E-mail | SIS | Moodle | Helpdesk | Knihovny | cuni.cz | CIS Více

česky | english Přihlášení



Zážitky z výpravy do Ázerbájdžánu

Na přelomu června a července se mi naskytla zajímavá příležitost – připojit se k výpravě zoologů a parazitologů z Přírodovědecké fakulty do Ázerbájdžánu. Výprava to byla vskutku jedinečná – po dva týdny jsme měli čas prozkoumávat místní přírodu, místa, kde dosud bylo jen málo podobných vědeckých výprav, nebo dokonce taková, kde dosud nebyla žádná. Celou expedici vedl RNDr. Miroslav Švátora, CSc., zoology dále reprezentoval doc. RNDr. Daniel Frynta, PhD., Milan Kaftan, Mgr. Barbora Kaftanová, Mgr. Zdeněk Lerch a Iveta Štolhoferová, parazitology doc. RNDr. Jan Votýpka, PhD. a Barbora Kykalová.
Obr. 1: Členové výpravy; zdroj: vlastní foto

Nejprve jsme se vydali na jih do oblasti okolo měst Lenkoran a Lerik. Tato oblast leží z velké části v pohoří Talyš a sousedí s Kaspickým mořem, díky čemuž patří k nejvlhčím oblastem Ázerbájdžánu. Díky vyšším nadmořským výškám (typicky mezi 1 000 a 1 200 m n. m.) zde též panují nižší teploty. Naším hlavním zájmem byly ryby. Postupně jsme pomocí minibusu objevovali malé horské říčky a mapovali jejich ichtyologické obyvatele. Největší radost panovala, když se podařilo objevit tlouště, neboť z výprav z minulých let byli jen málo zastoupení. U říček jsme též chytali žáby, kdy nejčastějším úlovkem byl určitě rod Pelophylax, tedy skupina zelených skokanů.

Ze vzorků, které jsme nasbírali, se izoluje DNA, která se následně zpracuje za účelem vytvoření fylogenetického stromu (stromu příbuznosti jednotlivých populací zvířat). Tyto můžou být například podkladem pro vytvoření biogeografických map. Krev se také bude testovat na přítomnost parazitů, proběhnou měření morfologická a možná ještě mnohá další, jejichž potřeba či zajímavost z postupného zkoumání materiálu vyplyne.

Obr. 2: Agama p. caucasia; zdroj: vlastní foto

Kromě tohoto doslovného lovení do sítí či na prut každá zastávka znamenala též lov obrazný neboli fotografický – celá naše výprava pořídila za 14 dní dohromady neuvěřitelných 12 000 fotek. Jedná se o důležitý doplňkový materiál, který nejlépe zachytí prostředí, ve kterém zvíře žije, a také jeho „sousedy“ – druhy, se kterými se zvíře pravidelně setkává, a tudíž je mezi nimi možný ekologický vztah (konkurent, predátor, kořist…).

Téměř celý týden jsme strávili v autonomní oblasti Nachičevan, která je od jádra Ázerbájdžánu oddělená Arménií, a tudíž se do Nachičevanu musí letět. Našimi hostiteli zde byla Nachičevanská univerzita, která nám laskavě poskytla minibus a provedla nás takřka všemi zajímavými lokalitami v Nachičevanu – od suchých polopouští okolo hlavního města a na východ od něj až po severní zalesněné vrcholky více než 2 200 m n. m. Částečná izolace Nachičevanu je patrná na první pohled z rázu krajiny i z nátury místních lidí. Jde o oblast z velké části neprozkoumanou a tedy vzrušující, s velkým potenciálem. Lidé jsou zde možná o něco více konzervativní, ale přesto velmi pohostinní a s chutí do práce. V tomto regionu se nám otevřely nové obzory a všichni velmi doufáme, že se podaří navázat spolupráce a že i v příštích letech budeme moci Nachičevanskou autonomní oblast a univerzitu navštívit. 

Obr. 3: Hora Ilan dag, Nachičevan; zdroj: vlastní foto

Profesně zde měli radost především parazitologové, kteří se sem vydali sbírat flebotomy (Phlebotomus, drobní příbuzní komárů přenášející řadu onemocnění, z nichž nejvýznamnější je leishmanióza). Flebotomové se chytají do sítí s velmi hustými a jemnými očky, a to v noci v teplých stájích, chlévech či kurnících, kde sají na hospodářských zvířatech. Naši průvodci z Nachičevanské univerzity znali svoji zemi v tomto směru opravdu dobře, a tak se v jednom kurníku podařilo během jediné noci nachytat 250 flebotomů. O takovém vzorku se nám zoologům, kteří jsme mezitím v polopoušti pod kameny hledali ještěrky, mohlo jen zdát. Přesto ale byl konečný výsledek též shledán velmi úspěšným. 

Naposled jsme se vypravili na sever do podhůří Kavkazu do městečka Altiagač. Zde nás zaskočily na ázerbájdžánské léto neobvykle nízké teploty – pouze 22 °C – a občasné přeháňky nám nedovolily vypravit se do vyšších poloh kvůli příliš rozbahněným cestám. Ze situace jsme ovšem dokázali vytěžit to nejlepší, když jsme z místního rybníčku postupně vylovili všechny ropuchy a skokany a v krátkých chvílích jasné oblohy ze zídky odchytili vyhřívající se ještěrky. Jako nečekaný pomocník se též ukázaly místní kočky, které nám před dveře přinesly uloveného hraboše.

Nakonec už zbyly jen dva volné dny v hlavním městě Ázerbájdžánu, v Baku. Jde o město na výsost moderní, turisticky atraktivní a přívětivé. Mrakodrapy tady rostou jako houby po dešti a i v ulicích dále od centra jde vidět, že peníze tady rozhodně nechybí. Když se člověk podívá na hladinu Kaspického moře a spatří vrtné plošiny, je mu jasné, odkud se ty peníze berou. A co jiného ještě pohánějí? Ve městě je obrovské množství luxusních aut, auta starší než pět let tady prakticky nepotkáte, a též neuvěřitelné množství zelených anglických trávníků (které v průměrných letních 36 °C není právě snadné udržovat). Zdobnost vykukuje z každého rohu: zábradlí na mostech jsou zřejmě díla uměleckých kovářů, sloupy s elektrickým vedením jsou tvarované jako palmy a za výlohami obchodů s nábytkem nejčastěji uvidíte pozlacené kliky a krbové římsy. I přes hukot mercedesů a světla z mrakodrapů lze však zahlédnout starý Ázerbájdžán – v sobotu hrají muži přímo na ulici nard (hra podobná vrhcábům), prodávají čerstvě sklizené melouny a úžasné třešně, a když si zajdete na tu pravou (tedy nejméně tříchodovou) ázerbájdžánskou večeři a dáte si místní silný čaj, dýchne na vás vůně orientu.   

Obr. 4: Baku a Kaspické moře; zdroj: vlastní foto

Na závěr bych ještě ráda poděkovala Státní univerzitě v Baku a jejím zastupitelům, jmenovitě především profesorovi a děkanovi biologické fakulty Akifovi Guliyevovi, bez jehož pomoci a spolupráce by tato výprava nebyla možná.

Iveta Štolhoferová

Publikováno: Úterý 16.08.2016 17:55

Akce dokumentů