E-mail | SIS | Moodle | Helpdesk | Knihovny | cuni.cz | CIS Více

česky | english Přihlášení



Zrychlující metabolismus českého zemědělství

Dá-li se nějaké období moderní lidské historie označit za dobu, během které došlo k nejvýznamnějším společenským, kulturním, ale i prostorovým změnám, bude 20. století zajisté zaujímat přední příčku. Měnící se politická a ekonomická uspořádání v naší zemi ovlivňovala i podobu zemědělství, což se odráželo rovněž ve vývoji sociálního metabolismu, tedy vzájemného ovlivňování člověkem vytvořených a přírodních systémů. V rámci studia sociálního metabolismu je zkoumána daná oblast pomocí fyzikálních ukazatelů a výsledky jsou vyjádřeny v jednotkách hmotnosti, energie či plochy.

České země byly již za dob Rakouska-Uherska zemědělsky velmi výkonné. To dohromady s vysokou úrovní mechanizace a koncentrace zemědělské výroby ve srovnání s ostatními zeměmi monarchie činilo z českého zemědělství silnou oporu pro nástupnické Československo. K výraznějším změnám došlo po druhé světové válce, přesněji po odsunu sudetských Němců, kdy nevyužívaná pole v pohraničí byla přeměněna na les. A to byl pouze počátek dramatických změn, které přinesl přechod na centrálně plánované hospodářství po roce 1948. Znárodnění, které vytvořilo obrovské státem spravované zemědělské plochy a mnohatisícová stáda, bylo tak rozsáhlé, že podíl státních farem v českém zemědělství byl největší ze všech států východního bloku. Jako poslední etapu můžeme označit éru po roce 1989, kdy se český primární sektor začal restrukturalizovat a později začleňovat do struktur EU. A ačkoliv stále převládají velké farmy, došlo i k návratu malých farem, které v době socialismu prakticky přestaly existovat.

Vlivem vývoje plného odlišných politicko-ekonomických podmínek můžeme mluvit o různých typech metabolických profilů v různých dobách. Jedná se zpočátku o ne plně mechanizovaný způsob hospodářství, ale z hlediska sociálního metabolismu relativně efektivní, který střídá sice modernější způsob, ale značně neefektivní. Postupem doby se efektivita relativně vrací, ale na úkor soběstačnosti v zásobení obyvatel potravinami a zvyšování závislosti na dovozech potravin. To je efektivita relativní a diskutabilní. Měnila se efektivita výroby na jednoho pracovníka, která po celou dobu rostla, ale také podíl produkce na celkových vstupech, který, dá se říci, osciloval v čase.

Metabolismus zemědělství
Sjednocené lány pole v Česku. Autor: Ludek, cs.wikipedia.org

Asi nejvýznamnější změnou v zemědělství v průběhu 20. století byla mechanizace a intenzifikace umožněná nástupem využívání fosilních paliv. Zvířata byla při práci kompletně nahrazena stroji do roku 1989 a lidská práce byla zredukována na polovinu. S tímto procesem je úzce spojené i širší využívání průmyslových hnojiv. To však ještě automaticky neznamenalo vyšší energetickou efektivitu. Za zdvojnásobením výnosů během komunistického období stál až desetinásobný nárůst jejich spotřeby. A ačkoliv produkce po válce rostla, předválečné hodnoty vyrovnala až v 60. letech, protože kolektivizace prokazovala daleko horší výsledky a navíc byla energeticky velmi neefektivní. Maximální produkce bylo dosaženo v 70. a 80. letech 20. století, ale za cenu vážných environmentálních dopadů. Podíváme-li se podrobně na energetickou efektivitu, podíl zemědělské produkce na užívání energií na její zajištění po celou dobu socialismu klesal. Transformace zemědělství po sametové revoluci přinesla obrácený trend: efektivita mírně narostla a v následujících patnácti letech po revoluci kolísala prakticky na stejné úrovni.

Současná podoba zemědělství se odvíjí převážně od změn, které proběhly po sametové revoluci. Konfiskovaná půda se stala předmětem restituce, ustoupilo se od masového používání hnojiv a ke slovu se dostal i převážně importní zahraniční obchod. Ten spolu s rostoucími vstupy do systému zvenčí (fosilní energie, práce strojů, hnojiva) napomohl k otevření cyklů živin, které byly na počátku sledovaného období prakticky uzavřené, a jedná se zatím o bezprecedentní situaci.

Zemědělství je soustředěné na intenzivnější využívání úrodných půd a méně úrodné oblasti se stávají loukami nebo lesy. V obecné rovině se dá prohlásit, že současné zemědělství je výkonnější než to za minulého režimu. Stejně tak již má méně negativní vliv na životní prostředí. Tento problém ale nebyl vyřešen, pouze se přesunul. Dá se říci, že dovážíme ekologickou kapacitu ze vzdálených zemí. Kromě importu ohrožuje zemědělství také záběr někdy i těch nejkvalitnějších půd pro výstavbu nových továren.

GREŠLOVÁ KUŠKOVÁ, P. (2013): A case study of the Czech agriculture since 1918 in socio-metabolic perspective – From land reform through nationalisation to privatisation. Land Use Policy. 30, s. 592 – 603.

 

František Ficek

Akce dokumentů