Změny krajiny a lesa na Šumavě – co natropil Kyrill?
Naše pohoří jsou z velké části zalesněna, ne jinak tomu je i na Šumavě. Nejvíce je zastoupen smrkový porost, který také bývá nejčastěji poškozen. Vichřice nebo působení kůrovce patří mezi přirozené typické disturbance, tedy narušení, daného prostředí. Ty mají dále vliv na strukturu, skladbu, diverzitu a celkovou proměnu vegetace. Proto Tomáš Janík a Dušan Romportl z Katedry fyzické geografie a geoekologie naší fakulty zmapovali vývoj po orkánu Kyrill.
Šumava je náš největší národní park s celkovou rozlohou 680 km2. V lednu 2007 byla zasažena orkánem Kyrill, který nastartoval další proměny šumavských lesů. Autoři proto sledovali vývoj změn od roku 2006 do roku 2012, kdy změny postupně ustávaly.
Z leteckých snímků bylo nejprve zjištěno, že samotný Kyrill měl relativně malý plošný dopad – plocha polomů narostla o 4,73 km2, což je jen 0,69 % národního parku. Navíc byl zasažen většinou již poškozený les. Nejvýznamnější změnou dalších let byl však úbytek jehličnatého (smrkového) lesa. Mezi lety 2006 a 2012 o cca 8 % rozlohy národního parku (z 56,55 % na 48,27 %). Co se stalo? V blízkosti zmíněných polomů začal přibývat suchý stojící les v důsledku činnosti kůrovce, který měl na plochách polomů vhodné místo k přemnožení a následnému rozšíření. Tento proces byl nejvýznamnější v letech 2008 až 2011. Například mezi lety 2008 a 2009 se rozloha jehličnatého lesa zmenšila o 12,43 km2 a plocha suchého stojícího lesa se naopak zvětšila o 10 km2. Nové plochy přibývaly téměř výhradně v bezprostřední blízkosti již uschlého lesa (80 % do 100 m). Takto vypadaly změny v bezzásahové zóně, na druhou stranu v zásahových zónách daleko častěji vznikaly holiny a holiny s ponechanou dřevní hmotou.
Celkově se změnilo 56,71 km2 jehličnatého lesa. Po plošně nikterak rozsáhlých změnách způsobených orkánem Kyrill se začalo dařit kůrovci. Suchý stojící les vznikl celkově na 34,23 km2 národního parku. Na druhou stranu člověkem vytvořené holiny (21,23 km2) a holin s ponechanou dřevní hmotou (13,07 km2) vytvořily prakticky stejně rozsáhlou oblast v rámci národního parku. Rozdíl je v tom, kde se změny staly – přirozené působení lýkožrouta a vznik suchého stojícího lesa v bezzásahové zóně, v zásahové zóně pak konal člověk.
Další studie napovídají, že přirozená obnova v uschlém lese je úspěšnější než na klimaticky nepříznivých holinách. Navzdory těmto faktům jsou v národním parku lidské zásahy poměrně četné. Navíc jsou nejcennější plochy z hlediska ochrany velice fragmentované, což zabraňuje přirozeným procesům ve větším měřítku.
Tomáš Janík
Publikováno:
Čtvrtek 20.09.2018 23:25
Akce dokumentů
