E-mail | SIS | Moodle | Helpdesk | Knihovny | cuni.cz | CIS Více

česky | english Přihlášení



Články

Popularizační rubrika přináší stručná shrnutí nejnovějších vědeckých článků pracovníků přírodovědecké fakulty, rozhovory se zajímavými lidmi i reportáže ze zajímavých vědeckých událostí na PřF UK. Je určena všem zájemcům o vědu, ať už z řad vědců, studentů nebo veřejnosti.
Rozhovor s Petrem Sklenářem
V rámci Popularizace vědecké práce a dění na naší Přírodovědecké fakultě jsem se vydala udělat rozhovor s čerstvě habilitovaným docentem Petrem Sklenářem z katedry botaniky.
Nejen lidmi živ je komár
Člověk není jediným tvorem, kterého obtěžuje bodavý hmyz. Mnozí komáři, tiplíci i muchničky nejsou v jídle vůbec vybíraví a kromě krve člověka a jiných savců nepohrdnou ani tou ptačí. Takoví promiskuitní trapiči jsou nám potenciálně nebezpeční. Mohou totiž na nás, či naše domácí zvířectvo, přenést ptačí choroby, se kterým bychom se jinak neměli jak setkat.
Semena budoucích invazí byla zaseta
Tak lze vlastními slovy autorů shrnout poselství publikované v prestižním periodiku PNAS. Invazní druhy totiž na své uchycení a rozšíření v novém areálu potřebují i několik desítek let a dnešní globalizace obchodu a turistiky tak patrně právě teď rozsévá nové invaze, které naplno pocítí až příští generace.
Ochrana přírody ve městech: Jsou stejné principy uplatnitelné pro různé taxony?
Stále častěji používáme v běžné řeči slovní spojení "živoucí město" nebo "tady to žije". Co tím myslíme? Jednoduše řečeno, hodnotíme rozvoj města a celkovou spokojenost lidí, kteří v něm žijí. Ke spokojenosti zdejších obyvatel nemalým dílem přispívá také městská zeleň. Vždyť každé pořádné město má také svůj park, na který jsou tamnější obyvatelé náležitě pyšní. A co teprve přírodní památky, které se jen tak někde nevidí! Střežíme je jako oko v hlavě. Neřešíme otázku, zda tyto přírodní krásy budeme chránit nebo ne, ale jak je ochránit co nejúčiněji a zajistit, aby to naše město opravdu žilo.
Proč jsou ženy náchylnější k migrénám?
S migrénou se alespoň jednou v životě setká 17% světové populace, přičemž asi 13% tvoří ženy a pouhá 4% muži. Příčinu tohoto nepoměru se vědci snaží odhalit už mnoho let a po zveřejnění článku docenta MUDr. S. Adámka, CSc., z 1. lékařské fakulty a prof. RNDr. F. Vyskočila, DrSc., z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy to vypadá, že jsme zase o krůček blíže k cíli.
Oslava 80. narozenin Doc. RNDr. Vladimíra Hanáka, CSc.
Pění kurů v úterý 12. dubna poslouchalo na katedře zoologie nebývalé množství lidí, jejichž mysle i těla byla zaměstnána společným úkolem. Nebyl jím však základní výzkum, neoblíbená grantová úředničina ba ani výuka. Potenciál zúčastněných byl napřen na přípravu důstojné oslavy osmdesátých narozenin jednoho ze zakladatelů oboru zoologie na PřFUK a moderní chiropterologie v evropském měřítku, autora více než 300 vědeckých a takřka 500 vědecko-populárních článků, předsedy rady Národního parku Podyjí Vladimíra Hanáka.
Rozhovor s Janou Roithovou, nositelkou juniorského grantu Evropské výzkumné rady
Granty Evropské výzkumné rady jsou určeny špičkovým výzkumníkům, kteří přicházejí s novou revoluční myšlenkou, jež není pouhým pokračováním jejich předchozích úspěchů a může výrazně ovlivnit daný obor, posunout jeho hranice či otevřít nové výzkumné perspektivy.
