Život jako porozumění, život jako hra

Co je to vlastně život a jeho evoluce? Jedny ze základních otázek přírodních věd, a přitom ty z nejtěžších. Přes staletí výzkumů jsme dnes schopni spíše vyjmenovávat dlouho řadu charakteristických vlastností živých bytostí, nebo naopak definovat, co život určitě není. Pod pojmem evoluce si většina čtenářů představí pojem „vývoj“, při hledání definice v učebnicích najdeme opět nepřeberný výčet definic, málokterá je ale uspokojivá.

Obal knihy

Na počátku novověku v 17. století začala část přírodovědců chápat těla živých organismů jako dokonale seřízené stroje. S přibývajícími poznatky v dalších staletí začalo být jasné, že takováto metafora je již déle neudržitelná a hledaly se proto nové koncepty, jak život lépe pochopit. Vlastně se hledají dodnes. Autoři se nespokojují s pohledem na živé bytosti jakožto na pouhé přenašeče genetické informace, sloužící výhradně k její replikaci a na evoluci jakožto na souboj „replikátorů“. Nabízí čtenářům širší a složitější výklad, než jaký nalezneme v běžných učebnicích.

Upozorňují na to, že Darwinova teorie přináší bytostně historický pohled na vývoj života, jedná se svého druhu o sociologii přírody, o výklad příběhu živých bytostí. Tímto revolučním počinem ovšem samotný Darwin vykročil za hranice přírodních věd, protože dějinný vývoj se nikdy zcela neopakuje a prakticky jej nelze předvídat. V takovém případě ovšem evoluce života nemůže být zkoumána základními nástroji přírodovědy, jakým je například opakovatelný experiment s kontrolní skupinou. Bytostnou vlastností života je tedy jedinečná dějinnost, evoluční biologie se proto stylem výkladu minulých dějů přibližuje humanitním vědám.

Další klíčovou schopností živého je práce s informacemi. Dědičná informace podle autorů není rigidním „počítačovým programem“, ale skutečnou pamětí a informací, umožňující svým nositelům reagovat různými způsoby podle aktuální potřeby. Potomci od svých rodičů tedy dědí skutečnou paměť, s níž pak nakládají podle svých možností, potřeb či individuálního vkusu. Podobně živé bytosti reagují i na podněty ze svého okolí. Nechovají se jako jednoduché mechanismy se slepou poslušností, ale jsou nadány schopností se rozhodovat, dokonce předvídat budoucí děje a připravovat se na ně.

Autoři svá překvapivá tvrzení pečlivě dokládají informacemi z mnoha vědeckých prací a budují tak cestu ke komplexnějšímu pochopení života a evoluce, než na jaké jsme zvyklí. Nabízí zajímavou a vtipnou metaforu. Místo tradičnějšího obrazu organismu a vývoje, přirovnávající život k dokonale sladěnému orchestru vážné hudby, vidí dějiny života jako nekonečný improvizovaný jazzový koncert. 

Další informace mohou zájemci načerpat např. ze záznamu přednášky z cyklu "Biologické čtvrtky". 

ŠVORCOVÁ, Jana; MARKOŠ, Anton. Epigenetic processes and evolution of life. CRC Press, 2019.

Roman Figura