Bičenka poševní, parazit s rodokmenem
Ročně se bičenkou poševní nakazí 180 milionů lidí a ve vyspělých zemích se jedná o nejrozšířenější nemoc způsobovanou prvoky. Dalším důležitým zástupcem je bičenka dobytčí napadající hospodářská zvířata, čímž působí značné ztráty zemědělcům. Z evolučního hlediska jsou pak nesmírně zajímavé tzv. brvitky. Tyto „obrovské“, až půl milimetru velké, buňky s tisíci bičíků žijí ve střevech termitů, kterým umožňují trávit dřevo.
Na Parabasalia nedávno zaměřili svou pozornost tři výzkumníci z kateder parazitologie a zoologie naší fakulty a závěry svého bádání publikovali v mezinárodním časopise Protist. S pomocí sofistikovaných metod molekulární genetiky se pokusili odhalit skutečné příbuzenské vztahy mezi jednotlivými členy této skupiny, které byly dosud tušeny jen v náznacích. Výsledkem je (kromě popisu 3 dosud neznámých druhů) nový systém, který by snad mohl být v souladu s reálnými příbuzenskými vztahy. Namísto dosavadního provizorního třídění na malé bičenky a velké brvitky autoři navrhují rozdělit Parabasalia do 6 přirozených tříd – 3 z nich obsahují bičenky a další 3 brvitky. Pochopitelně nejde o pouhé samoúčelné škatulkování. Z výzkumu plynou některé zajímavé závěry pro evoluční biologii a parazitologii. Potvrzuje se totiž podezření, že ony veliké brvitky s množstvím bičíků, silně zmnoženou DNA a chutí na celulózu vznikly několikrát nezávisle na sobě. Spojenectví s termity je tedy nejspíše velmi výhodnou evoluční strategií a nutí prvoka vždy ke stejným adaptacím.
Uvedená práce našich biologů je pěkným příkladem základního výzkumu. Neplynou z ní žádné bezprostřední praktické aplikace, třeba v boji s parazity nebo v ochraně pralesů, buduje ale nezbytný teoretický rámec pro další výzkumy, klade nové otázky a v neposlední řadě je dalším pomyslným dílkem do velké skládačky stromu života, tedy i našeho vlastního rodokmenu.
Lukáš Novák
Akce dokumentů