Letokruhy - záznam historie v šifrách
Podle počtu letokruhů lze určit stáří stromu, to je všeobecně známo. Co když je ale možné dozvědět se z letokruhů ještě něco dalšího? Strom do sebe během svého života ukládá nejrůznější látky, a kmen tak představuje soubor informací, které jsou navíc díky letokruhům opatřeny poměrně přesnými časovými souřadnicemi. Takovéto zašifrované zprávy se dají souhrnně nazvat jako dendrochemický záznam. Ten může být na první pohled nečitelný, ale to jen do chvíle, než si dá někdo tu práci s jeho rozluštěním.
Oškliví papoušci? Děkujeme, nemáme zájem…
V nedávné době se vědci z Univerzity Karlovy v Praze ve spolupráci s vědci z německé University of Duisburg-Essen pokusili zjistit, nakolik potřeba ochrany druhů mezi papoušky v zoologických zahradách ustupuje jejich půvabu.
Spermie odhalují nevěru
Zajímalo by vás, jak často si nějaký ptačí druh užívá záletnictví? Jeho spermie vám to prozradí.
Vědci z PřF pomáhají proti povodním z ledovcových jezer v Kyrgyzstánu
Již téměř 10 let se výzkumná skupina kolem doc. Bohumíra Janského zabývá rizikem povodní z vysokohorských jezer v pohoří Ťan – Šan v severním Kyrgyzstánu. V současnosti většina horských ledovců po celém světě odtává a ani pohoří Ťan – Šan není výjimkou. Tavná voda se tak velmi často akumuluje převážně v morénou hrazených jezerech před ledovcovým čelem. Přesně to je i příklad největšího a nejnebezpečnějšího zkoumaného jezera, Petrova.
Není slepý jako rypoš
Pod zemí i v podzemí bývá tma. Úplná. Jakkoli se to zdá být vizuálně se orientujícímu člověku velkou nevýhodou, pod našima nohama úspěšně přebývá více než 250 druhů savců, ať už příležitostně či celoživotně. A nedá se říci, že by tím nějak strádali. Ba naopak, těší se tam relativnímu bezpečí (kdo by lovil ve tmě?) a příjemnému chládku (když je na přiloženém zemském povrchu čtyřicet stupňů). Díky tomu, že není kdo by ocenil jejich nyvý zrak, včetně jich samých, došlo v průběhu evoluce k významné redukci zrakového systému. Lidová říkadla nevznikají nadarmo.
Odolní bičíkovci u Máchova jezera
Zlativky, odborným názvem chrysofytní řasy či Synurales, jsou malá skupina sladkovodních bičíkovců. Jejich buňky jsou obaleny atraktivními křemičitými šupinkami, uspořádanými podobně jako tašky na střeše. Podle jejich vzhledu se tyto organismy dají zařadit až do druhu bez použití jakýchkoliv molekulárních metod, často používaných v moderní taxonomii řas. Proč ale tyto organismy využívají množství křemíku na stavbu šupinek není zatím známo. Jedním z důvodů může být odolnost vůči predátorům.
Nová antibiotika izolovaná ze včelího jedu
S tím, jak stoupá počet nově objevených druhů patogenních bakterií, stoupá také poptávka po nových, účinnějších typech antibiotik. Při jejich hledání vycházejí vědci často z látek běžně se vyskytujících v přírodě.
Co mají společného bradavice a rakovina?
Na první pohled se spojitost mezi nepříjemným virovým onemocněním a zhoubným nádorovým bujením hledá asi těžko. Při bližším přezkoumání však najdeme jedno pojítko z rostlinné říše. Je jím vlaštovičník větší (Chelidonium majus), bylina, se kterou se u nás můžete setkat prakticky kdekoliv. Na okrajích cest, na rumištích nebo třeba u lesa. Kvete od května do září a je celkem dobře rozpoznatelný podle jasně žlutých květů a chlupaté lodyhy.
