Zlato, nebo život aneb chtějí kanadské těžební firmy devastovat naši krajinu?
Otázka těžby zlata se po dlouhých dvaceti letech stala pro Česko opět aktuální v mnoha lokalitách od Kašperských Hor až po Zlaté Hory v Jeseníkách. Její dopady by zasáhly značnou část obyvatel, faunu a flóru nejen v uvedených oblastech, ale i v širokém okolí, zejména vlivem emisí prachu se škodlivým arsenem a v blízkosti koryt znečištěných řek. Jednou z lokalit, kde by mohlo dojít k případné těžbě zlata, je také Mokrsko v oblíbené rekreační oblasti Slapské přehrady. V Poslanecké sněmovně se uskutečnil dne 25. 2. 2014 seminář s názvem „Těžba zlata nejen na Mokrsku u Vltavy“, které se zúčastnil i RNDr. Tomáš Chuman, Ph.D. z Přírodovědecké fakulty UK.
Krátce po semináři jsem ho požádala o rozhovor týkající se technologie a dopadů těžby.
1. Při havárii v rumunském Baia Mare došlo v lednu 2000 k úniku 100 tun kyanidů a zamoření řek Somoš, Tisa a Dunaj. K podobné havárii došlo také v roce 2006 v Čechách v Lučebních závodech Draslovka a.s. Kolín. Jaké to mělo následky?
Na základě šetření inspekce životního prostředí došlo k úhynu ryb na 80 kilometrech od Kolína až po Mělník, šlo o desítky tun ryb, takže ekosystém byl výrazně zasažen. V Čechách to byla jedna z největších havárií s únikem kyanidu.
2. Myslíte si, že firma Astur Bohemia s.r.o. se základním kapitálem 200 000 Kč by byla schopna financovat sanaci případné havárie v Česku?
No to rozhodně ne. Společnosti s ručením omezeným ručí do výše svého vkladu. To je právě obrovské riziko dát povolení k těžbě firmě, která v podstatě neposkytuje dostatečné záruky, že by se postarala o sanace případných havárií, které by vznikly.
3. Příčinou havárií bývá často silný déšť, vlivem kterého dochází k úniku nebezpečných látek z odkaliště (případ Baia Mare). Představuje to hrozbu v souvislosti s častými povodněmi v Česku?
Odkaliště by určitě nebyla umístěna v záplavové zóně, nebo nedovedu si představit, že by to bylo povoleno. Spíš by mohl být problém pro hráze odkališť přívalový déšť a hráze by musely být dimenzovány i na to, aby byly schopny nějaké extrémní srážky pojmout. Ale je vůbec otázka, kde by odkaliště byla lokalizována. Na konci 80. a v 90. letech se uvažovalo, že by odkaliště byla přímo vedle lomu, ale teď firmy přišly s tím, že by horninu odvážely jinam, třeba, že by se zpracovávala na Příbrami. Těžko tedy říci, kde by odkaliště byla, ale musela by být dimenzována tak, aby byla schopna pojmout přívalové srážky.
4. Představovala by přeprava těžené horniny ekologické riziko?
Určitě. Při převozu k dalšímu zpracování kyanidem nebo jinými loužícími činidly, je největší problém v prašnosti a s uvolňováním arsenu do okolí.
5. Zásobování Prahy pitnou vodou se kromě zdrojů z Želivky a Káraného doplňují také vodou z Vltavy z vodárny v Praze - Podolí. Ačkoli se jedná pouze o doplňkový zdroj, jeho znečištění by mohlo mít dopad na značný počet obyvatel Prahy. Má Praha i jiný doplňkový zdroj, který by bylo možné v případě potřeby použít?
Podolí je záložní zdroj, který se použije v případě, že dojde k výpadku zdrojů hlavních. O krizových scénářích, které Praha má v případě znečištění Vltavy by věděli více hydrologové. Tam jde spíše o to, kde jsou odkaliště umístěna v rámci povodí a k jak velkému úniku by případně došlo, tím pádem, jak velké zatížení se dostane do hlavního toku.
