Výstava: Mapa Království českého, 1720

Termín: 17. 3. 2020 – 31. 5. 2020 (po–pá: 9,00–17,00)
Místo: Albertov 6, Praha 2, 2. patro, předsálí Mapové sbírky
Vstup zdarma

Výstava představí život a dílo kartografa Johanna Christopha Müllera (1673-1721), jehož tzv. velká
mapa Čech pod titulem Mappa geographica Regni Bohemiae byla dokončena před 300 lety.
Zatímco jeho předchůdci pracovali na českých mapách většinou ze soukromé iniciativy, tímto
mapováním byl Müller pověřen císařem Karlem VI., který k zaměřování Českého království vydal
zvláštní patent (1712).
Müller nejprve mapoval Uhry (1698-1699, 1706, 1708-1709), poté Moravu (1708-1712) a v roce 1712
započal se svým životním dílem, velkou mapou Českého království.
Práce dokončil roku 1718 a dva roky probíhaly korektury. Mapu v měřítku 1 : 132 000 rozvrhl do
25 sekcí a doplnil je přehlednou mapou. Rukopisné elaboráty českých krajů se dochovaly ve Vídni.
Zatímco Müllerovi předchůdci popisovali kolem tisíce sídel (P. Aretin 1 200 a M. Vogt 3 500), Müller
jich popsal již 12 500. Názvy si ověřoval v zemských deskách, ale i u místních úředníků. Ti k jeho dílu
přistupovali velmi rezervovaně, neboť se obávali dalších povinností spojených se zásobováním
armády. 48 mapových značek označuje nejen města, vesnice a kláštery, ale i doly, sklárny, mlýny
apod. Zaznamenal a popsal také množství pohoří označených stále ještě kopečkovou metodou.
Detailně zakreslil vodní toky a rybníky.
Mapování probíhalo postupně podle krajů. Pracoval s buzolou a pomocí přístroje nazývaného
viatorium, který byl připojen k cestovnímu vozu. Naměřená délka se odvíjela od počtu otáček kola
a jeho obvodu. Zeměpisné souřadnice nejspíš přebíral ze stávajících tabulek.
Na mapě se také projevily změny v zemském zřízení, kdy v roce 1714 byla země rozdělena na 12
krajů.
Po dokončení díla v roce 1720 české stavy pověřily vyrytím díla augsburského mistra Michaela
Kauffera. Rohové výzdoby mapy nesvěřily nikomu menšímu než malíři Václavu Vavřinci Reinerovi,
který byl hvězdou českého barokního nebe. V rozích vytvořil působivý pohled na Hradčany
s kamenným mostem a Vltavou pod ochranou Panny Marie s Ježíškem a sv. Václavem. V dalším
parergonu zachytil působivou personifikaci českých řek s amforami a českým zemědělstvím. Kolem
legendy rozvinul symboly průmyslu země, hutí a dolů. Konečně v poslední čtvrtině, kolem názvové
kartuše, vykreslil roční období s vinicemi, chmelnicemi a loveckou scénou.
Dílo bylo vyryto a vydáno v roce 1722. Autor se toho však již nedožil. 48letý Müller zemřel na
následky vyčerpání z neustálých měření v terénu již roku 1721. V jeho díle pokračoval poručík Johann
Wolfgang Wieland.
Ten nejprve dokončil revize tiskových desek velké mapy a dílo zmenšil do podoby střední mapy
v měřítku 1 : 231 000.
Ta byla velmi žádaná, neboť tzv. velká mapa Čech byla velmi drahá, zvláště poté, co se rozšířila pověst
o zničení původních tiskových desek. Ve skutečnosti se matrice obou map, velké i střední, dochovaly
a dnes jsou uloženy v Národním technickém muzeu v Praze. V roce 1934 z nich dokonce byly tištěny
novotisky pro edici starých map vydávanou tehdejším Geografickým ústavem Univerzity Karlovy pod
názvem Monumenta cartographica Bohemiae. Edici, která dodnes zůstává nepřekonatelným
etalonem historických kartografů, vedli profesoři Václav Švambera a Bedřich Šalamon.

Kromě velké a střední mapy bude na výstavě představena i mapa Chebska a její rukopis z roku 1714,
kdy měl Müller vyměřovat hraniční území.
Velká Müllerova mapa byla tajná. Císař dal sice souhlas k volnému prodeji, ale až do roku 1805 byl její
prodej kontrolován a povolován pouze guberniálním prezidiem.
Müllerova mapa se pak využívala prakticky dalších 100 let. Po sedmileté válce (1756-1763) se
vyměřovalo v Čechách znovu. Podkladem prvního vojenského mapování (1764-1767) se stala opět
Müllerova mapa zvětšená do měřítka 1 : 28 800. Důstojníci do ní zakreslovali metodou „á la vue“,
tj. prostým pozorováním terénu silnice, mosty a zejména zemskou hranici. Z tohoto mapování ale
listy celé země nikdy souborně nevyšly. Proto používali vojevůdci všech bojujících stran Müllerovu i
Wielandovu mapu ještě za napoleonských válek. O novém vydání se tehdy neuvažovalo, protože se
všichni domnívali, že tiskové desky byly zničeny.
Müller a Wieland byli poslední jednotlivci, kteří u nás sami zpracovali podrobné mapy celých zemí.
Návštěvníci výstavy si budou moci prohlédnout kopie Müllerových map z Mapové sbírky PřF UK, ale
i tiskových desek z Národního technického muzea. Kopii rukopisného rejstříku k Wielandově střední
mapě Čech poskytl laskavě Ústřední archiv zeměměřictví a katastru.
V chodbě je také vystavená restaurovaná kopie novotisku velké mapy z roku 1934 v originálním
dubovém rámu na celkové ploše 6,5 m 2 .

Obal na mapu

Označení 1. sekce

Mülletova mapa Království českého, 1720