Přírodověda populárně
Popularizační rubrika přináší stručná shrnutí nejnovějších věděckých článků pracovníků přírodovědecké fakulty, rozhovory se zajímavými lidmi i reportáže ze zajímavých vědeckých událostí na PřF UK. Je určena všem zájemcům o vědu, ať už z řad vědců, studentů nebo veřejnosti.
|
Uvedená práce (dílo), jejímž autorem je Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko . |
Nejnovější články
- Parazit se převléká, aby unikl imunitnímu systému
- Objevit nový druh červa nezní jako moc velké terno. Je-li jím ale parazit napadající mnoho druhů živočichů včetně člověka a působí-li zdravotní problémy i v ČR, pak už za pozornost jistě stojí. Parazitologům z PřF UK se to podařilo před 14 lety, kdy v jižních Čechách popsali nový druh motolice z čeledi Schistosomatidae.
- Racionálně za lepšími inhibitory glutamát karboxypeptidasy II
- Čeští vědci z PřF UK, ÚOCHB a BTÚ AVČR ve spolupráci se zahraničními pracovišti využili znalosti struktury lidské glutamát karboxypeptidasy II pro návrh nových lipofilnějších inhibitorů, které ukazují možnou cestu k účinnějším léčivům. Své výsledky zvěřejnili v časopise Journal of Medical Chemistry.
- Jak člověk vnímá krásu a půvab zvířat
- Osobitý vkus a smysl pro krásu - mohlo by se zdát, že se jedná o ryze individuální cítění každého člověka, ale minimálně při posuzování vzhledu zvířat tomu tak není. Vnímání zvířecí krásy lidmi je částečně zděděno po dávných předcích ještě z dob, než se lidé rozšířili napříč kontinenty, a tak si toto dědictví v sobě neseme všichni stejně, bez ohledu na národnost či kulturní prostředí.
- Když dva dělají totéž, není to totéž
- Čeští vědci popsali úspěšnou přípravu enzymu α-N-acetylgalaktosaminidasy z Aspergilla niger v Saccharomyces cerevisiae. Kvasinky přitom ze stejného genu vyrábí tento protein trochu jinak než plíseň a není to vůbec na škodu.
- Nanovlákna nesoucí imunosupresiva a jejich využití při transplantacích
- Transplantace tkání, orgánů či nověji kmenových buněk představují v současnosti již dostupnou léčebnou možnost mnohých onemocnění. Hlavní limitace spočívají v omezeném zdroji transplantátů a v případě transplantací od geneticky odlišného jedince (většina transplantací) nutnosti modulace imunitního systému. Imunitu je třeba utlumit, aby organismus geneticky odlišné buňky toleroval, ale zároveň šetřit s ohledem na její nezastupitelnou roli především v protiinfekční obraně. Jak ukazují naši vědci, slibným se jeví využití nanovláken.
- Hra na schovávanou: Kde najde houba svého fotobionta?
- Jak to s těmi lišejníky je? Je to řasa, která si hledá svojí symbiotickou houbu ve všemožných podmínkách nebo je to naopak?
- Když houba leze (nejen) za nehty
- Plíseň na nehtech dokáže pořádně potrápit. A to obzvlášť, když běžná léčba nepomáhá. A co třeba zánět zevního zvukovodu, když se vlastně ani neví, že jde o houbovou infekci? Původce takovýchto patálií se rozhodli prověřit Vít Hubka z katedry botaniky PřF UK s kolegy z Pardubic (Pardubická krajská nemocnice) a Prahy (Mykologická laboratoř dermatovenerologické kliniky VFN a 1.LF FVL, Zdravotní ústav se sídlem v Praze).
- Legionářská nemoc přestavuje naše buňky
- Přes dvě stovky lidí nakažených neznámou nemocí, 34 z nich zemřelo. Taková byla bilance setkání amerických válečných veteránů v červenci roku 1976 ve Philadelphii. Jako původce infekce byla později identifikována bakterie šířící se klimatizací. Choroba dostala jméno „legionářská nemoc” a bakterie Legionella.
- Co je potřeba k životu bez kyslíku?
- V sedmdesátých letech se naši parazitologové podíleli na objevu nové buněčné organely. Do dneška, po více než tři desetiletí, se stále věnují jejímu výzkumu a nyní předkládají dosud nejúplnější popis proteinů, které obsahuje. Tou organelou je hydrogenozom, příbuzný „buněčných elektráren“ mitochondrií.
- Proč toxoplazma snižuje imunitu a zvyšuje pravděpodobnost narození chlapce?
- Toxoplasma gondii je celosvětově rozšířený parazit, jehož konečným hostitelem jsou kočkovité šelmy. Mezihostitelem se může stát většina teplokrevných živočichů včetně člověka. V infikované kočkovité šelmě se parazit pohlavně množí a ta vylučuje jeho oocysty po dobu jednoho až tří týdnů, poté se většinou stává vůči reinfekci doživotně imunní. Člověk a další mezihostitelé se mohou nakazit potravou kontaminovanou oocystami nebo infikovaným masem.
Akce dokumentů