6. Dochází při těžbě ke kontaminaci spodních vod? Jaký vliv by to mělo na vodní zdroje v místě těžby?
Jedna věc je, že technologie těžby je technologicky zvládnutá. Vlastní loužení třeba kyanidem by mělo probíhat tak, že kyanid se z namleté horniny po vyloužení jímá, aby se mohl recyklovat a těžaři jsou poučeni o tom, jak nakládat s odpadními zbytky, které končí na odkališti. Ale problém je, a ukazují to i havárie, že byť je technologie dobře zvládnutá, tak se nedá riziko vzniku havárií a úniku kyanidů vyloučit, to jsem ukazoval i na tom semináři. V časopise Nature byl v loňském roce publikován článek, ve kterém mimo jiné zaznělo, že 75 % všech těžebních provozů ve Spojených státech amerických znečišťuje spodní vody a to i navzdory proklamacím, že se tak nestane. Takže byť se může zdát, že v obcích je přehnaná obava z těžby pomocí kyanidů, protože kyanidové loužení je dobře zvládnutelný proces, snadno lze i rozklad kyanidů kontrolovat, ale rizika, která plynou třeba z úniku, nebo havárií při dopravě kyanidu na místo těžby, nelze eliminovat.
7. Je pravda, že použití kyanidového loužení při těžbě zlata bylo v roce 2010 v Evropské unii zakázáno (Usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. května 2010 o všeobecném zákazu těžebních technologií používajících kyanid v Evropské unii)?
To je usnesení Evropského parlamentu, který se shodl na zákazu, ale problém je, že Evropský parlament nemá zákonodárnou moc. To má jen Evropská komise, která může vydat závazné směrnice, které by zakazovaly použití kyanidů. Usnesení tak v podstatě může zůstat jenom na papíře a Evropská komise s tím nemusí dělat nic. Je to shoda na názoru poslanců Evropského parlamentu, ale nemá to žádný legislativní dopad.
8. A jak je to v našem státě?
V České republice je zákaz použití kyanidů k těžbě zlata. Je zakotven v Horním zákoně. Připravuje se novela už několik let a jsou snahy o to, aby se zákaz zrušil, protože těžaři argumentují tím, že tyto technologie jsou dobře zvládnuté a těží se tak v podstatě 90 % světové produkce zlata, takže proč by ČR měla zakazovat použití kyanidů k těžbě, když ho používá i jinde v průmyslu. Kyanid se používá například i v galvanovnách. Je to chemikálie, která se průmyslově využívá, ale k těžbě je ho samozřejmě potřeba obrovské množství, které je nutné k loužení zlata. Takže i úniky mohou být velké.
9. Existují i jiné metody těžby a jaké? Jaká s sebou nesou rizika?
Existují různá komplexační činidla, to znamená chemikálie, které jsou schopny zlato vyvázat do roztoku, ze kterého ho lze separovat. Kromě toho existují i gravitační separace, to je princip například i rýžování. Takže metody existují, ale protože zlato na Mokrsku je velmi jemnozrnné, neumožňuje to použití metod, které by nebyly založené primárně na loužení. Ať už to je kyanid nebo thiomočovina nebo nějaké jiné. 90 % zlata se v současnosti těží kyanidem, používá se například i thiomočovina, ale tyto jiné chemikálie, kromě kyanidů, mají nižší afinitu ke zlatu. To znamená, že kromě zlata reagují i s jinými kovy. Také jsou tato činidla slabší, takže se musí používat v mnohem vyšších koncentracích, než u kyanidového loužení.
