malé kousky a vystavit je na svém povrchu. Informace, vystavená tímto způsobem na povrchu slouží jako signál dalším typům buněk imunitního systému k tomu, že se zde děje nějaký průšvih, nějaká infekce. 

“Antigen prezentující buňky jsou známé už roky - my jsme však před několika lety objevili, že existuje ještě další typ takových buněk. Těmto buňkám říkáme  RORγt+ APC, bohužel nemají žádný kratší “sexy” název,” usmívá se Jan Dobeš.  Cesta mladého českého vědce k objevu těchto buněk vedla  přes pátrání po původu vzácného a složitého komplexu autoimunitních onemocnění, jemuž se věnoval během svého doktorátu na Ústavu molekulární genetiky AV ČR ve skupině Dominika Filippa. Postdoktorskou stáž poté trávil v laboratoři původem českého vědce Jakuba Abramsona na Weizmannově institutu věd v Izraeli. Ačkoliv se Jakub Abramson nevěnoval výzkumu právě těchto buněk, spojovníkem byl jeho výzkum buněk brzlíku, které jsou typické expresí biologicky velice významného genu AIRE, který reguluje expresi asi 6000 dalších genů. “Právě tento gen se exprimuje také v “našich” RORγt+ APC buňkách, byť v nich dělá asi úplně jiné věci,” vysvětluje Jan Dobeš, který dnes  vede Laboratoř mikrobiální imunologie na PřF UK. Ačkoliv většina studií byla založena na myším modelu, který v imunologii drtivě převládá,  existuje dnes i několik výzkumů, které ukazují, že tyto buňky mají i lidé. Člověk je však pochopitelně mnohem méně probádán než myši. 

Na objevu těchto buněk jsou nejzajímavější vlastně dvě věci. První je ta, že ačkoliv mají vlastnosti a schopnosti APC buněk, patří do odlišné buněčné vývojové řady. “Zatímco APC buňky pocházejí z  tzv. myeloidní řady, mezi které patří například makrofágy či dendritické buňky, “naše” RORγt+ APC ve skutečnosti patří mezi buňky z vývojové linie lymfoidní, kam patří např. T-lymfocyty. Otázka je, zda jde o něco vývojově staršího či jde o nějakou nadstavbu myeloidních buněk,”  popisuje Jan Dobeš. Další zajímavostí je, že jsou tyto buňky zjevně velmi důležitým faktorem při formování imunitní odpovědi organismu. Během posledních zhruba pěti let vyšlo ještě několik reportů, které potvrzují, že tento typ buněk skutečně existuje a mají různé funkce. V loňském roce publikoval tým Jana Dobeše a Jakuba Abramsona článek, který ukázal, že tyto buňky hrají klíčovou roli v imunitní odpovědi organismu proti kvasinkovým infekcím v ústní dutině a ve střevech. Několik skupin v USA zase odhalilo, že tyto buňky dokáží modulovat funkci T-lymfocytů tak, že neútočí na buňky střevní mikrobioty. Špatné vyladění imunitní odpovědi vůči střevní mikrobiotě může vést k nepříjemným zánětlivým onemocněním střev (Crohnovy choroby). 

Mgr. Jan Dobeš, Ph.D., foto: Petr Juračka

Tím, že jde  o nové objevy, vznikl ve vědeckém poznání těchto buněk trochu zmatek - každý jim říkal jinak, různé skupiny je popisovaly z jiných stran. “Právě toto byl důvod, proč jsme byli ještě společně se dvěma americkými a izraelskou skupinou Jakuba Abramsona vyzváni, abychom sepsali review článek, který shrnuje pokroky ve výzkumu těchto buněk za posledních zhruba 5 let. Jelikož jde o žhavé téma výzkumu, začalo se tomuto buněčnému typu věnovat více týmů - dnes jich je 7 - 8, což je na imunologii poměrně dost a lze očekávat, že další budou přibývat. Jedním z účelů našeho článku je udělat v dosavadním poznání tohoto buněčného typu pořádek a přiblížit výsledky z tohoto dramaticky se rozvíjejícího oboru širší komunitě,” shrnuje Jan Dobeš. 

- zpracoval Michal Andrle - 

Jakub Abramson, Jan Dobeš, Mengze Lyu, Gregory F. Sonnenberg, The emerging family of RORγt+ antigen-presenting cells, https://doi.org/10.1038/s41577-023-00906-5