Bičenka poševní, parazit s rodokmenem
V oné houštině podivností, které nabízí diverzita jednobuněčných prvoků, narazíme na jednu malou, ale významnou skupinu organismů. Nazývají se Parabasalia, všichni se obejdou bez kyslíku a až na vzácné výjimky je nenajdeme žít volně, ale vždy v těle nějakého živočicha. Někteří svým hostitelům škodí, jiní pomáhají. Patří sem například bičenka poševní, drobný příživník způsobující nebezpečné pohlavně přenosné záněty.
Od mihulí ke vzniku čelistí
Otázka evoluce čelistí je jedním z klíčových problémů zoologie obratlovců. Jejich vznik umožnil obratlovcům přejít z konzumování planktonu k lovu větší kořisti a postupně tak ovládnout mořské i pevninské potravní řetězce. Dnes tak známe okolo 58000 druhů čelistnatců, bezčelistných mihulí a sliznatek je naproti tomu pouhá stovka. Skupina autorů v čele s Robertem Černým z katedry zoologie PřF UK se pokusila vzniku čelistí přijít na kloub a pomocí metody in situ hybridizace nahlédnout do poměrů, které panují mezi geny, podílejícími se na vzniku chrupavčitých výztuh hltanu u mihulí, které se podobné vymoženosti nedočkaly. Výsledky byly před nedávnem publikovány v prestižním časopise PNAS (Proceedings of the National Academy of Sciences).
Jurský park v srdci Evropy?
Zkuste si představit tropický ostrov s bujnou vegetací, písečnými plážemi, omývaný vlnami teplé a mělké laguny. Na pláži leží schránky různých mlžů a velkých ústřic. Další vlna náhle přikryje pískem kost velkého živočicha, se kterou si ještě před chvílí hráli žraloci.
Oči, okno do duše
Oči nám mohou o člověku mnoho prozradit. Pohled nám může například odhalit, čemu věnuje pozornost. Z očí lze také vyčíst některé emoce. Změna velikosti zorničky může být projevem soustředění. A barva očí, jak ukazuje nedávný výzkum, může u mužů vypovídat o dominanci. Tým vědců vedený Karlem Kleisnerem z Přírodovědecké fakulty nechal lidi ve zmíněném výzkumu hodnotit tváře studentů s modrýma nebo hnědýma očima. Tváře byly zobrazené na fotografiích a jejich hodnocení se týkalo atraktivity a dominance.
O myších, lidech a parazitu-manipulátorovi
Mezi největší jednobuněčné hvězdy naší fakulty právem patří parazitický prvok Toxoplasma gondii. V některých zemích západní Evropy se s ní během života setká více než polovina obyvatel, u nás je momentálně nakažena asi třetina populace. To znamená, že zhruba každý třetí čtenář tohoto textu má tu pochybnou čest toxoplazmu hostit ve svém těle, často v mozkové tkáni.
Račí replikátoři
Někdejší hojnost raků v potoce za vesnicí je při návštěvách u leckterých prarodičů obvyklou položkou ve výčtu toho, co zmizelo spolu s příslovečnými “starými zlatými časy”. Stejně jako mnozí jiní vodní tvorové byli i naši raci v průběhu minulého století zasaženi rostoucím znečištěním a regulací vodních toků. První velká rána evropským rakům však byla doslova morová - plísňové onemocnění zvané račí mor bylo na kontinent zavlečeno přes oceán v polovině 19. století a nelítostně hubilo celé jejich populace.
Krušné hory pod dohledem vědců
Metoda dobývání hnědého uhlí v Českých zemích se od druhé poloviny 20. století změnila. Nastoupila povrchová těžba a na jejím místě začaly vznikat rozsáhlé lomy. Takový výrazný zásah do terénu je však pro krajinu velikou zátěží a neobejde se bez následků. V oblasti Mostecké pánve vědci zaměřili svoji pozornost na narušenou stabilitu úpatí Krušných hor a rovněž na stabilitu přilehlého svahu.
Rozhovor s polárníkem Danielem Nývltem
Daniel Nývlt, externí člen katedry Fyzické geografie a geoekologie a zaměstnanec České geologické služby, se zpovídal pro náš web po návratu z české Mendelovy výzkumné polární stanice na antarktickém ostrově Jamese Rosse.

Akce dokumentů