E-mail | SIS | Moodle | Helpdesk | Knihovny | cuni.cz | CIS Více

česky | english Přihlášení



Výuka a výzkum během pandemie

Jak zasáhla karanténa do života vědců? Zeptali jsme se Petra Turečka (teoretický biolog, postdok) a Lukáše Kratochvíla (evoluční biolog, profesor)

1. Jak ovlivnila opatření kvůli koronaviru Váš akademický život? Musel jste nějak omezit výuku či výzkum?

Lukáš Kratochvíl

LK: Samozřejmě ovlivnilo. Nejdřív jsem myslel, že budu mít víc času na výzkum, když studenti nebudou na fakultě, to se ale ukázalo jako liché. Děti byly doma, studenti online, experimenty se nezastavily, články musely být dopsány… a některé věci byly složitější. Výuka online byla buď stejně náročná jako normálně (třeba náš evoluční a ekologický journal club), nebo náročnější. Nahrával jsem totiž přednášky a posílal prezentace studentům, čímž jsem strávil nakonec mnohem více než při klasickém přednášení. Takže nakonec to všechno bylo hrozně náročné, odpadlo jen minimum věcí (například schůze), ale přibylo dost nečekaných úkolů. 

PT: Můj výzkum neovlivnila téměř nijak. Jako teoretický biolog potřebuji k práci hlavně počítač, takže mi práce z domova nečinila žádný problém. Výkonnější výpočetní stanice, které mám garážované na fakultě, jdou ovládat i na dálku z notebooku.

Seminář z teoretické biologie, který jsem v tomto semestru vedl, jsme se rozhodli nakonec po dobu pandemie zrušit bez náhrady. Je to hlavně zájmový seminář pro magisterské studenty a doktorandy, kteří se určitě dovedou zabavit i jinak. Seminář je to postaven na diskuzích, které v on-line prostředí nefungují, jak by měly. Příprava semináře mi zabrala obvykle celý jeden den v týdnu. Ten čas jsem alokoval na další výzkumné projekty, takže do jisté míry ovlivnila preventivní opatření proti šíření viru můj výzkum pozitivně.

Petr Tureček

Negativní vliv má koronavirus na práci mých kolegů, kteří působí v zasažených zemích, a na práci těch, co jsou teď nuceni zůstat doma s dětmi. Obojích je mi velmi líto.

2. Pomohlo Vám nějak Vaše vzdělání k orientaci v celkové situaci? Propadal jste panice? Sledoval jste vývoj epidemie?

LK: Evoluční biolog má nějakou představu o chování viru a ví, že evoluce je předpověditelná jen do jisté míry, takže jsem byl připravený v podstatě na všechno. Pamatuji si, že koncem února jsem byl v Českém rozhlase a s paní redaktorka se mně ptala, jestli si myslím, že koronavirus je jen bublina. Řekl jsem, že spíš to bude průšvih, v nejlepším případě velké cvičení na příští epidemie. Hygienická opatření jsem dodržoval, situaci bedlivě sledoval a vyhodnocoval ji. Řekl bych, že panice jsem nepropadal, i když každý člověk to prožíval úplně jinak. Součástí situace bylo také počítat s panikařením ostatních.

PT: Rozhodně. Zásadní pro mě byl Flegrův kurz Evoluční parazitologie. Věděl jsem díky němu, že virulence nového patogenu bude s největší pravděpodobností s časem klesat, částečně i díky přijatým opatřením. Také pro mě byly prospěšné různé prodělané kurzy statistiky, počítačového modelování a populační ekologie. Líbily se mi různé ty modely šíření a promořování. Myslím, že z této globální pandemie bude jednou zajímavá kazuistika.

Panice jsem nepropadal. Jsem si plně vědom, že takhle to mohu cítit jen díky zaměstnání, které jsem si vybral. Kdybych byl profesionální muzikant nebo hospodský, asi bych trochu zapanikařil.

Vývoj epidemie jsem sledoval v březnu, ale pak mě to začalo dost nudit. Baví mě ale sledovat proměny lidského chování v průběhu pandemie. Dokonce jsme rozjeli s kamarády ze zahraničí jeden výzkumný projekt na vztah mezi lidskou morálkou a chováním během koronakrize.

3. Myslíte, že čas strávený doma Vám byl ku prospěchu? Například tím, že jste měl více času na teoretické bádání?

LK: Práce se nezastavila a času doma jsem o moc víc netrávil, ale dost čtu pořád (články, knihy, rukopisy…) a přemýšlím taky pořád, nemám pocit, že bych vymyslel víc věcí než jindy.

PT: Stoprocentně! Během běžného provozu jsem každý týden chodil na čtyři semináře, téměř každý večer jsem byl v divadle, v kině, v hospodě, nebo na koncertě. Těch pár měsíců mi dalo pocítit takovou časovou hojnost, jakou nepamatuji od druháku na vysoké škole. Bylo to úžasné. Našel jsem si čas na aktivity, které jsem dlouho zanedbával. Třeba moje bramboráky jsou po krizi o sto procent lepší než před krizí!

