E-mail | SIS | Moodle | Helpdesk | Knihovny | cuni.cz | CIS Více

česky | english Přihlášení



Přírodověda populárně

Popularizační rubrika přináší stručná shrnutí nejnovějších věděckých článků pracovníků přírodovědecké fakulty, rozhovory se zajímavými lidmi i reportáže ze zajímavých vědeckých událostí na PřF UK. Je určena všem zájemcům o vědu, ať už z řad vědců, studentů nebo veřejnosti.
Odolní bičíkovci u Máchova jezera
Zlativky, odborným názvem chrysofytní řasy či Synurales, jsou malá skupina sladkovodních bičíkovců. Jejich buňky jsou obaleny atraktivními křemičitými šupinkami, uspořádanými podobně jako tašky na střeše. Podle jejich vzhledu se tyto organismy dají zařadit až do druhu bez použití jakýchkoliv molekulárních metod, často používaných v moderní taxonomii řas. Proč ale tyto organismy využívají množství křemíku na stavbu šupinek není zatím známo. Jedním z důvodů může být odolnost vůči predátorům.
Nová antibiotika izolovaná ze včelího jedu
S tím, jak stoupá počet nově objevených druhů patogenních bakterií, stoupá také poptávka po nových, účinnějších typech antibiotik. Při jejich hledání vycházejí vědci často z látek běžně se vyskytujících v přírodě.
Co mají společného bradavice a rakovina?
Na první pohled se spojitost mezi nepříjemným virovým onemocněním a zhoubným nádorovým bujením hledá asi těžko. Při bližším přezkoumání však najdeme jedno pojítko z rostlinné říše. Je jím vlaštovičník větší (Chelidonium majus), bylina, se kterou se u nás můžete setkat prakticky kdekoliv. Na okrajích cest, na rumištích nebo třeba u lesa. Kvete od května do září a je celkem dobře rozpoznatelný podle jasně žlutých květů a chlupaté lodyhy.
Bičenka poševní, parazit s rodokmenem
V oné houštině podivností, které nabízí diverzita jednobuněčných prvoků, narazíme na jednu malou, ale významnou skupinu organismů. Nazývají se Parabasalia, všichni se obejdou bez kyslíku a až na vzácné výjimky je nenajdeme žít volně, ale vždy v těle nějakého živočicha. Někteří svým hostitelům škodí, jiní pomáhají. Patří sem například bičenka poševní, drobný příživník způsobující nebezpečné pohlavně přenosné záněty.
Od mihulí ke vzniku čelistí
Otázka evoluce čelistí je jedním z klíčových problémů zoologie obratlovců. Jejich vznik umožnil obratlovcům přejít z konzumování planktonu k lovu větší kořisti a postupně tak ovládnout mořské i pevninské potravní řetězce. Dnes tak známe okolo 58000 druhů čelistnatců, bezčelistných mihulí a sliznatek je naproti tomu pouhá stovka. Skupina autorů v čele s Robertem Černým z katedry zoologie PřF UK se pokusila vzniku čelistí přijít na kloub a pomocí metody in situ hybridizace nahlédnout do poměrů, které panují mezi geny, podílejícími se na vzniku chrupavčitých výztuh hltanu u mihulí, které se podobné vymoženosti nedočkaly. Výsledky byly před nedávnem publikovány v prestižním časopise PNAS (Proceedings of the National Academy of Sciences).
Jurský park v srdci Evropy?
Zkuste si představit tropický ostrov s bujnou vegetací, písečnými plážemi, omývaný vlnami teplé a mělké laguny. Na pláži leží schránky různých mlžů a velkých ústřic. Další vlna náhle přikryje pískem kost velkého živočicha, se kterou si ještě před chvílí hráli žraloci.
Oči, okno do duše
Oči nám mohou o člověku mnoho prozradit. Pohled nám může například odhalit, čemu věnuje pozornost. Z očí lze také vyčíst některé emoce. Změna velikosti zorničky může být projevem soustředění. A barva očí, jak ukazuje nedávný výzkum, může u mužů vypovídat o dominanci. Tým vědců vedený Karlem Kleisnerem z Přírodovědecké fakulty nechal lidi ve zmíněném výzkumu hodnotit tváře studentů s modrýma nebo hnědýma očima. Tváře byly zobrazené na fotografiích a jejich hodnocení se týkalo atraktivity a dominance.
O myších, lidech a parazitu-manipulátorovi
Mezi největší jednobuněčné hvězdy naší fakulty právem patří parazitický prvok Toxoplasma gondii. V některých zemích západní Evropy se s ní během života setká více než polovina obyvatel, u nás je momentálně nakažena asi třetina populace. To znamená, že zhruba každý třetí čtenář tohoto textu má tu pochybnou čest toxoplazmu hostit ve svém těle, často v mozkové tkáni.
Račí replikátoři
Někdejší hojnost raků v potoce za vesnicí je při návštěvách u leckterých prarodičů obvyklou položkou ve výčtu toho, co zmizelo spolu s příslovečnými “starými zlatými časy”. Stejně jako mnozí jiní vodní tvorové byli i naši raci v průběhu minulého století zasaženi rostoucím znečištěním a regulací vodních toků. První velká rána evropským rakům však byla doslova morová - plísňové onemocnění zvané račí mor bylo na kontinent zavlečeno přes oceán v polovině 19. století a nelítostně hubilo celé jejich populace.
Krušné hory pod dohledem vědců
Metoda dobývání hnědého uhlí v Českých zemích se od druhé poloviny 20. století změnila. Nastoupila povrchová těžba a na jejím místě začaly vznikat rozsáhlé lomy. Takový výrazný zásah do terénu je však pro krajinu velikou zátěží a neobejde se bez následků. V oblasti Mostecké pánve vědci zaměřili svoji pozornost na narušenou stabilitu úpatí Krušných hor a rovněž na stabilitu přilehlého svahu.

Akce dokumentů