10. Je možné kyanid z horniny a vody odstranit? Jaká jsou případně rizika tohoto procesu?
Volné kyanidy se ve vodě rozkládají přirozeně, vzniká při tom kyselina kyanovodíková, která ve formě kyanovodíku uniká do atmosféry (pozn. redakce: kyanovodík je bezbarvá, velmi těkavá kapalina, která se používá např. v chemických analýzách nebo v plynových komorách při vykonávání trestu smrti). Obsah kyanidu se tím snižuje. Problém je, že tam zůstávají komplexy kyanidů a jiných kovů a způsobují dlouhodobější zátěže. V těžbou zpracované hornině, zbavené zlata a kyanidů, zůstávají zbytkové kyanidy, jednak volné a také komplexy kyanidů a kovů. Problematické jsou zejména komplexy s těžkými kovy, které je možné vyčistit pouze do určité míry. Zbytkové koncentrace kyanidů jsou větší, než připouští naše normy. Takže v podstatě odkaliště musí být trvale zabezpečeno tak, aby nedocházelo k průsakům vody a aby se voda, která do nich naprší, nedostávala do okolí.
11. Je pravda, že se v půdě v okolí lokality Mokrska vyskytuje nadměrné množství arsenu? Proč je to nebezpečné?
V lokalitě Mokrsko je poměrně hodně arsenopyritu a zvětráváním arsenopyritu se uvolňuje arsen do okolí.
- Pastviny pod Veselým vrchem, Foto: Kateřina Fraindová
12. A těžbou by se arsen z podloží uvolnil...
V podzemí v uvedené lokalitě je arsenu obrovské množství, ale je tam relativně stabilní a moc se nemobilizuje a nedostává se do vod. Při skrývce se odkryje podloží obsahující obrovské množství arsenopyritu. V momentě, kdy se dostane na povrch, mnohem rychleji zvětrává a koncentrace by samozřejmě narostly. Dalším rizikem je, že s povrchovým dolem je spojena obrovská prašnost a v tom prachu jsou obsaženy veškeré prvky, které jsou v hornině, tedy i arsen, který se pak může větrnou a vodní erozí dostávat do širokého okolí.
13. Čím je nebezpečný ten průzkum?
Problém je v tom, že není jednoznačně oddělen průzkum od vlastní těžby a kdo dostane povolení k průzkumu, má přednostní právo k těžbě. Když se zeptáte geologa, tak vám určitě bude tvrdit, že průzkum je jedna věc a těžba druhá, je na to potřeba jiné povolení. Ono to tak v podstatě myšleno je, ale není nijak ošetřeno, co se stane v případě, když firma investuje nemalé prostředky na průzkum a nedostala by povolení k těžbě. Firma do průzkumu investuje s vidinou, že bude těžit a bude z toho mít nějaký zisk. V zákoně je to napsáno tak, že nemá zaručenou těžbu, ale podle právního názoru je velké riziko, že by z toho mohly hrozit následné arbitráže pro stát. Navíc z našeho pohledu je nesmyslné povolovat průzkum na lokalitě, kde byl průzkum v 80. letech velice podrobně udělán a společnosti, když by o to měly zájem, vědí naprosto přesně, jaké jsou tam obsahy zlata, jak je to ložisko velké, jakým způsobem by bylo nejlepší ho těžit. Všechno bylo v 80. letech uděláno a v podstatě to, že oni žádají o průzkum, je podle mého názoru v podstatě jenom snaha zabrat to území pro případnou těžbu.
Děkuji za rozhovor.
Nejen množství hlušiny se zbytkovým kyanidem o objemu 2/3 hory Říp by bylo v naší zemi. Co by se stalo s odkališti po ukončení těžby, se můžeme pouze dohadovat. Přitom znečištění se netýká jen uvedených lokalit, ale vlivem vzdušných proudů, průsaků a vodních toků se v menší či větší míře dotkne všech. Jak mimo jiné na semináři také zaznělo z úst Jiřího Šťástky, starosty obce Chotilsko: „Nenechme našim potomkům vyrabovanou planetu, ze které se nelze odstěhovat.“
Kateřina Fraindová
Akce dokumentů