Nemyslím si, že by měla pandemie nějaký zásadní vliv na počet publikací, které mi letos vyjdou, ale těm, na kterých jsem během štědrého časového rozvrhu koronakrize pracoval, jsem mohl věnovat mimořádnou péči. Teoretickému „bádání“ jsem věnoval času hromadu, ale oproti původnímu plánu jsem spíš rozpažil mimo své původní zaměření. Teď například načítám gargantuovskou monografii o věštění v antickém Řecku od Tomáše Vítka, což bych si ještě před rokem dovedl jen těžko představit. Je skvělá!

4. Je pro vědeckou práci a univerzitní výuku nezbytné, aby se lidé osobně setkávali?

LK: Ano, jsem o tom přesvědčen. Hlubokou debatu s kolegou o zapeklitém teoretickém problému online jsem ještě nezažil. Konzultace přes internet je docela užitečná, když člověk spolupracuje s někým z USA či Austrálie, ale i s těmito lidmi byly ty nejlepší rozhovory vždy při osobním setkání. I online výuku jsem bral jako náhražku. Můžu teď například srovnat přijímací zkoušky, z nichž jedna byla přes Zoom a druhá při osobním setkání komise s uchazečem. Rozhodně bych byl pro zachování osobního pohovoru!

Podobně mně chyběly a chybí konference – během kávy či večeře člověk potká někoho zajímavého, koho neznal nebo znal jen trošku …

Jsem spolupořadatelem Biologických čtvrtků a už nějakou dobu je nahráváme a nahrávky dáváme na YouTube, ale přiznám se, že jsem se ještě na žádnou celou nikdy nepodíval. V posluchárně přitom sleduji skoro 90 % programu…

PT: Setkávání je pro vědeckou práci zbytné (ostatně mám několik prací se spoluautory, které jsem v životě neviděl a přesto mám pocit, že je dobře znám), ale rozhodně ne zbytečné. Vědecké konference, kde se ale setkávají lidé osobně, aby se posocializovali, ukázali si zajímavé prezentace, nasdíleli statistické tríčky a pořádně zakalili, považuji za mimořádně důležité. Nejlepší nápady často vznikají v non-stopu ve tři ráno.

Už dlouho jsem si ale říkal, že bych měl zkusit konference na jeden rok vysadit. Jezdím v průměru tak na čtyři až pět konferencí ročně, což neprospívá kvalitě mojí práce. Ta krásná synchronie, kdy naráz vysadil celý svět, mi vyhovuje. Moje psychická pohoda je na svém historickém maximu. Asi by se mi líbilo, kdyby celý akademický svět najel na jakýsi střídavý režim – rok sedět na domovských univerzitách a bádat, rok se setkávat klidně s dvojnásobnou frekvencí.

Pro výuku je, myslím, osobní setkávání zbytečné hlavně proto, že frontální výuka jako taková do dnešní doby vůbec nepatří. Takřka všechno, co se člověk dozví v gigantické posluchárně spolu s další stovkou lidí, může zjistit stejně dobře nebo lépe v knihách, na youtube, nebo jinde na internetu. Na facebookové stránce Přírodovědný kvíz, která během pandemie vznikla, jsem se dozvěděl mnohem víc zajímavostí o zvířatech než za deset let studia na PřF. Přednášením už bych se napříště vůbec nezdržoval. Menší kolegiální semináře, či jakýsi mentoring v malých skupinkách nepovažuji za výuku, ale spíš za součást vědecké práce samotné, u které je, jak už jsem říkal, osobní setkávání podstatné.

5.Pokud by v budoucnu měla přijít další epidemie, jak bychom se měli připravit?

LK: Myslím, že připraveni bychom měli být pořád, smrt a epidemie k životu patří, jen na to nějak zapomínáme. Koronavirus to mnoha lidem připomněl. Tím nemyslím, že bychom měli se založenýma rukama čekat na morovou ránu, ale zároveň se musíme smířit s tím, že život je zajímavý svou velkou nepředvídatelností a pomíjivostí: to je jediná jistota. Takže myslím, že příprava by měla spočívat v pokroku technologií a vědeckého poznání a taky se snahou porozumět a pokorně přijmout jejich limity a promítat toto poznání do každodenního nazírání na individuální život.

PT: Jen ať přijde. Nemyslím si, že bychom byli kdykoliv na cokoliv připravenější. Máme obrovské štěstí, že to takhle rozjel zrovna virus, který je poměrně krotký. Nejlepší by dle mého názoru bylo vyvinout malé domácí sekvenovací kolony, kam by člověk při sebemenším škrábání v krku nebo zvýšené teplotě naplival, ony by automaticky osekvenovaly veškerou genetickou informaci v plivanci, všechny úseky by porovnaly s databází známých nukleotidových sekvencí na internetu, a oznámily by, jakým patogenem je postižený napaden. Myslím si, že nepříjemnost sběru materiálu, kdy přijede kosmonaut v sanitce a strčí vám štětičku nosem až do krku, nás stála spoustu nevinných životů. Myslím, že už nyní disponujeme všemi technologiemi, které jsou k výrobě takového zařízení potřeba. Stačí je jen dostatečně miniaturizovat a zlevnit.

 

Roman Figura

Rozhovory proběhly v letním semestru 2020

Publikováno: Středa 19.08.2020 22:30

Akce dokumentů