Historie sbírky

Prof. V. Švambera

Významný český kartograf profesor Václav Švambera se zasloužil o vytvoření Státní sbírky mapové v roce 1920. Fakticky však vznikla již o třicet let dříve. Základem sbírky se staly fondy Geografického ústavu fakulty, dále množství mapových listů z válečného archivu ve Vídni po rozpadu Rakousko-Uherska i kartografické archiválie různých knihoven. Prof. Švambera získal od Ministerstva školství a národní osvěty pravidelnou dotaci pro sbírku, ale i mimořádné dotace. V roce 1920 získala sbírka na akvizice 20 000,-Kč. (Průměrný plat úředníka činil pro srovnání 150,-Kč/měsíčně). Po zakladateli v jeho úsilí pokračovali další význační představitelé - profesoři Bedřich Šalamon a především Karel Kuchař, jenž ve sbírce působil prakticky 50 let. Ve třicátých letech minulého století byly významné práce na atlase reprodukcí starých národních map – Monumenta Cartographica, spolupráce na Atlase Republiky československé a na přípravě výstavy světové kartografie. Za druhé světové války byly vysoké školy uzavřeny. Zřejmě německou univerzitou byla sbírka vystěhována z Prahy kvůli obavám z bombardování, což se ukázalo jako prozřetelné. V roce 1945 byly vybombardovány Emausy.

Archivní fondy byly rozšiřovány akvizicemi zahraniční produkce a povinnými výtisky map od domácích institucí a firem. Po druhé světové válce připadly Státní sbírce mapové podle tzv. Benešových  dekretů  fondy Německé univerzity, později akvizice ze zrušených zámeckých knihoven. Podle rozhodnutí národní kulturní komise byl fond Státní sbírky mapové obohacen i mapovými sbírkami Národního muzea a Národní knihovny. Mapová sbírka je od svého vzniku po celou dobu existence umístěním i funkčností spjata s Přírodovědeckou fakultou UK v budově na Albertově, i když ne vždy byla její organizační součástí.

Status Státní sbírky mapové si udržela až do roku 1953, kdy byla včleněna do nově vzniklé československé akademie věd. Nejprve jako Kabinet kartografie, později byla součástí Geografického ústavu AV. Až do roku 1974 zde působil prof. Karel Kuchař, jeden z nejvýznamnějších historických kartografů. Po jeho odchodu sbírka měla sice 2 zaměstnance, ale značně chátrala, neboť se jí nedostávalo peněz na správu a ochranu fondů ani na rozvoj. Geografický ústav ČSAV byl v roce 1993 zrušen a Mapová sbírka se ve značně zbědovaném stavu navrátila původnímu vlastníkovi, Univerzitě Karlově, Přírodovědecké fakultě.

Ve sbírkových fondech jsou zařazeny originály a faksimile kartografických výtvorů od osmého století po současnost z různých lokalit světa. Snad nejhezčí kartografické výtvory představují mapy atlasů ze 16., 17. a 18. století se jmény kartografických velikánů jako jsou Mercator, Ortelius, Blaeu, Delisle, Sanson, Homann, Seutter, ale též i mapy zhotovené představitelem kartografie na území našeho státu, Müllerem. Starým mapovým dílům dominovaly umělecké prvky, jako jsou zdobné rámování titulu či mapové legendy, alegorická znázornění Země, států, řemesel, obchodu, perspektivní pohledy na význačná místa, hlavně sídla (kartuše, parerga, veduty). Poutavé jsou zejména krásné kolorované mědirytiny. Mezi atraktivní exponáty patří i glóby. Sbírkový fond je úměrně možnostem obohacován i o soudobé produkty (papírové i digitální), především mapy a atlasy. 

PhDr. et Mgr. Eva Novotná - ředitelka Mapové sbírky

Mapová sbírka v roce 1931