Zbav se svých parazitů! Dobudeš svět!
Jak se stát úspěšným invazním druhem? Vědci už vědí! Zbavte se nezvaných příživníků a rozlétněte se po kraji! Alespoň jste-li vrabec.
- Namodralý útvar podkovovitého tvaru je parazit rodu Haemoproteus.
Pokud se jedinci nějakého druhu ocitnou v novém areálu a najdou zde příhodné podmínky, začnou se šířit a stávají se invazním druhem. Co však rozhoduje o úspěšnosti vetřelců a jak si pomáhají v konkurenci domácích, na dané prostředí přizpůsobených druhů, není úplně jasné. Zdá se však, že významnou roli v tomto dramatu mohou hrát parazité.
V jednom z možných scénářů si jedinci zavlečeného druhu do nového areálu přinesou vlastní parazity, vůči kterým jsou díky dlouhodobé koevoluci imunní. Původním druhům však tato zkušenost chybí a jsou-li nakaženi, mohou pro ně být noví parazité pravou pohromou. Parazité tak v tomto případě fungují jako účinná zbraň, kterou invazní druh (samozřejmě neúmyslně) decimuje své potenciální ekologické konkurenty. Ničivé důsledky takové konstelace dokumentuje například vymření několika druhů havajských šatovníků v důsledku zavlečení viru neštovic a ptačí malárie na Havajské ostrovy.
Dnes celosvětově rozšířený vrabec domácí na to však šel, zdá se, z opačného konce. Tento původně mediteránní druh se při své expanzi parazitů naopak zbavoval, což ho mohlo zvýhodnit v konkurenci s původními, více parazitovanými druhy. V rámci rozsáhlého výzkumu, na kterém se podílela i Dita Hořáková z naší fakulty, totiž badatelé zjistili chudší spektrum krevních parazitů u vrabců mimo původní areál, než v oblasti jejich původního rozšíření. Například zástupci rodu Haemoproteus byli zjištěni pouze v oblasti kolem Středozemního moře a ve Střední Evropě. U rodu Plasmodium zase vědci pozorovali postupný úbytek druhů a linií směrem na sever i východ od Středozemního moře, stejně jako celkově nižší variabilitu jeho zástupců v obou částech amerického kontinentu. Vysvětlením může být, že při šíření druhu se na zakládání nových populací podílí většinou pouze omezený počet jedinců, kteří nemusí hostit veškeré parazity svého druhu. S postupující expanzí tak dochází k úbytku parazitárních druhů v nově zakládaných hostitelských populacích. Takové osvobození se od jha parazitů mohlo vrabcům domácím výrazně napomoci k jejich dobyvatelskému úspěchu.
Evoluce je však i přes nesporné zákonitosti procesem historickým, jehož průběh ovlivňuje v nezanedbatelné míře také náhoda. Nelze proto vyloučit, že u různých druhů se v různých situacích uplatňují oba výše popsané mechanizmy. Ty se navíc vzájemně nevylučují a není proto důvod aby se nemohly uplatnit i společně v rámci expanze jediného druhu.
Oldřich Tomášek
Akce dokumentů